29.3.2024 | Svátek má Taťána


PRÁVO: Fyzika platí i pro soudce

24.7.2010

Nadávat na soudce je lehké. Skoro vždycky se jeho rozhodnutím někdo cítí poškozen. Navíc některé rozsudky - a nejen u nás - vypadají, jako kdyby někteří soudci měli výpadky myšlení. Asi tak nějak, jako když se někde šlusnou dva dráty elektrického vedení, zaprská to a z řídícího centra, tedy mozku, se stane něco, …no třeba jako když se "zasekne" počítač. Padají z něj jen samé blbiny.

Abychom si ukázali jen dva názorné příklady. Bývalý ministr Mlynář měl štěstí, že se u nás už nepopravuje, protože odůvodnění rozsudku, který jej poslal na pět let do vězení, by v některých státech stačilo i na popravu. A nezvedená maminka, co jí pomstychtivě nechaly sebrat pracovníci porodnice třídenní miminko (investigativci, v které porodnici to bylo, to aby tam nikdo neposílal některou příbuznou? Tam musí být extra personál!), a ta soudkyně na Praze 9, co to posvětila a trvá na tom že matce dítě nevrátí, je taky k nakousnutí. Anebo k něčemu jinému začínajícímu také nako…? No, být to před pár stoletími, možná by ji i upálili. Tedy tu matku. Že se vzpouzí pomstychtivým babám, co vědí nejlépe, jak to mají ti druzí dělat a co a kdy. Tam má kliku, že žije dneska, že jo?

Já vím, že to soudci mají těžké. Nadřízení po nich chtějí, aby pracovali, což musí přijít i těm soudcům na Praze 9 asi těžké, protože ještě před dvaceti lety, když jste je chtěli najít, tak seděli většinou v restauraci na Královce na Proseku. Někteří si to určitě osobně pamatují.

Na druhou stranu, i takový pracovitý soudce jednou soudí případ účetní machinace a neví absolutně, o co jde. Jak jsem sám pozoroval na shora jmenovaném soudu, když si dotyčná soudkyně pletla DPH a HDP a domnívala se, že součet obratů je zisk. A podruhé řeší spor nějakých zemědělců o nějaké osivo. Moc jí to ale nevyčítám, já bych, býti soudcem, také asi nechápal spor týkající se osiva třeba "třezalky přeslenité".

Akorát se domnívám, že značná část soudců se řídí životním heslem, že i když je možno získat odborné porady a stanoviska znalců, tak je nejlépe se řídit zásadou, že "návody čte jenom zbabělec".

Aby bylo jasné. V tom nejedou jen naši soudci. V Kanadě soudce nechal zavřít jednoho člověka na doživotí do blázince, protože dotyčný prý nemluvil "lidským jazykem". Jak zdůvodnil. A jak se domnívali celníci, co jej zadrželi, i lékaři z psychiatrie, kam jej dodali. Protože se cukal. Po dvaceti letech na uzavřeném oddělení blázince dotyčného Poláka -mluvil totiž polsky - osvobodil až polský lékař, který tam náhodou zabloudil.

Soudci občas nejsou jen poněkud "měkčí" ve znalostech psychiatrie a podobných věd, ale i ve znalostech fyziky. V tom vynikají zejména Američané. To když americký soudce odsoudil společnost prodávající kávu zaplatit miliony zákaznici, která si to horký kafe nalila na koleno a opařila se. Protože to kafe bylo horký a restaurace na to zákaznici dostatečně neupozornila. Na možnost opaření. Že je onen americký soudce idiot? Opatrně s těmi silnými slovy! Abyste nenarazili!

Když jsem si přečetl rozsudek Nejvyššího soudu v čele s Jindřichem Urbánkem ve věci havárie dvou vozidel, vzpomněl jsme si na svého již nebohého kolegu z Ústavu paliv, který s oblibou říkal, že "fyzika platí za všech režimů". Ale že to někteří vysoko postavení soudruzi nechápou.

V uvedeném případu šlo jednoduše o to, že jedno vozidlo jelo po hlavní silnici rychlostí tuším 120 km/hod a z vedlejší silnice vjíždělo na křižovatku jiné vozidlo a došlo ke střetu. Původně soudci nižších soudů rozhodli, že řidič, který jel po hlavní silnici rychlostí 120 km/hod, je vinen, lidově proto, že jel jako blázen, a ten druhý řidič z vedlejší silnice tedy nemohl zabránit srážce.

Rozsudek Nejvyššího soudu a soudce Urbánka, který má opačný názor a považuje ježdění rychlostí „jako blázen“ za bagatelní, mne však vede k několika úvahám.

Vyloučím-li možnost, že se jednalo o rozsudek "na objednávku", je pro vysvětlení takovéhoto rozsudku jen několik možností:

1. Pan soudce neměl ve škole fyziku anebo mu některá zločinná soudružka učitelka informace o hmotnosti, setrvačnosti a dalších fyzikálních zákonech o pohybu předmětů zatajila.

2. Též lze předpokládat, že pan soudce nikdy neobdržel jakékoliv informace o tzv. reakční době organismu a způsobu, jak mozek vyhodnocuje situace při řešení okamžiku nebezpečí střetu více pohyblivých entit pro řešení tzv. nekolizní situace. A jak rychle - už zase ta zatracená fyzika - dokáže lidské tělo reagovat - přenos impulzů, reakce svalů. Pro pana soudce snad jen poznamenám, že kosterní příčně pruhovaná svalovina umožňuje vůlí ovladatelný pohyb. Jde například o svaly končetin a reakční doba řidiče se udává od 0,5 do 1 sekundy.

3. Z dopravního hlediska je pak pan soudce zřejmě neřidič. Dokonce se mohu domnívat, že mu kdosi v dětství zabránil i možnosti naučit se jezdit na tříkolce a na byciklu. Neboť už tato vlastní praxe by mu ukázala, že jeho tvrzení "překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice" je nesmyslné. První zkušenosti malého "infans" by jej jistě přesvědčily, že když jedete na tříkolce a někdo vám najednou vlítne do cesty značnou a nepředvídatelnou rychlostí - třeba míč nebo pejsek, nabijete si hubu, ať děláte, co děláte.

4. Dalo by se jistě mluvit při hodnocení a rozboru rozsudku NS o jistém "omezení". Nešlo by však o "překročení povolené rychlosti".

5. Je-li však pan soudce řidič, navrhuji dopravním orgánům, aby byl přezkoušen jak z hlediska znalostí dopravních předpisů, tak z rozumové schopnosti řešit v průběhu dopravní praxe reálné situace. Například zda si je pan soudce vědom rozdílu mezi rychlostí 120 km/hod a povolenou rychlostí 80 km/hod z hlediska fyziky, reakčních časů, průběhu předpokládaných dějů, a tím i bezpečnosti dopravy.

Ještě by snad bylo zajímavé ocitovat "hlas lidu". Z internetové diskuze na toto téma například:

"……něco je špatně, pokud si někdo neuvědomí tento fakt: že při rychlosti 150 km/hod ujede vozidlo cca 41 m/sek., neuvědomí li si, že při viditelnosti 150 m (a větší ve městech je málokde), překoná onen jezdec vzdálenost od místa, kde si ho odbočující řidič může všimnout, k místu střetu za 3,7 vteřiny. Každý řidič pochopí, že za takovou dobu nelze ukončit a ani přerušit již započaté odbočování. Je trochu rozdíl překročení rychlosti o 10 a nebo více km/hod" No, pan soudce to nechápe a je to!

Jak konstatoval třeba i pan Holas v dopisech redakci LN 13. 7. 2010:

"Před křižovatkou bývá omezení rychlosti proto, aby umožnilo bezpečné vjetí na hlavní silnici (z vedlejší). Kdyby pan soudce dával pozor v hodinách fyziky, věděl by, že pohybová energie (tedy i brzdná dráha) je úměrná druhé mocnině rychlosti (tady podle zdůvodnění rozsudku já si nejsem jist, zda onen soudce vůbec ví, co je to pohybová energie, natož druhá odmocnina rychlosti - pozn.autora). Byla-li rychlost Passatu před křižovatkou 1,5násobkem povolené rychlosti (což byla), brzdná dráha byla delší 2,25x…... těžko může pan soudce považovat někoho, kdo se bezohledně řítí do křižovatky rychlostí, která má 2,25 delší brzdnou dráhu, za nevinnou oběť."

Odteď se budu daleko víc bát na českých silnicích. Idiot, řítící se ke křižovatce či na přechod rychlostí 120km/hod, bude mít u soudu zastání, až mne nebo nějaké dítě či důchodce srazí, ale soud zřejmě odůvodní, že si za to můžeme sami, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu "překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam".

Volám SOS! Tedy česky "Spaste naše duše", jak se to překládá. Odteď nebude možno bezpečně vyjet nikdy nikde a odnikud na hlavní silnici! Protože šílenci jezdící zásadně nejméně o 50 km víc, než je povoleno, například motorkáři kalící si to 170/hod, budou vlastně nevinní. On ten motorkář sice bude určitě mrtvý, ale pokud to přežijete vy a nebo já, půjdeme si sednout možná až na pět let do kriminálu.

Vlastně odteď není možno vůbec počítat s tím, že se dodržují dopravní předpisy. Doposud, když jsem vyjížděl z vedlejší ulice nebo polní cesty na hlavní, brala se při uvažování rizika do „výpočtu“ zásada, že naprostá většina řidičů jedoucích po hlavní silnici dodržuje více či méně povolenou rychlost. Třeba v městě místo 50 tak do 70 km/hod. A s tím se tedy počítalo. Ovšem s idiotem, jedoucím dvojnásobnou rychlostí, kterého označí soudce za prakticky nevinného, nelze počítat. Příště by tedy bylo nutno při každém vyjetí z vedlejší silnice na hlavní zastavit úplně provoz, nejlépe za pomoci policie, a pak "bezpečně", za dodržování předpisů dle výkladu NS, na hlavní silnici vjet.

Kdo se má rád, musí přestat jezdit. Protože při takhle gumovém výkladu zákonů se mohou zpětně události na silnici hodnotit jakkoliv. A neodvolatelně. Neb, jak je známo, proti rozsudku Nejvyššího soudu není možné odvolání. Takže, jak se na to dívám já, asi by bylo lepší umožnit odvolávat takovéto soudce, ne?

Teď mne napadlo v souvislosti s tím, jak jsme diskutovali s šéfem dopravní policie v pořadu u paní Jílkové v TV o povinnosti "dýchat do balonku" u každého řidiče, neměli by dýchat před vynesením rozsudku také povinně všichni soudci?

Tenhle rozsudek totiž vypadá tak na tři promile.

P.S. Slovutné soudcovstvo a čtenáře upozorňuji, že nejsem známý advokát Václav Vlk (to jen pro jistotu).