Přelomový rozsudek chystá soud v Českých Budějovicích. Páteční odpolední jednání soudu v Jižních Čechách může změnit dosavadní vymáhání dluhů radikálním způsobem. Dlužník, podnikatel, který sám na sebe vyhlásil konkurz, byl před tímto vyhlášením postižen opakovanou exekucí. Aby se vyhnul nucenému plnění a úhradě svých dluhů exekutorům, převedl v tichosti svůj majetek na jednoho ze spřátelených věřitelů. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti, známý exekuční řád (Zákon č.444/2009 Sb.) ale na takové jednání dlužníků pamatoval. Proto také v § 44a stanovil, že po doručení usnesení o exekuci nesmí dlužník tzv. povinný nakládat se svým majetkem, a to včetně nemovitostí a včetně majetku patřícího do společného jmění manželů. Nesmí tedy tento majetek rozprodat, převést nebo darovat a takový úkon je ze zákona výslovně neplatný.

Není proto žádným překvapením, že insolvenční správce dlužníka, když zjistil, že taková skutečnost nastala, zařadil vyvedený majetek zpět do konkurzní podstaty. Nejde o žádnou malou hodnotu, neboť vyvedený majetek má cenu několika desítek miliónů korun. Proti postupu insolvenčního správce podal žalobu ten, který majetek od dlužného podnikatele dost výhodně získal. Dokonce ani neprokázal, že jej vůbec zaplatil.

Naprostým překvapením proto bylo oznámení soudu, který hodlá vydat rozsudek o tom, že převod majetku byl zákonný. Soud své šokující rozhodnutí předběžně odůvodnil judikátem, kdy věřitelé odsouhlasili dlužníkovi takový prodej. Ano, i na takovou možnost zákon pamatoval, když připustil, že právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby si zajistil uspokojení vymáhané pohledávky. Soud insolvenčního správce však za exekutora, oprávněného nebo přihlášeného věřitele nepokládá a převod majetku proto pokládá za zákonný.

Pokud by takový rozsudek byl opravdu nakonec vydán, znamená to, že kdokoliv může tento postup opakovat. Pro exekutory by to znamenalo, že v podstatě kdokoliv, kdo vyvede exekucí dotčený majetek a následně na sebe podá konkurz, exekuci se vyhne a věřitelé i exekutoři mají smůlu. V oblasti hypotečních úvěrů by takové jednání mohlo způsobit velké problémy bankám. Ukazuje se i v tomto jihočeském případě, že veškerý majetek byl převeden i ze zástavami financujících bank, které byly na katastrálním úřadě řádně zapsány.

Nikoho asi nepřekvapí, že v uvedeném případě jsou hlavními věřiteli dlužníka stát, resp. finanční úřad, všeobecná zdravotní pojišťovna a banky. Plánovaný rozsudek se tedy jistě komoře exekutorů nebude líbit, jako se nelíbí hlavním věřitelům. Pokud by soudy sahaly k takovým výkladům exekutorského zákona, tak by se exekutoři v podstatě stali zcela zbytečnými. To nepochybně uvítá řada dlužníků. Ale vytvářet pomocí soudních rozsudků model, který se stane návodem na to, jak věřitelům nezaplatit a majetek si jen tak někde u někoho přechodně uschovat, to pozicí soudů, už tak silně kritizovanou, opět otřese.

Pro věřitele a především banky by takový verdikt mohl znamenat signál pro zmrazení úvěrů. Stát tak zákonitě zaznamená pokles ekonomiky, protože obavy bank se ujišťováním politiků nezmírní. Je zřejmé, že lingvistické cvičení soudu s pojmy zákona je pro Česko další výstrahou a směřuje spíše k zneužití soudní moci. Protože věřitelé, kteří uplatnili svou pohledávku v konkurzu, zcela jistě žádný souhlas s prodejem majetku dlužníka nevyslovili a neplatí, že kdo mlčí, tak souhlasí. Postup insolvenčního správce byl v souladu se zákonem a námitku neplatnosti za věřitele zjevně uplatnil. Kdyby tak neučinil, podle zákona by jej mohl věřitelský výbor z funkce insolvenčního správce odvolat. Samotná konstrukce tohoto práva pak vypovídá o tom, v čím zájmu musí určený správce konat. Účelová konstrukce soudu je tak jen signálem, že spor bude mít mnohaletý vývoj a skončí kdesi u Evropských soudů. Pokud ovšem odvolací soud neudělá takovému účelovému výkladu zákona přítrž. Doufejme, že ano.