Anabáze dálničních staveb v Česku začíná psát další kapitolu. Soud v případě průchodu dálnice D8 Českým středohořím dal za pravdu ekologickým aktivistům Děti Země a zrušil platnost územního rozhodnutí o této stavbě. Znamená to, že pokud bude pokračovat stavba posledního, dosud chybějícího úseku dálnice D8 směrem k německým hranicím, její stavba bude v rozporu s platnými zákony stavebního zákona.

Na dálnici D8 píší „dějiny“ naprosto nezodpovědní jedinci či malé skupinky lidí, kteří se schovávají za myšlenku ochrany přírody. V důsledku jejich trvalého bojkotu výstavby dálnice D8 a neustálým soudním sporům o platnost územního a stavebního povolení však trpí neskonale větší množství lidí, kteří mají tu smůlu, že žijí podél silnic, kterými dnes v naprosto nevyhovujících podmínkách proudí tisíce kamionů denně. Nedávno dokonce občané jedné malé osady na silnici č. 8 uspořádali blokádu této komunikace s cílem upozornit na naprosto katastrofální stav životního prostředí v dosahu jejich domů. Jsou vystaveni vysokým koncentracím zplodin z motorů kamionů a vysoké hlučnosti (v důsledku překonávání velkého stoupání).

Často se v této souvislosti zmiňuje fakt, že se dálnice D8 nestaví jako jedna stavba, ale jako řada menších úseků. Tento jev je ale právě důsledkem naprosto iracionálního odporu ekoteroristických organizací typu Děti Země. Pokud by stavba úseku Praha-Lovosice-hranice SRN měla stavět jako jeden celek s jedním územním a stavebním povolením, ještě dnes by nebyl postaven ani kilometr. Právě naprosto nesmyslný a troufám si říci zločinný způsob boje takzvaných ochránců přírody vedl k tomu, že se stavba nakonec rozporcovala na malé, několik kilometrů dlouhé úseky. I tak výstavba úseku mezi Lovosicemi a hranicemi SRN trvá víc jak deset let, pokud započteme i všechny právnické kličky a rozhodnutí českých soudů.

Velká vina na dnešním stavu je dle mého názoru i na českých soudech. I poslední rozhodnutí, které zrušilo územní rozhodnutí na poslední dosud chybějící úsek Českým středohořím, je fatálním selháním soudního systému. České soudy a soudci by přeci měli mít schopnost posoudit taktiku takzvaných ochránců přírody ve věci, která je zcela nepochybně veřejným zájmem. Dokonce se již několikrát rodily v českém zákonodárném sboru návrhy na podporu staveb ve veřejném zájmu. Pokud na něco narážely, byla to obava pravicových zákonodárců z toho, aby nebylo tohoto zákona zneužito vůči majitelům dotčených nemovitostí. V případě D8 (na rozdíl od dálnice D11 u Hradce Králové) však nic takového nikdy nehrozilo, majetkové poměry byly vyřešeny, a zbyly tak jenom obstrukce ekoteroristů.

To, že konkrétní soudce nebo soudkyně vyhověl stížnosti ekoteroristů, by mělo být předmětem velmi zásadní diskuse uvnitř soudcovské unie. Lze zcela jistě oprávněně argumentovat, že každá další havárie na náhradních komunikacích kolem D8 bude i díky rozhodnutí konkrétního soudu. Rozhodnutí soudu je zároveň dalším důkazem toho, že od soudů nelze očekávat žádnou spravedlnost.