Po uveřejnění I. dílu mé analýzy přestal již Mlynář v médiích vystupovat a otevřeně napadat předsedkyni senátu Městského soudu v Praze soudkyni Slepičkovou. Nezareagoval raději ani na žádost bývalé účetní Testcomu Dany Jonášové o jeho omluvu zveřejněné v MF Dnes na NP 6. 2. 2003 DOKUMENT: Kdo sabotoval? Jonášová, nebo Mlynář a spol.? Bohužel rezidua 100x opakovaných lží, které ve veřejnosti o svém odsouzení Mlynář předtím zasel, se mezitím stihla u některých politiků i novinářů stát pravdou. Tyto politiky či novináře chci znovu ubezpečit, že soudkyně Slepičková v Mlynářově případě netrestala pouze předpokládaný či hypotetický zločin, ale trestala lumpárnu skutečnou, naplněnoou všemi znaky trestného činu. Netrestala nějaká neviňátka, která by chtěla dobro státu, ale skutečné pachatele, jednající úmyslně na úkor státu, kteří získali pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Nejprve musím k minulého dílu doplnit, že jsem uváděl jako příklad živnosti zbytečné pro provozování PVS tzv. „maloobchodní“ prodej, ale vybrat by se dala většina živností zaregistrovaných uvedeným tunelářským s.r.o., protože téměř žádné z nich k „provozování“ portálu veřejné správy nepotřebovalo – jak už jsem řekl, prakticky působili jenom jako „zprostředkovatelé“ „neveřejným“ způsobem zadané pětimilionové veřejné zakázky spřátelené firmě Capitol Internet Publisher s.r.o. a jako „zprostředkovatelé“ postoupení práv provozovatele PVS k inkasu příjmů za zveřejňování a uveřejňování údajů v elektronickém Obchodním věstníku na Ekonomii a.s., do níž nateklo prostým převodem tohoto práva státu několik desítek milionů korun ročně.

K minule zmíněnému osobnímu obohacení je třeba připomenout, že jednatel Chmelíček své protiprávně obdržené odměny – tj. ono popírané osobní obohacení, vrátil sice sám, ale teprve poté, když se vše s nezákonností založení Testcom SERVISU s.r.o. již veřejně provalilo.

Pokud se týká osobního obohacení Mlynáře, faktem je, že soud žádné jeho osobní obohacení neprokázal, ovšem osobní obohacení není podmínkou jeho trestnosti, k tomu postačovalo, že se na vytvoření obohacení jiných na úkor státu (tj. na osobním obohacení Chmelíčka a na obohacení jiných právnických osob – Testcom SERVISU s.r.o., Ekonomie a.s. a Capitol Internet Publisher s.r.o., aj.) zásadním způsobem podílel a tunelování umožnil a kryl. Navíc ani osobní obohacení Mlynáře a spol. nebylo vyloučeno, neboť nebyly prověřovány další pohyby z účtu Capitol Internet Publisher s.r.o., na které z Testcom SERVISU s.r.o. odteklo 5 milionů korun z příjmů, které měly patřit státu (ročně mohlo odtékat až 20 milionů korun) - tedy kam a komu peníze z CIP s.r.o. dál odcházely.

LEŽ č. 3: Nikoho jsme nezvýhodnili. (námi vytvořené s.r.o. bylo státní, nic se tedy státu neztratilo…, založení s.r.o. bylo pro stát výhodné… na účtu je stále původní vklad 7,5 mil. Kč… za 3 miliony Kč s.r.o. fakturoval Testcomu p.o. nějaké služby, bez kterých PVS nemohl běžet)

Pro trestnost Mlynáře šlo o otázku zásadního významu, protože uzavření nebo dání popudu k uzavření smlouvy „na úkor“ jedné nebo více z ovládaných společností je nezbytné k naplnění jedné ze stránek skutkové podstaty trestného činu podle § 128 trestního zákona. Odnětím svobody na pět až dvanáct let je pak pachatel potrestán, získá-li uvedeným trestným činem pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu.

Při prokazování úmyslu i dokonání zvýhodnění jiných subjektů měl soud poměrně snadnou práci a lehce zvýhodnění prokázal ze znění některých dokumentů. Chmelíček a spol. ovládali tři vzájemně propojené a ovládané subjekty

Ministerstvo informatiky (Mlynář - ministr, Chmelíček - náměstek)

Příspěvkovou organizaci TESTCOM, Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Praha (Chmelíček - ředitel, Novotný - náměstek)

Testcom SERVIS společnost s ručením omezeným (Chmelíček - jednatel, Novotný - jednatel, Mlynář – člen dozorčí rady)

K tomu je třeba si uvědomit, že Ministerstvo informatiky i státní Testcom p.o. jsou oba státní subjekty hospodařící výhradně s majetkem patřícím státu. Na rozdíl od Testcom SERVISU s.r.o., která je soukromoprávním subjektem. Velmi dobře to věděl i obžalovaný jednatel Novotný, což je zřejmé z jeho odpovědi na otázku položenou u soudu: "K dotazu předsedkyně senátu, když se obžalovaný zmiňoval o obchodním majetku společnosti s ručením omezeným, komu v takové společnosti patří obchodní majetek, obžalovaný uvádí: Samozřejmě té obchodní společnosti. Movitý, nemovitý majetek je majetkem s.r.o." Veškeré obchodní prostředky přitom patří tomu právnímu subjektu, který je drží, což znamená, že veškeré výnosy připadnoucí s.r.o. patřily skutečně výhradně tomuto s.r.o..

Pokud se týká prokázání zvýhodnění 3. ovládaného subjektu Testcom SERVISU s.r.o. na „úkor“ 1. ovládaného subjektu Ministerstva informatiky nebo 2. ovládaného subjektu příspěvkové organizace Testcom (tj. na „úkor“ státu), stačí k tomu citovat mj. konečný nález Nejvyššího kontrolního úřadu: „Podle uzavřené smlouvy mezi ČR-Ministerstvem informatiky a Testcom SERVIS s.r.o. se na výdajích PVS měl podílet státní rozpočet, ale případné výnosy by připadly uvedené společnosti, která by s nimi hospodařila.“ Ve znění smlouvy o pověření zajišťováním provozu Portálu veřejné správy uzavřené dne 31. 10. 2003 mezi Mlynářem za ČR-MI a Chmelíčkem za Testcom servis s.r.o. byla zabudována i další ustanovení, která Testcom servis s.r.o. jednoznačně zvýhodňovala na úkor Ministerstva informatiky.

Soud však došel ve svém pátrání po důkazech o zajišťování prospěchu jiných osob na úkor státu dál než Nejvyšší kontrolní úřad. Především zjišťoval, jakéže to výnosy měly do Testcom SERVISU s.r.o. jít a jakým způsobem a kým byly výnosy dopředu zajištěny, případně na úkor koho. Tak soud zjistil, že největším zvýhodněním jiného subjektu bylo ve skutečnosti již samotné uzavření smlouvy 1. ovládaným subjektem Ministerstvem informatiky o pověření provozováním PVS se 3. ovládaným subjektem, s Testcom SERVIS s.r.o. jako takovou, neboť smlouva byla celá na úkor 2. subjektu státní Testcom p.o. (tedy na úkor státu). Tato smlouva totiž neměla být uzavřena s Testcom SERVISEM s.r.o., ale s Testcomem p.o. a veškeré příjmy měly zůstávat státu, neboť takový záměr schválila vláda při změně nařízení vlády o Obchodním věstníku.

Důležité je, že změnu nařízení vlády o Obchodním věstníku, která měla nově zaručovat provozovateli PVS také příjmy z vydávání elektronického Obchodního věstníku přitom připravil a navrhl vládě osobně Mlynář. Podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, vytváří a spravuje portál veřejné správy ministerstvo informatiky, které provozováním může pověřit někoho jiného. Mlynář ve svém návrhu přikládaném k rozhodování vlády, o tom zda změnu navrhnout nebo zamítnout, vládu výslovně ubezpečil ohledně inkasa těchto příjmů v tzv. Důvodové zprávě (je neveřejná – na webu vlády ji nenajdete, na rozdíl od Důvodových zpráv k zákonům předkládaným Poslanecké sněmovně PČR): „Předpokládá se, že provozovat službu věstníku na PVS bude státní příspěvková organizace TESTCOM, což je příspěvková organizace Ministerstva informatiky“, z čehož plynulo, že bude inkasovat také tyto příjmy, tj. zůstanou v majetku státu.

Ve skutečnosti v době podání tohoto návrhu vládě již intenzivně Mlynář a spol. připravovali a realizovali společně celou tunelářskou transakci, podle které příjmy nepoplynou státu, ale odtečou do jiného soukromého subjektu, které si za státní peníze tunelářská parta zřídí a z nich nekontrolovatelně potečou dál. Notářský zápis o založení s.r.o. byl proveden dne 30. 9. 2003 a dokonce s novým s.r.o. uzavřel dne 31. 10. 2003 smlouvu, kterou na s.r.o. převáděl zajištění činnosti portálu veřejné správy (provozování). Vláda pak o jeho nepravdivě odůvodněném návrhu rozhodovala dne 12. listopadu 2003 usnesením vlády č. 1150, aniž by ji Mlynář informoval o tom, že mezitím provozováním PVS pověřil dne 31.10.2003 nově vytvořený Testcom SERVIS s.r.o. a že Testcom p.o. tedy příjmy inkasovat nebude.

To znamená, že vláda schvalovala něco, o čem byla lživě informována. Kdyby Mlynář vládě napsal pravdu, že si hodlá založit (resp. již založil) z rezervního fondu příspěvkové organizace Testcom jakési soukromoprávní s.r.o. bez souhlasu vlády (ta by souhlas ani nemohla dát, protože souhlas může dát pouze k založení akciové společnosti) a tu pověřit provozováním PVS, návrh by přes tzv. Legislativní radu vlády nemohl projít, protože tam kvalifikovaní legislativní právníci zvažují a rozcupovávají každou nesrovnalost. Více Události na ČT1 dne 27.1.2007.

Druhý případ, který soud zahrnul do stejné skutkové podstaty typického tr. činu tunelování byla úhrada částky 2.974.757,80 Kč na úkor 2. ovládaného subjektu Testcom p.o. (tj. na úkor státu) ve prospěch 3. ovládaného subjektu Testcom SERVIS s.r.o.

Když se Chmelíček a spol. dozvěděli, že bude třeba přikročit k likvidaci tunelářského s.r.o. (Mlynář (US-DEU) to slíbil Špidlovi (ČSSD), aby tím mohli uchlácholit interpelujícího opozičního poslance Kováčila (KSČM) a Langera (ODS)) uvědomovali si, že na kontě je už jenom asi polovina z původního základního kapitálu 7,5 mil. Kč vloženého sem z rezervního fondu státní Testcom p.o., takže by se snadno prokázalo, že původní vklad byl zčásti vytunelován vyplacením 5 mil. Kč spřátelené firmě Capitol Internet Publisher s.r.o. jednatele MUDr. Baránka. A tak vymysleli tzv. Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů mezi 2. ovládaným subjektem státní Testcom, p.o. a 3. ovládaným subjektem Testcom SERVIS s.r.o., která nese všechny znaky zakázaného tunelování a je na ní uvedeno datum 12. 3. 2004.

Podle této dohody (její Přílohy č. 1) si pak podle sami sobě úplatně převedli jakýsi fiktivní nehmotný majetek v uvedené výši 2.974.757,80 Kč. S dalším příjmem od Ekonomie a.s. pak peníze na účtu Testcom servis s.r.o. vyskočily na 7,9 mil. Kč a Mlynář pak veřejnosti předváděl divadlo s kopií výpisu z účtu, která měla dokazovat, že nic se přece neztratilo, když je na něm je stále původních vložených 7,5 mil. Kč. Už dávno to však nebylo oněch původních 7,5 mil. Kč. Soud z řady důvodů tuto třímilionovou transakci neuznal, resp. považoval ji za neoprávněnou a na úkor zakladatele (tj. státu).

K vysvětlení tunelu je třeba připomenout povinnost, kterou zákonodárci stanovili v zákoně proti podobným tunelářským prodejům mezi společně ovládanými subjekty v ustanovení § 196a obchodního zákoníku. Toto ustanovení ve spojení s § 135 obchodního zákoníku je povinné i pro společnosti s ručením omezeným, tedy i pro vztah zakladatele Testcom p.o. a ovládaného Testcom SERVIS s.r.o.. Podle tohoto ustanovení, pokud společnost úplatně převádí nějaký majetek na zakladatele za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

Protože hodnota vloženého základního kapitálu Testcomem p.o. činila 7,5 mil. Kč, byla povinnost předchozího znaleckého posudku při vzájemné transakci od 750 tis. Kč výše. V případě onoho 3 milionového úplatného převodu povinnost splněna nebyla, posudek znalce Chmelíček a spol. vypracovat nenechali.

Soud by však oprávněnosti a odůvodněnosti transakce nevěřil také kvůli řadě dalších nemožných rozporů. V původní smlouvě o zajištění činnosti PVS z 30. 10. 2003, bylo výslovně stanoveno, že Testcom SERVIS s.r.o. nemá nárok na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vyvíjenou činností pro zajišťování provozování PVS.

Platba byla navíc provedena na základě Přílohy č. 1 k výše uvedené Dohodě o vzájemném vypořádání, ve které si vzájemně časově odporovaly data podpisů (pozdější Příloha č. 1 nesla fyzicky nemožné dřívější datum 27.2. 2004 a 4. 3.2004 oproti Dohodě, která má datum 12.3.2004, apod.), dále byl jiný předmět úplatného převodu uveden ve faktuře (tam bylo uvedeno, že jde o platbu za analýzu stavu PVS za listopad, prosince 2003 a analýzu stavu PVS leden), jiný předmět prodeje byl v dodatku (podle dodatku šlo o analytické práce spojené s předávací procedurou PVS na Testcom SERVIS s.r.o.!), atd. Podstatné přitom bylo, že i kdyby byl proveden znalecký posudek, který by potvrdil, že prodávaný nehmotný majetek je oceněn na 3 mil. Kč, stejně Testcom p.o. ani neměla pražádný důvod kupovat si od jí založené s.r.o. něco, co by jí jako zakladateli připadlo zdarma v rámci likvidačního zůstatku!

Uvedenou 3milionovou transakci lze proto charakterizovat jako zakázaný prodej, který uskutečnili „sami sobě“ (ovládali oba subjekty) fiktivního nehmotného majetku uskutečněného jenom proto, aby byla zakryto manko v chybějícím (mezitím vytunelovaném) základním kapitálu na úkor zakladatele.

Samostatnou kapitolou smluv na úkor státu je nevýhodný převod práv a povinností provozovatele Portálu veřejné správy, týkající se vydávání Obchodního věstníku na společnost EKONOMIA a.s.. O této smlouvě mezi Testcom SERVISEM s.r.o. a Ekonomií a.s.. nazvané Smlouva o spolupráci při vydávání OV, se výstižně vyjádřil jeden ze svědků takto: „…na tomto především vydělávala Economia a.s. a to bych řekl, že je největší ekonomická obludnost, ke které tam došlo. Na to se mělo vypsat výběrové řízení. Jestliže někdo (tj. někdo jiný než stát) dostane zdarma možnost inkasovat 30 – 40 milionů ročně ze zákona, resp. z nařízení vlády, tak tímto umožňuje tunelování…“. Mlynář argumentoval tím, že z minula platily práva Ekonomie a.s., které nešly zpochybnit. Soud však prokázal, že Mlynář zamlčel podstatnou okolnost, že žádná práva Ekonomie by fakticky nebyla narušena, že Ekonomii a.s. mohly zůstat případná práva týkající se vydávání „tištěné“ verze Obchodního věstníku, ale nařízení vlády by stanovovalo nově, že příjmy ze zveřejňování údajů v elektronické verzi Obchodního věstníku povinně poplynou provozovateli PVS, který onu „elektronickou“ verzi Obchodního věstníku bude vydávat. Čili jinak řečeno jeden z argumentů, který Mlynář bezdůvodně ignoroval byl ten, že Ekonomia a.s. by mohla dál vydávat tištěnou verzi – její práva k jejímu vydávání by se nenarušila, ale za povinné publikování údajů v elektronické verzi by inkasoval „provozovatel“ PVS, kterým je apriorně Ministerstvo informatiky (pokud nepověří provozováním někoho jiného – a tím někým jiným měl být Testcom SERVIS s.r.o.).

Jenom pro ilustraci dalších kamarádských zvýhodnění při přelévání peněz dále z Testcom SERVIS s.r.o. na jiné subjekty, lze zmínit kromě již uvedených 5 mil. Kč vyplacených spřátelené společnosti Capitol Internet Publisher s.r.o. MUDr. Baránka (s tím, že by jí bylo ročně odtékalo až 20 mil. Kč), dále např. platby 60 tis. Kč měsíčně vyplácené za vedení účetnictví Ing. Smělému. Jestliže Testcom SERVIS s.r.o. neměla žádné zaměstnance, pak 60 tis. Kč měsíčně za zúčtování cca 2 ks odchozích faktur nebo 2 ks faktur příchozích měsíčně, nepočítáme-li faktury Ing. Smělého nebo JUDr. Maie a zúčtování odměny jednatelům, nelze považovat za nic jiného než totálně nevýhodné pro s.r.o. a za zjevné tunelování. Podobně je to také s nepravidelnými platbami v celkové výši cca 260 tis. Kč za právní služby JUDr. Maie, jednatelům, resp. likvidátorovi kteří byli současně zaměstnáváni a placeni ze státních prostředků v Testcom SERVIS s.r.o. a dokonce i na Ministerstvu informatiky (Chmelíček byl odměňován současně ve všech třech provázaných subjektech i když mu to zákon zakazoval), apod. Protože s prostředky bylo i po rozhodnutí o likvidaci zacházeno nevýhodně – pokračovalo tunelování, rozhodla dne 23. 8. 2004 policie o zajištění zbývajících peněžních prostředků na účtu Testcom SERVIS s.r.o. ve výši 7.779.901,22 Kč.

LEŽ č. 4: Pro příspěvkový Testcom neplatí zákon o majetku státu (pro Testcom p.o. neplatí rozpočtová pravidla, protože bylo „založeno“ před jejich účinností…).

Tato obhajoba se vyskytovala hlavně v počátcích, nejprve až naivním tvrzením, že příspěvková organizace se řídí dřívějšími předpisy, protože se jedná o příspěvkovou organizaci vzniklou ještě za federaci, že se tedy nemusí řídit např. § 57 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, které taxativně a bez výjimek stanovují použití rezervního fondu. „Podle téhle logiky by se ani České dráhy nemusely nyní řídit českým právem, protože vznikly za Rakouska," řekl v tisku k nálezu NKÚ vyvracejícímu tato tvrzení obžalovaných, již dříve prezident NKÚ František Dohnal.

Ustanovení § 28 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je však zcela jednoznačné a pro každého srozumitelné: „Stát může založit obchodní společnost nebo se zúčastnit jejího založení pouze ve formě akciové společnosti.“ „K založení akciové společnosti nebo účasti na jejím založení je zapotřebí předchozí souhlas vlády.“ Že se účastní na jejím založení stát podílem základního vkladu 7,5 mil. Kč věděl také osobně Mlynář, neboť k použití těchto prostředků státu dal dne 31.10.2003 výslovný písemný souhlas samostatným písemným dokumentem, navíc časově až poté co vnitřní auditorka Ministerstva informatiky Hana Vrchotová s vedoucí účtárny Testcom p.o. Danou Jonášovou upozornili Chmelíčka s Novotným a Hana Vrchotová ještě současně Pavla Koláře ředitele kanceláře ministra informatiky na to, že zákon je porušován – že se nesmí takto založit s.r.o. a že se nesmí k tomuto účelu použít ani 7,5 mil. Kč z rezervního fondu Testcom p.o.. Vnitřní auditorka ministerstva Vrchotová byla tou osobu, která asi týden před tímto Mlynářovým podpisem na žádost vedoucí účtárny Jonášové zatelefonovala na Ministerstvo financí pro odborné stanovisko potvrzující porušování zákona a poradila vedoucí Jonášové kam na Ministerstvo financí napsat písemnou žádost k potvrzení tohoto stanoviska.

Mlynář uváděl na svou obhajobu také existenci řady jiných organizací, které prý byly založeny obdobně a proto prý žádný rozpor v založení neviděl. Soud však postupně prokázal, že všechny organizace, které Mlynář uváděl jako běžně zakládané, byly buď založeny ještě před účinností zákona o majetku státu a nebo dokonce nešlo vůbec o s.r.o., ale jednalo se o příspěvkové organizace.

V pozdější době tuto krátkozrakou lež Mlynář modifikoval na argument, že zákon o majetku státu je špatně napsán. Smysl zákona o majetku státu je však jasný, mimo jiné bylo jeho úkolem eliminovat účast státu v obchodní činnosti, a to tím, že se už vůbec nepřipouštělo zakládat s.r.o. a jenom zcela výjimečně s výhradním souhlasem vlády zakládat akciové společnosti. Důvod byl jednoduchý, stát má dominantní majetkové postavení a snadno by mohl svými zákony nebo nařízeními zvýhodňovat ty obchodní společnosti, ve kterých by měl svoji účast – což se také v případě Testcom SERVIS s.r.o. nepřípustně stalo. Svou podstatou je omezení podílu státu na podnikání pravicovým krokem a je nepochopitelné, že Mlynář se k pravicovému záměru zákona neznal a dnes účelově tvrdí, že zákon byl nesrozumitelný. Kdyby se chtěl skutečně dopátrat záměru zákonodárce, stačilo by mu se dotázat Ministerstva financí, stejně jako to učinila vedoucí účtárny ekonomka Jonášová při kontrole přípustnosti účetní operace, případně se zeptat pravicové senátorky Lastovecké (ODS), která byla zpravodajkou Senátu pro projednávání předlohy tohoto zákona při jejím vrácení Senátem, mj. právě kvůli polemice o tom, jak omezený rozsah podnikání státu v obchodních společnostech lze připustit.

LEŽ č. 5: Šlo o politické rozhodnutí a politik zákony znát nemusí.

Neznalost zákona sice neomlouvá, ale absurdní obhajoba jeho politickou úlohou, která prý nevyžaduje znát zákony, se opakovala často a předsedkyně senátu Slepičková ji při vyhlašování rozsudku výslovně označila parafrázuji za „nehoráznou“ a připomněla Mlynářovi při vyhlašování rozsudku slib, který skládal do rukou prezidenta podle ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY: "Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."

Mlynář prostě uváděl zákon o majetku státu v život nepřípustným způsobem, který byl zcela proti smyslu tohoto zákona. Přesto i po vynesení rozsudku ještě Mlynář např. v týdeníku REFLEX suverénně tvrdil: "Ministr není v pozici ředitele firmy. Ministrovi žádný zákon, což je právní zajímavost, neukládal pečovat o majetek ministerstva s péčí řádného hospodáře."

Dvojí Mlynářovo nazírání na právo a spravedlnost je zřejmé, když připomeneme jeho článek někdy z roku 2000, který si můžete dodnes přečíst na jeho webových stránkách – ve kterém hodnotil soudu s Liborem Novákem (ODS). V něm Mlynář lamentoval nad tím, že právo v naší zemi je nanic, když Libor Novák byl od trestu za krácení daně za dary od smyšlených dárců Báče a Sinhy osvobozen, doslova psal: „…osvobozující rozsudek také znamená, že podpis pod daňovým přiznáním je jen čmáranice, která když přijde do tuhého vlastně nic neznamená – jak se ukázalo, vždycky se jde vymluvit, že člověk vlastně podepsal a ani nevěděl co.“

Když však jde nyní o jeho osobní odpovědnost, brojí Mlynář proti tomu, že soud rozhodl, že především jeho osobní podpisy ministra informatiky pod smlouvami s Testcom SERVIS s.r.o. o zajištění provozování a pod návrhem na změnu nařízení vlády o Obchodním věstníkem, obsahující Důvodovou zprávu se lživou informací o budoucím provozovateli PVS, za čmáranice považovány být nemají a má za ně nést trestní odpovědnost, včetně dalších jeho podpisů. Nyní brojí proti tomu že podle soudu již není možné, aby se ministr beztrestně vymlouval, že nevěděl, co podepisuje.

Inu Nováka i Mlynáře obhajoval stejný advokát Sokol, takže zvolili stejnou už jednou poměrně úspěšnou obhajovací taktiku o totální nevědomosti a neznalosti, jenomže ve skutečnosti byl Libor Novák později osvobozen především proto, že politické strany byly změnou zákona osvobozeny od předmětné daňové povinnosti, takže za svůj podpis by jinak trestní zodpovědnost zřejmě Libor Novák nesl, stejně jako ji nyní má nést Mlynář. Sokol se proto trestní zákon pro Mlynáře a spol. pokusil změnit i v tomto byť poněkud odlišném případě, kdy nejde o daňový únik, ale jde o tunelování podle § 128 tr. zákona. Naneštěstí pro obžalované však bylo před volbami a když jsem na to poukázal, opozice jejich skandálnímu záměru navrženému v Parlamentu Mlynářovi zavázaným poslancem Bendou (ODS) (Mlynář Bendu v mezidobí zaměstnával jako poradce v útvaru vládních agend ministra), zabránila. Více viz. PRÁVO: Causa Chmelíček, Mlynář a spol. - zasahuje poslanec Benda (ODS).

Současná Mlynářova mediální masáž o tam, kterak do vězení může jít za tunelování zcela nevinný člověk, tak je především přípravou k odůvodnění legislativní změny, která by tento trestný čin znovu z trestního kodexu fakticky vymazala a nebo alespoň podstatně vůči tunelářům zmírnila a tím zajistila beztrestnost i Mlynářovi a spol. Jak silná je loby napojená na zisky z tunelování se možná ukáže brzy – novela trestního zákona je již opět ve hře k projednávání v Poslanecké sněmovně.

P.S. Tato analýza případu není zdaleka vyčerpávající, byť je poněkud odbornější, a proto i méně čtivá, ale jejím smyslem je pouze upozornit na největší mediální nesmysly a lži Mlynářovy mediální kampaně.

(autor je informatik - do vynuceného odchodu z MI ČR předseda odborové organizace při MI ČR)