Mnohé Čechy, Moravany a Slezany jistě překvapil státní zástupce A. Salichov, který zastavil trestní stíhání předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Tedy našeho vicepremiéra obviněného z korupce. Zmíněný žalobce neuvěřil svědectví bývalé Čunkovy sekretářky.

Bývalá starostova spolupracovnice údajně tvrdila, že se jí pan Čunek, ještě coby první muž města Vsetína, chlubil, že dostal půl milionu korun od realitní kanceláře. Vyšetřovatelé však státního zástupce Salichova nepřesvědčili, že nynější vicepremiér a šéf lidovců úplatek skutečně vzal.

Nepřísluší mi hodnotit věcnou stránku oné mediálně tolik propírané kauzy, avšak dovolím si upozornit na jeden důležitý aspekt překračující rámec celého případu. V Česku se stalo takřka národním (zlo)zvykem nerozlišovat mezi obviněným (popř.obžalovaným) a pravomocně odsouzeným člověkem. Je silným nešvarem vydávat podání trestního oznámení za skoro již za hotovou věc - hříšník zítra (ne-li dnes večer) nastupuje do výkonu trestu. A proto by se měl okamžitě vzdát všech svých funkcí.

Značné rozpaky ve mně budí např.televizní redaktoři a redaktorky (především komerčních TV, ale ani jejich uvědomělejší veřejnoprávní sestřenici se toto faux pas nevyhýbá) velmi dramatickým hlasem oznamující, že ten či onen zvažuje (sic!) podání trestního oznámení na toho kterého např. radního. Panenko skákavá k pravomocnému rozsudku je ještě pěkný kus cesty. Ovšem k veřejnému zostuzení to u nás, buhužel, stačí! Krajně nepříjemným se to stává zejména pokud se věc přihodí v čase, kdy se – jak trefně říká slovenský satirik M. Markovič – zvolebnívá. Někteří publicisté (ale samozřejmě nejen oni) jakoby si brali příklad z již legedárního inspektora Klečky, který v Cimrmanovi doporučoval svému asistentovi, aby vyslýchanému klidně tykal, vždyť je to jen sprostý podezřelý.

Samozřejmě nemusí se jednat jen o politika, i pokud jste „jen“ obyčejný podnikatel, lékař(ka) či učitel tak vám v osobním a pracovním životě na klidu rozhodně nepřidá skutečnost, pokud o vás hromadné sdělovací prostředky informují ve výše zmíněném stylu.

Po takovéto mediální masáži si mnozí čtenáři řeknou, jak je zastavení trestního stíhání vůbec možné (viz. Čunkův případ) , vždyť už jsme ho přece všichni viděli jednou nohou za mřížemi. Totéž platí kupř. o osvobozujících rozsudcích týkajících se jednoho, medii již předtím opakovaně odsouzeného, sbormistra.

Cesta ke spravedlnosti bývá mnohdy dlouhá a klopotná. Důkazem je kupř. třináctileté čekání kurdského (nikoliv tureckého, jak bylo v mediích někdy nesprávně psáno) lékaře Yekty Uzunoglua a dalších. Proto by média měla vždy při informování o trestněprávních případech pamatovat staré dobré rady - Dvakrát měř a jednou řež!

Totéž platí i pro nás čtenáře – Pamatujme důsledněji na presumpci neviny!

vysokoškolský pedagog