Pokračování příběhu o postřeleném koťátku.

Za uplynulých 6 týdnů mne zlost sice nepřešla, ale zkušeností podstatně přibylo, zákon o myslivosti (449/2001 Sb.) už znám skoro nazpaměť a věřte, je to poučné čtení, všichni, kdo se kdy setkali s nějakou zvůli myslivce či nějakého mysliveckého spolku, by se s ním měli pečlivě seznámit, zjistili by totiž, že myslivci sice mají spoustu práv, ale neméně povinností, přičemž z toho zákona si vybírají především ta práva.

Možná je pravda, že lidé na vesnici jsou zvyklí řešit věci jinak, jak tu před časem kdosi zmínil, ale mnohá taková řešení vedou jen k tomu, že navrch má strach a podivná počestnost některých jedinců.

Honitba – tato „věc“ sice na první pohled vypadá jako prostor na mapě ohraničený červenou fixkou, zakreslený jaksi „protože se tak chlapi dohodli“ (myslí se lesní hospodáři, případně honební starosta). Tato „věc“ má svá přesná pravidla, honitba sestává z pozemků ve vlastnictví členů honebního sdružení a vlastníků pozemků přičleněných k honitbě, ke všemu existují seznamy, jimiž disponuje honební starosta, může být ovšem problém přinutit ho „mluvit“.

Abych to shrnula, pokud jste členy honebního sdružení, jistě o tom víte, protože se zúčastňujete valných hromad, jste-li pouze vlastníky pozemků, na nichž se „chlapi dohodli“ provozovat honitbu, musíte o tom vědět podle § 30/2 zákona o myslivosti, za užívání takových pozemků vám totiž náleží náhrada, každoročně.

Zastřelené kočky a psi – podle §§ 14/1e a 14/2. nesmí myslivci, ani jako myslivecká stráž, střílet po „toulavých“ kočkách a psech blíž než 200 metrů od obydleného objektu, pokud je takový objektr oplocen, počítá se 200metrová vzdálenost od jeho oplocení.

Počítejte tedy s tím, že pokud vám myslivec zastřelí zvíře ve vzdálenosti menší než oněch 200 metrů, bude tvrdit, že střílel na lišku či jinou škodnou, běžné hony mají totiž rovněž svá pevně stanovená pravidla, která se na střílení po domácích zvířatech dají napasovat jen těžko.

Trestní oznámení na pachatele střelby – pokud se rozhodnete takové oznámení podat, nečiňte tak na místní služebně policie, policisté a myslivci jsou většinou spřízněné duše a musíte počítat s tím, že oznámení pro spáchání trestného činu pojednají tak trochu jako oznámení pro přestupek, které pak podle § 58/4 zákona o přestupcích, pouhým oznámením bez možnosti opravného prostředku, odloží. Trestní oznámení proto podávejte písemně a v kopii ho zasílejte nepříslušné státní zastupitelství, abyste pak nebyli nuceni ve smyslu § 157a tr.ř., podávat žádost o přezkoumání postupu policejních orgánů, zároveň se stížností podle ust. § 159a,odst. 6 tr.řádu.

Za uplynulých 6 týdnů jsem dosáhla prohlášení svých pozemků za nehonební a momentálně se snažím přinutit obec, pod niž spadám, aby stejně naložila s přilehlými komunikacemi. Střílet na komunikacích, po čemkoliv, mi totiž nepřipadá zrovna bezpečné.

Jak se „ hrdinný střelec“ holedbal po hospodách, tak se také stalo, policie věc bez dalšího odložila. Netuším, zda proto, že má „hrdinný střelec“na policii kámoše, jak se nechal slyšet, ale “vrchní policejní komisař“ příslušného města mi telefonoval na dovolenou, aby mi sdělil, že věc odloží, už dva dny před tím, než policie vyslechla klíčového svědka celé události. Detaily, jako expertizou střely, se samozřejmě nikdo nezabýval, v měsíční lhůtě pro odložení věci na to nebyl čas. Teď mi nezbývá než doufat, že na státním zastupitelství bude věc projednávat někdo, kdo není myslivec.

Včera si mne, za účasti pracovníka odboru ŽP, sekce myslivosti, pozval k jednání starosta našeho nejmenovaného přilehlého města, sdělil mi, že můj podnět bere jako stížnost, bude ji řešit a předá ji v každém případě přestupkové komisi.

Na závěr pak řekl: „Hrdinného střelce osobně neznám, ale dost jsem toho o něm slyšel a nikdy to nebylo nic pěkného!“
„Jak je možné, že tedy nemá zapsán žádný záznam o přestupku? Nikdy to nikdo nedotáhl do konce?“ptám se.
„Ano, tak se to dá říct, nikdy to nikdo nedotáhl do konce!“ odpověděl mi starosta.