Zaujal mne článek pana Tomáše Vodvářky v NP dne 12.4.2015 České domácí porody už ve Štrasburku. Nemohu s ním než souhlasit. Při jeho čtení mě však napadla jedna souvislost.

Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti se sice zabývá zábavou v souvislosti s médii, ale já mám pocit, že „problematiku“ zábavy by bylo možno zobecnit. Žijeme v době, kdy asi lidé mají více času na zábavu, než třeba na počátku minulého století. V současnosti je často kladen důraz na tzv. volnočasové aktivity. Ostatně troufám si tvrdit, že před takovými třiceti či padesáti lety přídavné jméno „volnočasový“ nejspíš neexistovalo a pokud ano, určitě nebylo tak frekventované jako dnes. Je kladen důraz na příjemno, na zábavu všeho druhu. Je zbytečné vypočítávat vše, co se zábavou souvisí, vše, co by bylo možno zařadit do sféry zábavního „průmyslu“.

A jak to souvisí s porody doma?

Porod nikdy nebyl, není a nikdy nebude záležitostí příjemnou (a už vůbec ne estetickou). I sebevětšímu neznabohovi je přinejmenším povědomé ono biblické „... s bolestí roditi budeš děti...“ (Gn 3, 16). Domnívám se, že jako bývalý gynekolog, který strávil na porodním sále drahně času, k dané věci mám co říci. S tím prostě nic nenaděláme. Porod, kromě toho, že pro ženu není z nejpříjemnějších zážitků, je procesem zatíženým rizikem komplikací, v jejichž důsledku může skončit jak pro novorozence, tak i pro rodičku fatálně. Jistě právě proto začaly při porodu pomáhat nejprve porodní babičky, později se porodnictví stalo medicínským oborem, u porodu se objevili i lékaři a posléze i specializovaní odborníci.

Ještě v dobách, kdy v tomto oboru v padesátých letech minulého století pracoval můj otec, jistě nikdo nejásal, když dítě porod nepřežilo, ale přesto byl kladen důraz na to, aby porod přežila matka. Od té doby se situace změnila. V současnosti vše směřuje k tomu, aby jak těhotenství, tak i porod nebyly provázeny zdravotními komplikacemi, matka i dítě pochopitelně porod přežily, ale také aby se dítě narodilo zdravé. K tomu pochopitelně směřují veškeré aktivity všech, kteří na co nejzdárnějším průběhu porodu participují. Dvoupromilová porodní úmrtnost vypovídá o úspěšnosti této snahy nejlépe.

A jak to souvisí s tou zábavou?

Nemohu se zbavit pocitu, že některé ženy v duchu zmíněného trendu jako by upřednostňovaly požadavek na průběh porodu co možná nejpříjemnější, ba co dím téměř zábavný, a úzkost a strach o zdraví novorozeného dítka, pokud se zcela nevytrácí, se dostává tak trochu do pozadí. Stručně řečeno „Hlavně aby se mi to líbilo.“

Netvrdím, že porodnictví nemá žádné možnosti jak usnadnit a poněkud zpříjemnit rodičkám zážitek porodu. Ostatně nepochybně snížení vysoké hladiny úzkosti, která porod jistě provází, může mít i na samotný průběh porodu velmi příznivý vliv. Někdy mám ale pocit, že zdravotnický personál asistující při porodech je prezentován jako banda sadistů, která nemá nic lepšího na práci než týrat rodičky, že porod doma je jen snahou nedostat se do spárů těchto porodnických zrůd, a umožnit si tak doma „hezký“ porod. Že tím ale stoupá riziko nezvládnutelných komplikací, nikoho tak nějak nezajímá.

Dost řečí. Porod doma může některá rodička vnímat jako příjemnější, neřkuli „zábavnější“, ale zapomínat na zvýšené riziko fatálních komplikací mi připadá vysoce nezodpovědné. Porod doma není Cimrmanův krok stranou. Je to prostě velký krok zpět. Čekám jen, kdy internetové e-shopy začnou nabízet pazourky určené k přerušení pupeční šňůry.

Nicméně i já souhlasím s tím, že má žena právo se rozhodnout, kde bude rodit, ale nevyhledá-li profesionální zdravotnické zařízení, kde by porod mohl probíhat méně „zábavně“, nechť si rodí takzvaně „na vlastní triko“ - a to především z hlediska trestně právního. Pokud si sežene a z vlastních prostředků zaplatí porodní asistentku, která bude ochotna se porodu účastnit a tak se stát v případě trestního stíhání spolupachatelkou, proč ne.

Autor je bývalý gynekolog a porodník