Na oběti křivých obvinění ze zneužívání se zapomíná

Může existovat něco tak strašného a odporného, jako je sexuální zneužívání dětí? Může. Neméně ohavné jako samotné zneužívání dětí je křivé obvinění ze sexuálního zneužívání s cílem zničit nevinného člověka.

Jedno nepravdivé obvinění z tohoto hnusného a odsouzeníhodného jednání nenapravitelně zničí život naprosto bezúhonnému člověku, který nikdy nikomu neublížil. Obětí nepravdivého nařčení se může člověk stát velmi snadno. Třeba během rozvodového řízení, kdy jeden rodič obviní druhého - ať už v rámci vyřizování si účtů nebo jen z touhy mít děti sobecky pouze pro sebe.

Křivé obvinění je velmi jednoduchý způsob, jak druhého rodiče úplně zničit nezřídka na celý život. Stačí využít snadno zmanipulovatelné menší děti a netušící druhý rodič může mít ne vlastní vinou velký problém.

Zeptejte se dětí

Nevěříte? Myslíte si, že zákony a lidé působící v justici jsou dostatečnou pojistkou proti zneužití tohoto závažného obvinění? Nejen případy z Kalifornie 80. let minulého století svědčí o pravém opaku. Výpovědi zmanipulovaných dětí mohou dostat nevinné lidi na mnoho let do vězení. Na motivy těchto skutečných událostí vznikl film Just Ask My Children, který stojí za zhlédnutí. Velmi sugestivně je v něm ukázáno, jak bezmocní mohou být rodiče proti svévolnému chování policie, sociálky a soudů.

Nebudu zde podrobně popisovat celý děj. V tomto článku bohatě postačí zmínit, že ve filmu dostali úplně nevinní rodiče každý 240 let za mřížemi kvůli křivému obvinění ze sexuálního zneužívání. Až po deseti letech dosáhli jejich tehdy už dospělí synové obnovení procesu a rodiče se podařilo osvobodit a zprostit všech obvinění.

Ve filmu je krásně vidět, jak snadno lze děti ovlivnit. Přestože rodiče nic neprovedli a obě děti zpočátku popíraly, že by jim rodiče něco udělali, oba chlapci byli nakonec zmanipulováni žalobcem k tomu, aby svědčili o tom, že je rodiče věšeli na hák a sexuálně zneužívali. Sebelepší advokát je za takové situace naprosto bezmocný.

Ne, opravdu se nejedná o záležitost, která se odehrála kdysi před více než třiceti lety někde v Americe. K podobným případům může dojít kdekoli na světě. Žádná justice není imunní proti takovému selhání, a pokud reálně nepadají skutečně vysoké tresty, nejen v rozvodovém řízení je to velmi jednoduchá možnost, jak někoho dostat do skutečně nelehkého kolečka dokazování, že jste něco neudělali. Spousta lidí je pak stejně přesvědčena o tom, že na tom přesto bylo aspoň trochu pravdy. Ty děti by přeci nelhaly...

Policie si pro něj přišla do práce

To, jak je lehké někoho obvinit ze sexuálního zneužití, si na vlastní kůži zažil i nedávno můj kamarád z mládí, který se s manželkou ocitl v rozvodovém řízení. Jednoho dne pro něj přišli tři policisté do práce, nasadili mu pouta a jako nejhoršího vraha ho odvlekli na výslech. Následně ho umístili do vazby, kde strávil měsíc a půl. Po roce policie případ odložila s tím, že se nikdy nestal a že si dcera údajně vše vymyslela. Matku ani babičku, které dceru nejspíše navedly, policie nikdy nezačala stíhat s odkazem na bájnou lhavost dítěte.

Následoval soud o děti, kde soudkyně opakovaně omezila návštěvy otce s poukazem na to, že se „sice nic neprokázalo“, ale v nejlepším zájmu dítěte raději nebudeme riskovat. Namísto uznání neviny tedy soud u otce postupoval tak, že i když se nic neprokázalo, přiřkl děti matce. A takových případů máme za dva a půl roku pomoci rodičům plný šanon a jsou jak podle kopíráku. Jakmile se rodiče začnou rozvádět, jeden obviní druhého ze sexuálního zneužívání a ten, i když je zproštěn obvinění, přijde o děti.

Uvedené příklady svědčí o tom, že nepravdivá obviňování ze sexuálního zneužívání jsou opravdu svinstvo srovnatelné se skutečným zneužíváním dětí. Zvláště když ho vytáhne jeden z rodičů v rámci soudní bitvy o děti. Odsoudit proto musíme nejen sexuální obvinění, ale i křivá nařčení z tohoto bezesporu strašného jednání. Když řekneme a, musíme být schopní říci také b. A ten, kdo se těchto zločinů dopouští, by za ně měl být potrestán.