PRÁVO: Dočasné příměří na justiční frontě
Na tiskovce Svaček s podporou několika dalších předsedů soudů (Praha, Plzeň) vykreslil stav justice jako blízký finančnímu kolapsu. Jestli se hned nic nepodnikne, soudy nebudou mít na zaplacení energií a poštovného. Ministerstvo po počátečním šoku z extrémního tónu kritiků reagovalo nečekaně smířlivě se snahou situaci uklidnit a předložilo veřejnosti čísla vyvracející většinu kritiky.
Především, za sedm měsíců v účetním roce 2007, což je 58,5% roku, je utraceno 52,4% z plánovaného rozpočtu. Problém je ve struktuře kapitol, kde rozdíly v čerpání jsou od 70% po 45%. Tak jako v každé firmě či veřejné instituci je nutné i na soudech několikrát za rok upravovat schválený rozpočet – plán, dle skutečného čerpání výdajů. Mezi jednotlivými kapitolami se přesouvají peníze tak, aby nevznikaly problémy s překračováním splatnosti pohledávek. Že se to tak mnohdy neděje, je letitý nešvar české veřejné správy, která velmi napomáhá vytváření druhotné platební neschopnosti. Soudy v tomto nejsou výjimkou, i když se situace výrazně zlepšuje.
Skutečný problém, na který ministerstvo neumí zatím odpovědět, jsou příčiny několikanásobného nárůstu sporů v některých agendách a způsob operativního řešení této situace. Řešením, kterému si ministerstvo zatím brání, je požadovaný výrazný nárůst počtu soudců v Praze.
Co tedy stálo za nezvykle vyhroceným vyjádřením předsedy Svačka, stojícího v čele největšího krajského soudu v republice, soudu, který v některých agendách řeší i čtvrtinu všech případů za celou ČR? Tři známe a pochopitelné motivy.
Odborářský motiv
Každý šéf v čele instituce musí občas prokázat, že za ni bojuje a že je na straně svých podřízených proti „vrchnosti“. Chyby je třeba na někoho svést a nad předsedou soudu už je jen ministerstvo spravedlnosti. Pokud je v jeho čele ministr odborně kompetentní, jako je tomu v současnosti, pak nejsnazší je vzhledem k jeho nízkému věku naznačit, že mu chybí manažerské zkušenosti. To zní dost nepřesvědčivě od předsedy soudu, který si zároveň stěžuje na malý počet ministerstvem schválených tabulkových míst a zároveň má šest desítek míst s přidělenými financemi dlouhodobě neobsazených.
Finanční motiv
Vystoupení soudců se odehrálo krátce před důležitými jednáními o státním rozpočtu 2008. Kdo si včas umí hlasitě říci o peníze, má větší šanci, že z daného koláče ukousne větší kus na úkor méně průbojných kolegů.
Politický motiv
V závěrečném odstavci tiskovky Svačka & spol., stálo bezskrupulózní vyjádření, že peněz je v justici sice málo, ale pokud by byla ustavena soudcovská samospráva, pak by s nimi soudy vystačily. A zde je asi zakopán pes. Někteří soudci se zhlédli v zahraničních modelech oddělení justice od ministerstva spravedlnosti. Po ruce je vždy pádný argument o posílení nezávislosti na moci výkonné.
Považuji tento pohled za nebezpečný. Naše justice potřebuje mnohé, není to však posílení soudcovské samosprávy a snížení dohledu moci výkonné, ale přesně naopak. Potřebujeme mnohem tvrdší pravidla proti nečinnosti a nekvalitní práci předsedů soudů i jednotlivých soudců. Současné samočistící a sebedisciplinující mechanismy v justici jsou naprosto nedostatečné. Nesmělý návrh ministerstva spravedlnosti na uzákonění časově omezeného mandátu předsedu soudů na sedm let, musí být jen prvním krokem. Kárnou pravomoc nad soudci musí místo soudců kolegů, uplatňovat jiné osoby, klidně i neprávníci. Otázka dalšího vzdělávání soudců a jejich přezkušování by neměla zapadnout.
Pokud myslí ministr spravedlnosti svoje snahy na reformu soudů vážně, včetně kroků k výraznému snížení jejich počtu na evropský průměr, pak se musí připravit na dlouho poziční válku se soudci, jejichž zájmy jsou přirozeně odlišné. Současné příměří na justiční frontě dlouho nevydrží.
autor je právník a předseda Liberální reformní strany
psáno pro HN, nepublikováno
