Poslanecká sněmovna projednává v současné době poslanecký návrh novely zákona, podle které by se snížily odměny advokátů v případě vymáhání tzv. bagatelních dlužných částek.

Podle autorů této legislativní změny náklady, které soudy přiznávají advokátům, prý příliš a neoprávněně zvyšují zadlužení dlužníků. Je toto však opravdu vážný problém?

V r. 1996 pan M. K., který je nájemcem bytu, jehož vlastníkem je Hl. m. Praha, přišel na čas o práci, a proto za tento rok nezaplatil nájemné, které v té době činilo 2555 Kč měsíčně. Nezaplatil pak ještě nájemné za pět měsíců následujícího roku a vznikl mu tak dluh ve výši 47 927 Kč. O povinnosti zaplatit tento dluh pak rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 platebním rozkazem ze dne 9. 12. 1997, později i exekučním usnesením z 13. 11. 2000 a konečně usnesením z 31. 12. 2013, kterým pověřil výkonem exekuce - jak příznačné! – exekuční úřad nikoliv v Praze 4, ale v Sokolově. Ten začal dluh vymáhat.

Aby mě bylo rozuměno: nikterak neobhajuji neplacení nájemného a zejména laxnost, kterou dlužník po celou dobu projevoval a nikterak se o zaplacení dluhu nesnažil. To mu jistě lze přičíst k tíži, ale zda toto "přičtení k tíži" je zcela v souladu s dobrými mravy, bude patrné z následujícího: exekutor Mgr. M. D. vydal dne 7. 1. 2014 "Výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti", ve které vyzývá dlužníka, aby do 30 dnů zaplatil tuto pohledávku, tentokráte však již ve výši 914 289,39 Kč! Náklady právního zastoupení v exekučním řízení činili 4238 Kč a v předchozím řízení pak 10 305 Kč. Problém spočívá v něčem jiném: podle platných právních předpisů činí u nájemného poplatek z prodlení 2,5 promile denně do zaplacení. V tomto případě se tento poplatek připočítává postupně každý den a každý měsíc k původnímu dluhu od 1. 1. 1996 do 7. 1. 2014! Poplatek z prodlení má jistě smysl: nahrazuje věřiteli to, co mu uniklo pozdním zaplacením dluhu, to, co by mohl získat, kdyby s penězi, které mu dlužník dluží, mohl volně nakládat. Nevím, zda existuje bankovní produkt nebo investiční příležitost, která by dokázala částku necelých padesáti tisíc zvýšit za 16 let na necelý milion. Bezpečně však vím, že pan M. K., který pracuje jako asfaltér a který nebyl schopen před 16 lety zaplatit najednou 47 927 Kč, je dnes požadavkem na zaplacení necelého milionu vržen na zbytek života do pasti chudoby, která není ani efektivní (nikdy dluh nebude zaplacen) a ani spravedlivá.

Za pozornost ovšem stojí i to, že součástí dluhu je i odměna exekutorovi, která byla, jistě v souladu s platnými předpisy, stanovena na částku 146 506 Kč. Pokud ovšem dlužník zaplatí do 30 dnů, spokojí se exekutor, jak ve Výzvě sděluje, s částkou 73 253,40 Kč! Myslím, že tento konkrétní, nikoliv však ojedinělý případ, inspiruje k legislativním iniciativám více než dostatečně….

(Psáno pro Právo 27. 3. 2014)