V rámci toho, co vláda nepřijatelně nazývá reformou, ačkoli jde o nesystémové úsporné balíčky, se opravdu "povedlo" zajistit "úspory" nekompromisním návrhem na radikální snížení příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti. Nejprve MPSV rázně snížilo sazbu tohoto mandatorního příspěvku a když se zvedla vlna odporu zaměstnavatelů postižených, tak se s Národní radou zdravotně postižených (NRZP, která je ovšem tak trochu samozvaným subjektem, který nikoho zdravotně postiženého kromě snad pana Krásy nezaměstnává), jmenovitě panem Krásou, ministerstvo "dohodlo" na úpravě v tom smyslu, že výše příspěvku je omezena osobními náklady (tj. mzdou a platbami zdravotního a sociálního pojištění, které odvádí zaměstnavatel do rozpočtu). Toto "snížení redukce příspěvku" ministerstvo dle tvrzení ministra Nečase údajně projednalo s vedením Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP), což je sice podstatně reprezentativnější orgán než Krásova NRZP, protože ji dobrovolně tvoří osoby, které zdravotně postižené (ZP) skutečně zaměstnávají a znají dobře tuto problematiku, ale vedení AZZP takticky nejednalo s některými z největších zaměstnavatelů zaměstnávajících osoby s mentálním postižením v ústavech a stacionářích.
To je taková diskuse po česku - nejprve se vydá reformní návrh, pak se diví, že je to návrh špatný, pak se ustupuje do předem nepřipravených pozic po jednání s někým, kdo zas tak úplně kompetentní není a málokoho efektivně zastupuje, a nikdo se nebaví s těmi, kdo opravdu zaměstnávají postižené, kterých se to ale brutálně týká. Konají se však semináře, poslední z nichm ve středu 16. 5. 2007, pořádal na půdě parlamentu Podvýbor pro zdratovně postižené Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tam se dostavil jednatel dvou společností zaměstnávajících několik stovek osob s mentálním postižením, aby se dověděl, že se nic měnit nebude. Na dotaz, proč tedy ten seminář, nedostal odpověď. Vládla tam neochota naslouchat argumentům, naprostý nezájem o skutečnost, že tímto snížením přijde několik tisíc pracovně integrovaných ZP po 1. lednu 2008 o zaměstnání a zdroj příjmů. Byly tam potvrzeny neuvěřitelné důvody pro takovou "reformní úpravu" uvedené jak v důvodové zprávě, tak papouškované na semináři: příspěvek se zneužívá, prudce narůstají výdaje na jeho vyplácení bez adekvátního snižování procenta osoby ZP v evidenci úřadů práce a nemožnost úřadů práce kontrolovat, zda je příspěvek vyplácen oprávněně.
To opravdu zůstává rozum stát: v této logice bychom měli zakázat auta, protože nejsme schopni kontrolovat, zda všechna jsou v dokonalém technickém stavu, a konečně bychom měli ad absurdum zrušit daně, protože stát není schopen je dostatečně efektivně (například daň z příjmu nebo DPH) vybírat. A podle této logiky stát kouká podporovat zaměstnání jen těch postižených, kteří jsou v evidenci pracovních úřadů, ti ostatní nejsou hodni pozornosti.

Trochu vážněji: příspěvek poskytovaný na jednotlivého zaměstnance se zdravotním postižením těm zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50% takových osob z celkového počtu zaměstananců, je konstruován jako příspěvek hradící část nákladů, které vynakládá zaměstnavatel na vytvoření a udržení pracovního místa pro tyto osoby, jejichž cena na trhu práce je snížená, podstatně snížená, minimální anebo dokonce za normálních okolností žádná. Nekryje pochopitelně všechny tyto náklady, jinak by to nebyl příspěvek již gramatickým výkladem. Nemůže se však omezovat obecně jen na výši osobních výdajů. To funguje jen u tzv. "plnohodnotných zdravotných postižených", což není žádný protimluv. Tím myslím například vozíčkáře, kteří pochopitelně jsou ZP, ale mohou být špičkovými asistenty, účetními či manuelně zručnými zaměstnanci při asambláži.
Jsou však zaměstnanci, jako například psychotici a osoby s mentálním postižením, jejichž cena na trhu práce se rovná nule, ale díky příspěvku jsou zaměstnatelní tam, kde zaměstnavatel dokáže vytvořit v rámci svého byznysu program, který mohou i přes své obrovské postižení naplňovat a vydělávat si peníze. Výkonnost těchto lidí je však velmi nízká (často nedosahuje ani 15% výkonu zdravého zaměstnance, a proto nemohou pracovat tam, kde plnění je v pevných termínech, zaměstnatelní ale jsou. Zaměstnatelný je za určitých podmínek (schopnost zaměstnavatele + příspěvek státu) každý s výjimkou osob, které fungují vegetativně jakkoli to zní ošklivě a zároveň nepravděpodobně.
Náklady na zaměstnávání těchto osob jsou však velmi vysoké, protože je nelze zaměstnávat na pravidelném pracovišti s dojížděním, nýbrž práce se jim musí přiblížit do místa, kde jsou buď trvale (ústavy, případně domácnost), anebo kam docházejí v místě (denní stacionáře). Společnosti Filipa s.r.o. a Beads4U s.r.o. zaměstnávají několik stovek takto postižených osob a celkem jde o 170 míst, kam se zboží musí dovézt, odtud pravidelně několikrát týdně opět po dokončení pracovních operací odvézt, překontrolovat v centrálním místě, vyřadit případně špatné, to zpět k předělání spolu s novým zbožím odvézt k zaměstnancům. Je nutná složitá příprava zboží pro zaměstnance, vzniká extrémně vysoká náročnost na administrativní práce kolem těchto osob a pro úřad práce (podklady pro žádosti) a pro kontrolní orgány atd. Příspěvek tedy ve snížené podobě zbaví tyto ZP s těžkým postižením práce, protože zaměstnavatelé nejsou schopni, mají-li vytvářet zisk - a ten dokonce vytvářet podle zákona musí. Dosavadní úprava to umožňovala, nová i přes úpravu ani náhodou. V neposlední řadě je třeba říci, že příspěvek je vyplácen až po uplynutí příslušného čtvrtletí ke konci prvního měsíce následujícího po jeho uplynutí, takže do té doby veškeré náklady financuje zaměstnavatel ze svého nebo z úvěru banky.

Jaký bude efekt: ne takový, jak si myslí MPSV. Stát možná ušetří opricky na mandatovním výdaji, ale nevybere už daň z příjmu těchto zaměstnanců, která se platí, a sociální pojištění, které se odvádí, a hlavně pošle tyto osoby zase do "stavu beztíže". A s nimi jen u těchto dvou společností přijde o práci víc než desítka zaměstnanců, kteří zajišťují logistický servis a také se starají, aby úřad práce v Jičíně měl k dispozici všechny zákonné podkady pro poskytnutí příspěvku.
Je pravdou, že tato kategorie těžce postižených nikdy nebyla a nemohla být v evidenci nezaměstnaných, ale to neznamená, že tito lidé neexistují a že nestojí za to jim umožnit pracovat v pracovním poměru. Jde-li politikům obecně o líbivou prezentaci procent nezaměstnaných, tak prosím, ale šmahem ušetřit na těch, kteří jako odboráři nenaplní vlaky a nepůjdou řvát před ministerstvo nebo sídlo vlády, to je absurdní a přinejmenším velmi necitlivé a v konečném důsledku drsné.
Jistě, že existují zaměstnavatelé, kteří příspěvku zneužívají, jako jsou lidé, kteří zneužívají invalidního důchodu a různých dávek, jako jsou lidé, kteří inkasují příspěvky na bydlení a jiné. Stačí vidět inzeráty, že se hledají osoby ZP k zaměstnání. Jistěže existují hyeny, které zaměstnají takové osoby, ty pro žádnou práci nevykonávají, dostávají na ruku jednu dvě tisícovky za nicnedělání na základě svého invalidního statutu a zbytek inkasuje vypečený zaměstnavatel. Jestli ale úřady práce neumějí provést kontrolu, zda tyto osoby skutečně někde pracují, pak je třeba spíše ušetřit na platech na úřadech práce, propustit pár stovek lidí a zbytek motivovat tak, aby si s takovými praktikami rázně poradil.
Systém politiky zaměstnanosti není dokonalý a chybí větší provázanost s předpisy sociálního pojištění a zabezpečení, je třeba zamezit souběhu příjmů a důchodů v řadě případů, je třeba zlikvidovat různé nemandatovní příspěvky na pořízení hmotného majetku u zaměstnavatelů s vyšším než 50% podílem zaměstnanců ZP, kde je velký prostor pro korupci a zneužívání k nákupům majetku, který spíše slouží ke zlepšení života členů statutárních orgánů, je třeba vyladit strukturu stupňů invalidity (širší odstupňování než dosud), přitvrdit vůči postižených v evidenci ÚP, kteří mají absolutní nezájem o trvalé zaměstnání, je třeba upravit a rozšířit oprávnění kontrolních orgánů atd. Je třeba komplexně pracovat na změně těchto předpisů a to chce pár měsíců společné práce MPSV, AZZP a jednotlivých zaměstnavatelů.
Je však špatné ve chvatu se snažit ušetřit a s vaničkou vylít i dítě a trvat pyšně na tom, že je již rozhodnuto. Mimochodem, nekompetentnost těch, kteří pro ministra zpracovávali důvodou zprávu ze změně zák. č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, je do nebe volající.