10.12.2019 | Svátek má Julie


PRÁVO: Diskriminace změní svůj význam

23.5.2008

Pokud Sněmovna přehlasuje prezidentovo veto takzvaného antidiskriminačního zákona, výrazně se změní dosavadní obsah pojmu diskriminace.

Nový termín si bude nárokovat oblast práva.

Co je to diskriminace? Jde o to, že se stát nebo jiné fakticky monopolní subjekty chovají tak, že k určitým hodnotám, jako je třeba studium na školách, volba zaměstnání, volby, služby a tak dále má přístup jen předem vybraná skupina. Tu tvoří nositelé „dobrých“ znaků. Například bílí muži nebo členové konkrétní politické strany. Ti, které diskriminace vytřídila, byli v dané oblasti vyloučeni absolutně.

Navrhovaný zákon fakticky zakazuje a trestá jakékoliv „méně příznivé zacházení“ z důvodu takových lidských charakteristik, jako je rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor. To se zcela bezprecedentně dotýká i soukromoprávních vztahů.

Proč však stejné ochrany tohoto zákona nemá požívat také příslušnost k majetku a rodu, barva pleti, jazyk a sociální původ? Ty jsou přece také vyjmenované v naší ústavní Listině práv a svobod. Nic z toho nesmí být překážkou k zaručení základních práv a svobod.

Nejde o diskriminaci jedněch ústavou chráněných charakteristik před jinými? Nepřejícná závist vůči bohatším či zlomyslné pohrdání chudšími (příslušnost k majetku) jsou přece odvěkou příčinou chování, které tento zákon slibuje vymýtit.

V tom právě tkví zbytečnost tohoto zákona: speciální zákon je zbytečný tam, kde daná práva a svobody zaručuje norma nejvyšší právní síly, zákon ústavní. Ambici převychovávat společnost sdílel předkladatel zákona naštěstí jen zčásti; asi to chtěl „jen vyzkoušet“.

„Osvícenost“ předkladatele pak mají dokázat výjimky, ze kterých se budou těšit církve v oblasti náboženského vyznání; budou rovněž respektovány i běžné pojistně matematické zásady zohledňující odlišnosti v pohlaví a tak dále.

Jak však přijmout bezprecedentní prolomení principu presumpce neviny přenesením důkazního břemene ze strany žalující na stranu žalovanou?

„Antidiskriminační“ zákon mění a zásadně rozšiřuje to, co má být za diskriminaci považováno. Něco jiného by bylo, pokud by se zákon týkal výlučně státu jako největšího monopolisty a předepisoval mu (byť jistě z principu sporná a diskutabilní) pravidla, na nichž se jeho akcionáři, tedy občané, prostřednictvím svých volených zástupců shodli.

Zákon se vztahuje na všechny soukromé subjekty a tím vlastně v původním smyslu diskriminuje všechny, kteří se chtějí svobodně rozhodnout pro jednání, které dosud nezákonné nebylo.

Autor je poradcem prezidenta republiky








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.