Někteří poslanci devastují cíleně obchodní zákoník, jak jinak si vysvětlit poslanecké návrhy, které ještě zhoršují právní prostředí v obchodních vztazích? Dělají to z neznalosti, nebo naopak z úmyslu, podléhajíce lobbingovým či mocenským skupinám, které tak dobře platí?

V roce 2006 došlo k úpravě § 67a, který zaručoval, že když majoritní vlastník převádí podnik nebo jeho část, nebo provádí jinou dispozici s podnikem, nebo jeho částí či částí jmění a nezrušuje se při ní společnost, musí se použít přiměřená ustanovení jako při fúzi nebo rozdělení. Tato formulace paragrafu obchodního zákona zaručovala minoritním vlastníkům určitá práva, kupříkladu, že na převáděné či prodávané jmění bude vyhotoven znalecký posudek, který zaručí, že nebudou tak markantně poškozováni jako po pozdější úpravě tohoto paragrafu, kdy si nyní třeba majoritní vlastník prodá podstatnou část výroby zahraničnímu investorovi za účetní hodnotu a vyrovnání do ceny tržní se děje někde úplně jinde, ovšem do jeho kapsy, mimo podnik a mimo veškerý právní dosah ostatních vlastníků.

Starý paragraf zaručoval i určité povinnosti majoritního vlastníka a statutárních orgánů podniku, které měli k ostatním vlastníkům, jako možnost nahlédnout do znaleckého posudku, či si ho nechat zaslat včetně smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části k prostudování atd.

Teď většinou dochází na VH k naprosté devastaci nejen kolektivního investování, ale vědomí, že ještě vůbec žijeme v právním státě. Představenstvo předloží často mnoha set stránkovou smlouvu o prodeji podniku až na VH, často úmyslně v jednom provedení, těsně před počátkem VH, takže akcionáři si ji nemohou vůbec prostudovat. Samozřejmě nějaké znalecké posudky se už vůbec nedělají, neboť zákon jim to nyní umožňuje. Dochází tak k obrovským krádežím, kdy se podnik či jeho části prodávají za účetní hodnoty místo tržní, často mezi společnosti majoritního vlastníka.

Současná úprava paragrafu 67a totiž tyto nekalé praktiky, kdy se celá dikce smrskla jen na souhlas společníků nebo VH, plně zákonem podporuje. Podobnými úpravami naši poslanci postupně vycházejí vstříc neustále za úplatu mocenským skupinám a pokud takový stav bude neustále pokračovat a budou ho ještě podporovat dalšími negativními úpravami zákonů, tak již nebude v našich podnicích při kolektivním investování z majetku ostatních co rozkrást. Kdo se však na tenký led kolektivního investování pak vydá?

O to více překvapí, když podobný zákon hladce projde senátem či ho podepíše prezident, aniž by si tito pánové uvědomili katastrofální důsledky, se kterými jejich souhlas padne na občany. Vzpomeňme si na nechvalně známou úpravu § 183i až 183n tzv. squeeze out, která nemá nic z ochrany minoritních akcionářů a jejich majetku při uplatnění institutu squeeze out, běžné v civilizovaném světě. K čemu pak máme takové ústavní pojistky, které vlastně vůbec nefungují často jenom proto, že si ani předložené návrhy poslaneckou sněmovnou nepřečtou, natož aby zvážili důsledky jejich souhlasu?