PRÁVO: Destrukce práva z dílny MMR
Například novelizované stanovení § 689 zní: „Pronajímatel má právo požadovat, aby v bytě žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny osoby mohly žít v bytě v normálních, pohodlných a hygienických podmínkách.“ Jistě chvályhodný záměr, ale co znamená, že pronajímatel „má právo požadovat“? Výpověď zřejmě dát nemůže, ta je upravena na jiném místě zákona. Zakáže nájemcům mít další dítě, postaví se mezi dveře a zabrání vstupu tetičce, která by přeplnila byt? A kde jsou ostatně ty objektivní normy, které stanoví, že byt je již přeplněn, že již nejde o „normální pohodlné podmínky“? Na byt 1+1 tři, čtyři, pět osob?
Nově se také stanoví, že „pronajímatel má právo vyhradit si souhlas s přijetím další osoby do bytu“ mimo nejbližší příbuzné. Když jsem upozornil na hrubý zásah do práva občana žít s kýmkoliv, odpověděla mi v tisku nově jmenovaná ředitelka odboru bytového práva (!) MMR Eva Helclová, že toto „... budou posuzovat soudy a budou je posuzovat případ od případu, takže může jít i o vnuka nebo o kamaráda, který je v tíživé situaci“. O tom, že si mohu do bytu přizvat vlastního vnuka, má rozhodovat soud? V jaké zemi to chcete žít, paní ředitelko?
Je samozřejmou povinností nájemce oznámit pronajímateli změny v počtu osob. Dosavadní ustanovení (§ 689 odst. 2) o tom, že se to týká pouze osob, které „žijí s nájemcem ve společné domácnosti“, je však vypuštěno, takže nájemce bude mít povinnost „oznámit změny v počtu osob v bytě“. Změny na víkend, změny na týden? Kdo to stanoví? Zato nesplnění této vágní povinnosti je důvodem k výpovědi z nájmu bytu!
Do novely je zařazeno i zbrusu nové ustanovení § 698 odst. 4, které zní: „Ví-li nájemce předem o své dlouhodobé nepřítomnosti v bytě spojené se složitou dostupností své osoby, oznámí tuto skutečnost pronajímateli. Současně označí osobu, která po tuto dobu zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy to bude nezbytně nutné, pokud nájemce takovou osobu neoznačí, je jí pronajímatel.“
Co to je „dlouhodobá nepřítomnost“, co to je „složitá dostupnost“, kdo posoudí, zda to bylo „nezbytně nutné“? Umíte si představit radnice, které budou v červenci zavaleny nesmyslnými oznámeními tisíců nájemců, že odjíždějí na dovolenou a byt, pokud to bude nezbytně nutné, otevře strýc Jan? Samozřejmě i dnes je někdy nezbytné vstoupit do bytu nepřítomného nájemce, ale pak přece stačí zavolat policii, která je k takovému jednání oprávněna. Proč takovéto nesmyslné manévry? A pronajímatel má mít přístup do bytu nájemce, když usoudí, že to je nezbytně nutné, a když se nedozvěděl o osobě, kterou nájemce označil? A co ústavní právo ochrany obydlí?
Vrchol této ministerské legislativy lze pak patrně spatřovat v tom, že nájemce má sice právo podat proti výpovědi do 60 dnů od doručení žalobu k soudu, ale tato výpověď mu vůbec nemusí být doručena! Ustanovení o povinnosti doručit výpověď nájemci bylo z § 711 a 711a občanského zákoníku vypuštěno! Již zmíněná paní ředitelka Helclová to vysvětluje takto: „V běžné soukromoprávní praxi se dojití považuje za dostatečné. Znamená to, že se výpověď dostane někam, kde se s ní může nájemník seznámit.“ Třeba na nástěnku v domě? A od které doby se tak bude počítat ona šedesáti denní lhůta k podání žaloby? Od úterý, kdy to pan domácí vyvěsil na nástěnce?
A co nájemné, o kterém nyní budou rozhodovat soudy, aniž by bylo jasné nejen v jaké výši, ale také jak často mohou o nájemném v bytě rozhodovat? Jednou za rok, za půl roku? Jaká bude jistota všech nájemců, když by pronajímatel mohl v podstatě kdykoliv žalovat na nové nájemné?
Věřím, že pan ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský jako reprezentant strany Věci veřejné, jež před volbami velkolepě proklamovala dostupné bydlení, vše ještě pečlivě zváží. V opačném případě by veřejnost dostala další důkaz, že pro nynější vládu jsou předvolební závazky vůči veřejnosti jen trhacím kalendářem.
LN,7.10,2010
Autor je poslanec za ČSSD
