Mýtné brány, sledování, koncentrační tábory a Franta u rozvodu

K nedávnému výročí Vítězného února se sluší připomenout, že značný podíl na likvidaci demokracie měli demokratičtí politici, když v zaslepenosti předchozí zkušeností s nacismem nechali bujet řadu bezpečnostních opatření, která pak komunisté jen převzali a využili ke své potřebě. Bohužel se tak chovají stále, a proto je třeba na to upozorňovat.

Když Respekt odhalil, že nový systém sledování mýtného na silnicích má svoji skrytou funkci sběru a sledování informací pro stát, tak vlastně neřekl pro informované nic nového. To, že stát má neustálou touhu a chuť jakýmkoliv systémem sbírat informace o všem, co se šustne, uchovávat je a později využívat, je prostě přirozená vlastnost státu.

Nevýhodou demokratických politiků a demokracie je, že do toho stále kecají nějací novináři a politici, tak se to hůře zavádí. Výhodou takových krásných států, jako je Čína, je, že se nikoho neptají, roztomile sledování zavedou a začnou vám připomínat, jak se máte chovat, třeba tím, že vám neprodají letenku.

Zde se nabízí oblíbená laciná paralela, kam odlidštěná úřední mašinérie sloužící pouze k evidenci a sledování lidí může vést, na příkladu před 75 lety osvobozeného koncentračního tábora v Osvětimi. Je sice na místě si to stále připomínat, ale bohužel existence takových ignorantů, jako byl bývalý policejní prezident, který nám oznámil, že kdo nic nedělá, se přece ničeho nemusí bát, mě vede k tomu, že je potřeba poukázat veřejně na jiném příkladu, jaké nebezpečí špiclování vlastních občanů skrývá.

K tomu může posloužit pan ministr, který nám sdělil (postavil se tak do role dalšího hlupáka, neboť pro to jiný výraz nemám), že to přece slouží k bezpečnostním zájmům republiky, ale nikoliv k sledování obyčejného Franty, který se rozvádí. Takže, milý pane ministře, přesně k tomu to slouží, ke sledování pana Franty. Jednou ze základních funkcí třeba výzvědných služeb a rozvědek je získávání informátorů a ten, kdo má informace o tom, kam takový Franta jede či pojede a hlavně s kým jel, když to není jeho manželka, má hodnotu zlata. Hlavně obyčejný občan se stává vydíratelným. Jestli to nepostřehl pan ministr, tak zde existuje ještě evidence mobilních telefonů, jejich pohybů, provozu počítačové sítě, milióny kamer na ulicích, evidence ubytování, pracovní výkazy a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. No a z těch lze hravě sestrojit jakoukoliv informaci o komkoliv. Nejenže ji lze pěkně využít, ale hlavně zneužít pro jakékoliv účely.

Základním předpokladem existence demokratického státu je bránit sledování vlastních občanů a bránit soukromí ve veřejném prostoru. Protože technologie odemkly jak veřejný prostor, tak naše soukromí doma a už není nic, co by nás chránilo. A přitom soukromí je základní podstatou existence a jeho ochrana je právě potřebná tam, kde nikdo nechce vědět, co děláte ve svém volném čase, nikdo nechce vědět, co děláte na WC, a ani třeba kolikrát jste zastavil na dálnici, abyste si dal cigáro, když jste se přece rozhodl, že už kouřit nebudete. Toto by snad pan ministr mohl pochopit.

Nemusíte být nepřítel státu, stačí se nepřítelem státu stát. Nebo nepřítelem konkrétního úředníka. Demokratický stát, to je ochrana soukromí. Právě proto, pane ministře, abyste mohl do bezvědomí kouřit na parkovišti, na záchodě si esemeskovat s kamarády o fotbale, anebo v klidu chodit do kostela, i když tvrdíte, že vás víra nezajímá. Předpokladem je, že vás u toho nikdo nebude sledovat a tyto informace nebude uchovávat.

Dnes zachraňuje běžného občana hlavně to, že ještě technologicky systém neumožňuje skutečně globálně tyto informace vyhodnocovat a porovnávat mezi sebou vůči všem. Teď nás chrání hlavně to, že na jednoho sledovaného musí být taky jeden špicl, který to dělá. Limitně se ale tato doba blíží. Proto je jediný závěr, že vznik jakéhokoliv systému podobného střihu musí být zapovězen a být zásadně přístupný jedině online, bez jakéhokoliv uchovávání a zpětného prošťourávání. K těmto technologiím je třeba začít přistupovat jako k odposlechům nebo jako k záznamům telekomunikačního provozu. Jejich archivaci omezit na minimum či spíše zakázat a v extrémních příkladech ji umožnit pouze přes cesty vícestupňové soudní kontroly.

Převzato z blogu autora s jeho svolením

Autor je advokát, předseda Výboru pro vnější vztahy České advokátní komory a člen prezídia Unie obhájců ČR