Zpráva, že český zločinec Pokorný dostal v Británii za osm znásilnění a jiné zločiny trest čtrnáctinásobného doživotí, zavadila asi o uši českých zákonodárců dost kakofonicky. Takové nástroje český trestní zákon, který jako by parlament vytvořil ve spolupráci s podsvětím, nezná. U nás se za "prostou" vraždu uděluje maximálně patnáct let čili vrah, když je k bachařům uctivý, může za deset mordovat venku znovu.

Civilizační rozdíl jako namalovaný. Tam zákony ve prospěch občana, tady zákony ve prospěch zločince.

V poslední době se směsicí studu a soucitu sleduji například ochotu známého publicisty medializovat vraždu svého dítěte. Jistě tak nečiní pro exhibici, ale z hrůzy, že vrah-manžel má reálnou šanci dostat od našich nevyzpytatelných soudců, s pomocí neprověřitelných posudků psychologů, směšný trest. A po jeho částečném odpykání si dle zákona dokonce činit nárok na dceru, které zavraždil mámu. Spravedlnost se u nás se zákony a justiční praxí často tragicky míjí jako v labyrintu. Tento český pocit zmaru prostě Angličan nezná.

Odsoudit zločince na doživotí několikrát jen zdánlivě postrádá logiku. Ve skutečnosti je to etické stvrzení hodnoty lidského života, které stát poskytuje oběti zločinu. Individuální utrpení každého je vykoupeno individuálním trestem. A hlavně souměřitelným trestem. Námitky, že výše trestu neodradí potenciální pachatele od páchání zločinů, nejsou hodny kritického myšlení a zavánějí nebezpečným relativismem.

Trest neznamená jen izolaci zločince od dalších obětí. Je především negací spáchaného zločinu ve vědomí veřejnosti. Negovat ale vraždu například osmiletým vězením je projevem cynismu systému. Člověk nemusí mít agresivní sklony, aby při tak směšných trestech za vraždu, jaké se udílejí v Česku, měl chuť spáchat ve Sněmovní ulici defenestraci.

Čechům i cizincům se pochopitelně vyplatí páchat zločiny a přijímat ortely v české kotlině. A vůbec nejde o rozdíl mezi kontinentálním a anglosaským právem, ale o rozměklou českou specialitu, viz pár příkladů. Vražedkyně Kukačková dostala v Německu za vraždu manžela doživotí. Vrazi Plch a Novotný dostali v USA doživotí. V Belgii byl Abdallah Ait Oud za dvojnásobnou vraždu odsouzen na doživotí. Vrah Hrbáč byl za znásilnění a vraždu odsouzen v Bonnu k doživotí.

U nás máme dvacítku doživotně odsouzených. Tento trest se však udílí mimořádně za zločiny obzvláště odporné, teprve za několikanásobné vraždy. Zatímco "jednoduchého" vraha Dvořáka vydalo Švédsko do ČR a tady dostal - 15 let.

Budou čeští zákonodárci s revolučním přitvrzením čekat, až zločin dopadne náhodou i na jejich rodiny?

Právo, 26.09.2008