Máme nejnovější případ mladistvého vraha. Čtrnáctiletý zavraždil o rok staršího chlapce na Hodonínsku.

Policie vzhledem k věku pachatele podrobnosti tají. Vrah byl dopaden po dvou týdnech a pro svůj věk není trestně odpovědný. Bude ho soudit soud pro mládež a může mu maximálně uložit výchovné opatření. Jinými slovy dostane se do zařízení, kterému se všeobecně říká "pasťák". Bez záznamu v rejstříku trestů.

V osmnácti letech bude vrah propuštěn a bude "čistý". Za tu dobu se naučí to, co ještě neuměl, a společnost bude mít na starosti dalšího člověka, který pro ni znamená spíše záporný přínos. Co s takovými delikventy?

O tom, zda je někdo trestně odpovědný, rozhoduje byť jen jediný den. Představme si, že by vraždil den před svými patnáctinami. Podle zákona není trestně odpovědný - a rozhodne o tom pouhých 24 hodin života. Na všechny pak může dělat dlouhý nos, protože se vyhnul pro něj horší variantě.

Není to tak dávno, kdy jsme zažili obdobný případ. Tehdy parta jedenácti- až čtrnáctiletých dětí ubodala důchodkyni nůžkami. Skončili v diagnostickém ústavu (pasťáku) a v osmnácti vyšli ven s čistým trestním rejstříkem, trest si de facto odnesl jen otec jednoho z kluků za organizaci.

Před poměrně nedávnou dobou rozbouřil veřejné mínění případ dvou romských kluků, kteří znásilnili, čtyři hodiny mučili a téměř ubili v Krupce dvanáctiletého Patrika. Jaký trest dostali? Sama žalobkyně se odvolala proti rozsudku, protože trest se jí zdál příliš vysoký. Starší z útočníků, sedmnáctiletý slabomyslný Cikán, nakonec dostal pět let místo původních deseti.

Mladšímu se nestalo nic, protože mu ještě nebylo patnáct. Skončil v "pasťáku", odkud jedenáctkrát utekl. Teprve po posledním útěku se dostal do vazby a hrozí mu za útěky rok ve vězení za maření úředního rozhodnutí. Celkem pohoda, ne?

Vraťme se trochu do historie. Píše se rok 1993. Naši společnost stále zajímá rozdělení státu, ke kterému došlo před nějakými šesti týdny. Objevuje se zpráva z Anglie, kdy dva desetiletí kluci odvedli ze supermarketu dvouletého klučinu.

Desetiletí vrazi umlátili svou oběť, která se jim nemohla nijak bránit, kusy cihel a železnými tyčemi. Tělíčko oběti pak pohodili na železniční trať, v jejíž blízkosti bylo po dvou dnech nalezeno. Britský soud uznal obě vražedné děti za natolik staré, aby mohly rozeznat dobro od zla.

Tehdy soudce řekl velice zajímavou větu: "Byli dost staří na to, aby vraždili. Jsou dost staří na to, aby byli za to souzeni." Stanuli před soudem s dospělými a původní trest zněl na osm let. Tehdejší britský ministr spravedlnosti nechal trest zvýšit na patnáct let.

V roce 2000 rozhodl předseda Nejvyššího soudu v zemi na základě rozsudku soudu pro lidská práva, že platí původní osmiletý trest. Oba se dostali na svobodu v osmnácti letech. Byla jim změněna identita a jsou pod neustálým dohledem.

Jeden z nich skončil před časem ve vězení za šíření pornografie. Byl to ten, který byl v době spáchání hrůzného činu tím méně problematickým. Po svém propuštění měl problémy s drogami a alkoholem. Nakonec udal sám sebe ze strachu, že bude jeho změněná identita vyzrazena.

Před čtyřmi lety dva desetiletí kluci v Anglii znásilnili osmiletou dívku. I oni skončili před soudem. Jen pár měsíců před tím se trojice školáků, kterým nebylo ani deset let, pokusilo oběsit sedmiletého kluka. Jak dopadli oni, není známo, ale pravděpodobně byli souzeni za pokus o vraždu.

Jejich sedmileté oběti se podařilo jen zázrakem přežít. Po několikaminutovém boji o život smyčka povolila. V Británii na to jdou poměrně zostra. A mám za to, že je to celkem v pořádku. Vždyť desetileté dítě musí vědět, že někoho zabít rozhodně není dobrem.

Beru v potaz, že takové děti mohou být ovlivněny filmy nebo počítačovými hrami, nicméně britská justice se k tomu staví rázně. Přesně podle onoho dvacet let starého případu. Jsi dost starý na vraždu? Tak jsi také dost starý na soud a vězení.

U nás se hraje na hranici patnácti let. V něčem to dobré je, ve většině případů už ne. Jisté skupiny obyvatelstva využívají nezletilosti svých dětí a posílají je krást, loupit a přepadat lidi. Určitě by měla být hranice trestní odpovědnosti snížena.

Mělo by se to posuzovat individuálně, ale myslím si, že většina mladistvých pachatelů a delikventů moc dobře ví, že to, co provádějí, rozhodně není správné. Vina je určitě i na rodičích, kteří je leckdy k takovému konání vedou úmyslně.

Pro vrahy bych hranici trestní odpovědnosti zrušil úplně. Klidně si ve vězení shnij. Vzal jsi někomu život, nikdo s tebou nebude mít soucit, tak jako jsi ho neměl ty. Posílají rodiče děti krást? Tak bych potrestal nejen zlodějíčky, ale hlavně rodiče.

Možná jsou má slova tvrdá. Celý život jsem se snažil ze svých dětí vychovat slušné lidi. S trochou neskromnosti mohu říct, že se mi to povedlo. Nekradou, nikoho nevraždí, snaží se pracovat podle svých možností, jsou slušní.

Určitě se na mě vrhnou lidskoprávní zastánci. Jim bychvzkázal pouze jediné. Pokud by takový čtrnáctiletý smrad zabil vaši matku, babičku nebo potomka, byli byste mezi prvními, kdo by volal po trestu smrti. Jsou dost staří na zločin? Pak jsou dost staří na to, aby absolvovali kriminál.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora