V pátek 16. května prezident republiky vetoval antidiskriminační zákon. Veto odůvodnil zejména zbytečností takto pojatého zákona (s celým textem prezidentova názoru se lze seznámit na webových stránkách Pražského hradu v rubrice "informační servis" - i na stránkách NP - pozn.red.). Ihned poté spustila zoufalý povyk zejména ona politická strana, která se dostala do Sněmovny jen s odřenýma ušima. Pominu-li ideologické důvody, určené výhradně jejím potenciálním voličům, ostatním adresovala tento vzkaz: Nepřijetím zákona nám hrozí sankce od EU. Tím se již dříve nechal zmást i Senát, když současně se schválením antidiskriminačního zákona schválil ve svém prohlášení i tuto větu: "Senát považuje přijetí tzv. antidiskriminačního zákona za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce." Nikdo však veřejnosti pořádně nevysvětlil, co konkrétně nám EU vytýká a co konkrétního nám hrozí. Myslím si, že veřejnost má právo tyto informace znát, a proto se to pokusím nyní, před konečným sněmovním hlasováním o antidiskriminačním zákonu, napravit:

Co nám EU vytýká

Cituji z vládní důvodové zprávy k návrhu antidiskriminačního zákona (celá je k dispozici na webu Poslanecké sněmovny jako součást sněmovního tisku č. 253):

"Na základě čl. 226 Smlouvy o založení ES může Evropská komise zahájit vůči členskému státu řízení pro porušení Smlouvy. Toto řízení má 3 fáze:
1) formální upozornění,
2) odůvodněné stanovisko,
3) žaloba podaná Soudnímu dvoru ES. V případě, že není odstraněno porušení smlouvy ve lhůtě stanovené v odůvodněném stanovisku, může Evropská komise podat na členský stát žalobu k Soudnímu dvoru.

Nyní jsou proti České republice vedena v oblasti rovného zacházení čtyři řízení pro porušení Smlouvy, z toho jsou dvě řízení ve fázi formálního upozornění a dvě řízení ve fázi odůvodněného stanoviska. Ve všech řízeních hraje důležitou roli antidiskriminační zákon, jehož přijetí bude znamenat splnění transpozičních povinností a tedy zastavení řízení. Jedná se o následující řízení:

Řízení č. 2006/2262 - Evropská komise vytýká chybnou implementaci směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Řízení č. 2006/2434 - Evropská komise namítá v návaznosti na vnitrostátní implementaci směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, následující body:
a) nedostatečně podrobná definice diskriminace;
b) neslučitelnost podmínky týkající se absence poruch sexuální preference pro nábor příslušníků celní správy (bylo napraveno zrušením vyhlášky č. 89/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na zdravotní způsobilost příslušníků Celní správy České republiky a vady a stavy, které vylučují přijetí uchazeče do služebního poměru nebo vylučují nebo omezují výkon služby);
c) omezený rozsah působnosti vnitrostátních transpozičních předpisů ve vztahu k rozsahu působnosti směrnice; a
d) nedostatečná transpozice ustanovení týkajících se rozdílu v zacházení na základě věku.

Řízení č. 2005/0284 -Evropská komise namítá, že Česká republika netransponovala směrnici Rady 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků.

Řízení č. 2005/0286 - Evropská komise namítá, že Česká republika netransponovala směrnici Rady 96/97/ES, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků."

Co z toho plyne

Za prvé, že Komise má sice jiný právní názor než český stát, nicméně konečné rozhodnutí nepřísluší jí, ale Evropskému soudnímu dvoru.

Za druhé, že Komise sice žalobu podat může, ale nemusí.

Za třetí z toho plyne, že se jedná o detaily napravitelné drobnými novelami stávajících zákonů, např. zákona o sociálním zabezpečení. Nikdo po nás nechce, abychom měli jeden extra zákon zabývající se výhradně diskriminací ve všech jejích souvislostech. To už je až specificky český ideologicky podmíněný přídavek, při jehož prosazování se kdosi pokrytecky schovává za EU. V této souvislosti nelze necitovat Václava Klause, který k tomu napsal, že antidiskriminační zákon je "ve své podstatě spíše jakousi naučnou antidiskriminační příručkou, shrnující obsah dalších zákonů a mající cíl především ideologický a nikoli právní. K tomu však zákony určeny nejsou. Ty jsou určeny k tomu, aby přesně stanovily práva a povinnosti, nikoli k šíření osvěty." A já k tomu dodávám, že ve vydání antidiskriminační příručky nikdo nikomu nebrání.

Co s tím

Připravit zákon novelizující několik desítek stávajících zákonů tak, aby evropská Komise neměla další připomínky, je pro legislativce se zkušeností z přípravy antidiskriminačního zákona práce na dva, tři týdny.

Nicméně já bych tolik nespěchal s dalším zaplevelením českého právního řádu, a vyčkal bych, až zda na nás Komise skutečně žalobu podá a jak ji vlastně Evropský soudní dvůr rozhodne. Teprve dá-li Soud Komisi za pravdu, může nám Soud, ale až na další návrh Komise, uložit finanční sankci za nerespektování svého rozsudku. Teprve pokud Komise skutečně podá žalobu a Česká republika spor prohraje, bude na čase přijmout výše zmíněnou novelu. Nikde však není psáno, že český stát musí automaticky prohrát a že Komise musí automaticky vyhrát.

Jen pro zajímavost, tato řízení nejsou vůbec ničím vyjímečným či dokonce ostudným, jsou to prostě spory o právní názor - např. v letech 1953 - 1999 podala Komise žalob tohoto typu 1.604 (tedy zhruba 35 do roka), z toho 384 proti Itálii. Nechápu tedy, čeho se česká vláda tak panicky bojí.

právní konzultant v Kanceláři prezidenta republiky