Kouskování pohledávek bude nejspíš vedle pojmů "tunel" a "odklon" novým termínem veřejné sféry. Kdo se ho dopouští? Někteří mí kolegové advokáti a exekutoři, kteří rozsekají jednotlivé pohledávky na prvočinitele, k dlužné stokoruně přidají soudní poplatek a vše navýší o odměnu za právní zastupování a náklady exekuce. A tak jsou ubozí dlužníci, přicházející o mosty nad hlavou, na straně jedné vyzdvihováni do nebes, jako by bylo v pořádku neplatit; zatímco na druhé straně mediální barikády bojují za své zákonné zájmy advokáti a exekutoři, podporovaní Komorami. Možná je tedy na čase říci: takhle dál ne!
Jak postupuje slušný advokát
Neformální anketa, kterou jsem se poptala mezi kolegy advokáty, potvrzuje mé čtvrtstoletí dlouhé zkušenosti: věřitel navštíví advokáta s informací o dlužné pohledávce, lhostejno, zda se jedná o pár stokorun nebo několik milionů. Slušný advokát pošle dlužníkovi dopis, řka: převzal jsem zastoupení věřitele, váš dluh z titulu smlouvy, faktury či pokuty činí stovku (anebo milion). Zaplaťte do čtrnácti dnů, jinak váš dluh vzroste o náklady soudu, právní zastoupení, úrok z prodlení a následně exekuci. Proč tolik cirátů? Slušný advokát to dělá prostě proto, že mu tak velí slušnost. Druhým důvodem je pak zkušenost, neboť 20 % adresátů se vyleká a ihned zaplatí. Žádný slušný věřitel nechce soudní spor, neboť cestovat po soudech je zkušenost možná zajímavá a jistě adrenalinová, ale slušní lidé ji zpravidla nevyhledávají. Slušný věřitel chce mít zaplaceno, klid na další obchod či jiné aktivity a soukromý život. Zkušenost má i mých kolegů dále říká, že dalších 20 % až čtvrtina dlužníků se ozve s omluvou a žádostí o splátkový kalendář, neboť slušný dlužník nechce v dluhu setrvat. Zbytek dělá mrtvého brouka anebo zásilku odmítne převzít.
Většina slušných plna studu mlčí
Pak nastupuje druhá fáze: jde-li o menší částku, slušný advokát věřiteli další (soudní) kroky rozmlouvá, neboť náklady řízení spolu se starostmi a ztrátou času převýší zisk z vyhraného sporu, nemluvě o riziku, že dlužník nemá žádný majetek a výkon exekuce bude k ničemu. Třetí fází je platební rozkaz: opět 20 % až třetina žalovaných se neodvolá, a rozhodnutí nabude právní moci. Tak postupují všichni mí kamarádi. Ti ostatní se živí jinak – a slušní teď jen plni studu mlčí.
V souladu s právem, ale neslušně
Dodejme, že rozsekání pohledávek právní předpisy dovolují. Ať Ústavní či jiné soudy náklady rozdrobeného řízení přiznají či nikoli, právo o ně žádat je legální, a tedy možné. Stavovské organizace možná jasně nemohou říct (ač by měly), o čem jsem osobně přesvědčena: popsané jednání považuji za neslušné, nesprávné, neetické a neprofesionální. Za ukázkové zneužití práva, což judikatura posuzuje jako protiprávní. Vždyť zákon o advokacii i etický kodex advokátům ukládá, aby poctivým, slušným a čestným chováním přispívali k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a naopak se vyhnuli všemu, čím by advokátní důstojnost snížili. Slušný advokát tedy pohledávky nekouskuje a klientovi takové jednání rozmluví či jej rovnou odmítne.
Hříšník ovšem není pachatelem
Přejděme teď od lynčování hříšníků k pachateli, kterým je jednoznačně špatná legislativa. Tu však nevytvořili advokáti ani exekutoři a Komory proti jejímu přijetí nahlas a neúspěšně lobbovaly. Hlavní pachatelé - zákonodárci a ministerstvo - tak kritizují hříšníky, ačkoli by měli tiše sklopit hlavu a urychleně konat. Články v novinách, útoky na právnická povolání tvořící základ státu ani kárné žaloby na jednotlivce totiž situaci nevyřeší.
LN, 30.1.2012
Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti