V pátek 2. října 2020 vyhlásí předseda senátu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně Jiří Dufek rozsudek nad skupinou obžalovaných, kteří dle prokazatelně zmetkové obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze (vysvětlení „zmetkovitosti“ v článku Nevstoupíš dvakrát… z 26. dubna 2019) měli připravovat výrobu padělků cigaret Marlboro ve skladovém areálu, jehož majiteli jsou obžalovaní bratři Lebánkovi. Strojní zařízení do jejich skladu dodal jeho majitel, ods. Roman Šulyok, který tvrdil, že je chce zprovoznit za účelem předvedení zahraničnímu zájemci o jeho zakoupení.

Jiří Dufek přebral případ po soudkyni Ivetě Šperlichové (psal jsem o ní jako o „soudkyni OLO“) , která vyloučila ze skupiny obžalovaných původního hlavního podezřelého Romana Šulyoka a v samostatném řízení jeho stíhání zastavila pro neúčelnost (dva tresty po 7,5 letech odnětí svobody mu stačí). Soud jej pak opakovaně použil jako snaživého svědka obžaloby. „Soudkyně OLO“ dovedla věc až do prvostupňového rozsudku. Než ale Vrchní soud v Olomouci stačil rozhodnout o odvoláních, Ústavní soud ji uznal za podjatou. Tím zneplatnil její rozsudek, o případ přišla a na její místo nastoupil Jiří Dufek, který musel začít znova od začátku (kolik stojí stát podjatost i jinak chybující soudkyně, kterou snad chrání i andělé a všichni svatí?).

O případu jsem napsal řadu stále dostupných článků, z nichž lze získat podrobné informace o kauze.

Nový pán případu zopakoval dokazování v celém rozsahu a dále je rozšířil. V každém případě má dosti důkazů, aby mohl věc objektivně posoudit a spravedlivě rozhodnout. Nicméně důkazní situace má jednu nepříjemnou slabinu, kterou se mu nepodařilo odstranit, ač se o to marně snažil.

Pro tento případ je příznačné, že mezi obžalovanými jsou dvě znepřátelené skupiny, o nichž jsem psal jako o Rošťácích a Slušňácích. Pak je zde skupina řemeslníků, kteří se dlouhodobě neúspěšně pokoušeli o uvedení strojů do provozu, věříce legendě o přípravě jejich prodeje do zahraničí. Legenda byla udržitelná až do 21. srpna 2012, kdy proběhlo pod dohledem celníků převzetí zásilky čtyř tun tabáku, po němž dne 25. srpna 2012 do skladu vpadla zásahová jednotka policie a celníků, zadržela přítomné a policie zahájila trestní stíhání.

Do dnešního dne není známo, odkud tabák přivezli, kdo jej objednal a zaplatil, kdo objednal a zaplatil přepravu. Zejména není známo, jak je možné, že Pátrací odbor Celní správy ČR věděl, že v určitou dobu na určité místo přijede kamion s tabákem, proč nechali celníci překládce tabáku volný průběh, proč neidentifikovali řidiče kamionu a nezajistili průvodní dokumentaci o zboží a přepravě. Stojí za zmínku, že zprávu o zásahu jeho vedoucí předložil až 30. července 2013. Stejnou „včasností“ se vyznačují i některé další protokoly, jež Celní zpráva ČR zpřístupnila soudu. Přes veškeré úsilí soudce Jiřího Dufka ví soud pouze tolik, že informace o příjezdu kamionu měly vyplynout ze sledování obž. bratrů Lebánkových a obž. Jozefa Kajaby. Pikantní na zprávě je skutečnost, že obž. Jozef Kajaba byl rozsudkem senátu Ivety Šperlichové pravomocně zproštěn obžaloby a dodaná dokumentace neobsahuje jakoukoli informaci o tom, že se dotyční obžalovaní o příjezdu kamionu bavili.

V situaci, kdy „Slušňáci“ ukazují na „Rošťáky“, že pouze oni asi chtěli vyrábět padělky cigaret Marlboro, a opačně „Rošťáci“ obviňují ze stejného záměru „Slušňáky“, je informace o majiteli tabáku klíčová. Soud ji dodnes nemá, ač se snažil ji od Celní správy ČR získat. Díky tomu se zrodily i spekulace o možnosti, že ve skutečnosti došlo k nepovolenému předstíranému převodu zboží a Celní správa ČR tuto skutečnost úmyslně zastírá.

Za těchto okolností by soud mohl být motivován k zohlednění zásady in dubio pro reo. Neříkám ale, v čí prospěch by tak měl jednat, přičemž výběr případných příjemců dobrodiní není jednoznačný.

Jako laik soudím, že Celní správa ČR se neochotou poskytnout soudu úplné informace dopouští nezákonného, možná i trestného jednání. Ale nepodařilo se mi o tom přesvědčit Generální inspekci bezpečnostních sborů, ač jsem použil všech dostupných zákonných prostředků. Jejím nadřízeným orgánem je předseda vlády Andrej Babiš.

===============

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz