Je mi srdečně jedno, jakou politickou stranu či ideál zastává ten který právnický expert, ale zdá se mi, že po profesní stránce jde všechno v ČSSD z kopce tempem naprosto nevídaným. Právník by měl pečlivě vážit slova a své činy, aspoň pokud jde o elementární právní názory a základy práva. Jenže experti socialistů jsou buď „velmi nestandardní“ ve svých právních postojích, anebo se rovnou zbláznili jako mistr Koudelka při svých normotvorných experimentech.

Skoro vůbec nečtu Právo, a tak se mi až na upozornění dostal do rukou článek Zdeňka Jičínského o advokátu Altnerovi, jenž po ČSSD požaduje 17 miliard na základě smlouvy, kterou s ním podepsal tehdejší předseda Miloš Zeman. A týž den byly noviny plné názorů kolegy Stanislava Křečka. Nevím, jaký má ČSSD právnický mozkový trust, ostatně to není zjevné ani u jiných stran. Nebýt Pospíšila z ODS, řekl bych, že ostatní strany mají právnickou mozkovou absenci.

A to měřím pouze úhlem běžného konzumenta mediálního světa.

Nechápu vůbec, jak může strana, která se hlásí k demokracii a základním lidským právům, odkazu prezidenta Masaryka, ideálům republikového zřízení a já nevím co ještě, nechat za sebe mluvit právního experta Jičínského, který zcela vážně tvrdí, že smlouvy se nemají dodržovat, tedy dluhy platit, a že za práci pro stranu není lepší odměny než stisk ruky od předsedy.

Když to pak korunuje tím, že soud, který to říká, je špatný a věří, že odvolací bude jiný (lepší, sociální demokracii nakloněný?!!), přemýšlím, jestli čtu článek profesora právnické fakulty, nebo kovaného stalinisty. Pacta sunt servanda, neboli smlouvy jsou závazné a platí pro každého. Či tím myslel Zdeněk Jičínský, že třeba pracovní smlouva je cár papíru, a pokud pracujícím zavelíme, budou makat zadarmo a jen za chleba a vodu?

Ani Stanislav Křeček, politický milovník regulací, nezůstává pozadu. Když už je nad slunce jasnější, že celá naše politická reprezentace, tedy Občanským fórem počínaje přes ODS a ČSSD konče, tak dlouho milovala hlasy dotovaných nájemníků a kašlala na zbytek populace, který to platil, že nás bude čekat účet ne nepodobný taškařici s TV Nova, smrtelně vážně tvrdí, že štrasburský soud rozhodl naprosto konzistentně, ale nám nic nehrozí a blablabla.

Kdo říkal celá léta, že se nic nestane, kdo říkal, že ve Štrasburku pronajímatelé neuspějí? Obávám se, že tak student čtvrtého ročníku právnické fakulty, který něco četl o štrasburském tribunálu, věděl, jak to dopadne. Je na místě připomenout i Zdeňka Koudelku. Jeho normotvorná aktivita připomíná spíš podrobný návod, jak se to nemá dělat, než cokoliv jiného.

A co pány spojuje - přesvědčení, že právo jsou jen rozkazy a nástroj moci. Nemohu se zbavit dojmu, že nejlepší, co znají v právu, je přikázat, zakázat či nakázat v jakékoliv podobě. Obávám se, že nejen zcela zapomínají, co je podstata práva, tedy spravedlnost, právo, povinnost, kontrola moci státu, ale i na elementární právní principy.

Kdo se zajímá trochu o právo a sleduje okolní a moderní sociální demokracie, může, tak jak to vnímám já, najít skutečné právní experty, a nikoliv dinosaury v chování i názorech nebo nedochůdčata, která své právní dovednosti stěží brousí na sporech o díru do země jménem Macocha.

Pokud chtějí socialisté přejít ke stalinismu a čirému populismu, směle vpřed. Jestliže nikoliv, pak musíte, přátelé, tato svá tři bombardovací esa vyměnit za jiná, která už umějí číst nové mapy a rozumějí těm starým, a to hned.

LN, 7.7.2006

Autor je advokát