Je zcela neuvěřitelné, ale pro právní prostředí, jak je v této chvíli v České republice vnímáno, zcela signifikantní, že i taková firma, jakou je TV Prima, nechá ohrozit "vlajkovou loď" svého programu a nechá své pracovníky a účinkující vystěhovat z nemovitosti, k níž má zřízeno nájemní právo na základě řádné, soudním rozhodnutím nezpochybněné smlouvy, a to vše jen na základě přání několika do černého oděných osob, které však k takovému požadavku nemají žádné zákonné oprávnění. Jestliže ani takováto právnická osoba, jako je TV Prima, u které by občan předpokládal nejméně finanční schopnost zajistit si řádné povědomí o platném právu, se bez zákonného odporu podřídí zjevně protiprávnímu požadavku těch, kteří o právu rozhodovat nemohou, jakou pak asi ochranu práva lze očekávat u práv "obyčejných" lidí, tedy občanů, kteří si relevantní právní pomoc zjednati nemohou a musí se spolehnout na orgány státu?

Snad již mělo být obecně známo, že členové bezpečnostních služeb, "černí šerifové", nebo jak se všichni jmenují, nemají podle platného práva vůči třetím osobám, tedy vůči ostatním občanům, naprosto žádná jiná nebo dokonce vyšší práva, než kterýkoliv jiný občan. Jejich pokyny nemají žádný zákonný podklad a nikdo není povinen se jimi řídit více, než by se kdokoliv řídil přáním nebo pokynem kteréhokoliv jiného občana. O tom, zda právo je nebo není, o tom, zda je nebo není jakákoliv a tedy i nájemní smlouva platná nebo neplatná, může rozhodnout výhradně jen pravomocným rozsudkem soud a jen soud může nařídit exekuci, tedy výkon svého rozhodnutí soudním exekutorem. Nikdo jiný tak činit nejen nemůže, ale ani nesmí.

Nikdo, tedy ani pracovníci TV Prima, neměl žádnou povinnost na pokyn jakékoliv bezpečností agentury se z nemovitosti stěhovat. Naopak. Měli okamžitě zavolat policii a domáhat se ochrany svých práv. Existujících práv, neboť o existenci nebo neexistenci jakéhokoliv práva může rozhodnout pouze soud, a nikoliv úvaha nebo jednostranné rozhodnutí jedné ze smluvních stran. Pokud pak TV Prima tak nečinila, resp. podřídila se přání soukromých osob, zjevně nevybavených žádným zákonným zmocněním, činila tak z hlediska práva vlastně dobrovolně a sotva se tedy může domáhat jakékoliv náhrady škody.

Žel, nejde však o ojedinělou politováníhodnou událost, pokud jde o zásahy bezpečnostních agentur proti právům občanů. Bezpečností agentura najatá představiteli jednoho z východočeských měst bránila nejen novinářům, ale i občanům města v přístupu do jisté nemovitosti, ale dokonce jim bránila používat jednu z ulic města, ve které se nemovitost nachází. Stejně tak se dělo ve významném severomoravském městě, kde rovněž "černí šerifové" bez jakéhokoliv právního oprávnění (čímž není a nemůže být pouhé přání představitelů obce) bránili v přístupu do nemovitosti nejen občanům a novinářům, ale i vládnímu zmocněnci pro lidská práva a zástupkyni veřejného ochránce práv. Přítomná policie v obou případech trestuhodně pouze přihlížela a sama se tak na porušování práva podílela.

Opravdu smutný pohled na krajinu práva v této zemi! Bude tedy i nadále možné, resp. budeme - my občané a státní orgány - nadále trpět tuto bodygardokracii, tedy aby kdokoliv mohl brát právo do svých rukou a vynucovat si plnění svých představ o právu pomocí svých nebo najatých zaměstnanců, kteří si obléknou černé kombinézy, zakoupí si tomfy a snad si i opravdu myslí, že je občané musí poslouchat? Opravdu nemusí a hlavně: neměli by!

(autor je místopředsedou ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny)