Když se řekne bezplatné jízdné poslanců a senátorů, politici a někteří komentátoři si nečekaně podají ruce a šmahem to odmítnou jako efektní populismus. Na Neviditelném psu se na tom shodli komentátor Bohumil Doležal a sociální demokrat Stanislav Křeček. Druhý jmenovaný zároveň vyzval šéfa poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, aby po mně chtěl omluvu za to, že jsem označila zákonodárce za černé pasažéry a vyzvala ředitele Dopravního podniku hl. m. Prahy, aby po nich chtěl zaplacení.

Jaká je tedy podstata mého návrhu odepřít zákonodárcům bezplatné cestování po Praze? Je to jednoduché – pro mnohé až příliš. Mám k dispozici rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve sporu Student Agency a České republiky. Soukromý dopravce žádal zaplacení jízdného za dva poslance. Soudkyně mu nevyhověla s tím, že jim tuto službu neměl vůbec poskytnout. Její zdůvodnění je podle mého názoru zlomové.

Soudkyně nezpochybnila zákonem dané právo našich volených zástupců cestovat zdarma, ale upozornila, že podle zákona jim to má garantovat stát. Tím se dostáváme k podstatě věci. Před rokem 1989 to stát zajistil jednoduše: prostě si tito privilegovaní mohli cestovat zadarmo čím chtěli. Všechno bylo státní, takže s tím nebyl problém.

Teď je však situace diametrálně odlišná, což jistě nezpochybní ani Bohumil Doležal s kolegou Křečkem. Stát nemůže zajišťovat bezplatné cestování stejně jako za komunismu. Dopravci už jsou soukromými subjekty. Nutit někoho poskytnout službu zdarma se tedy rovná vyvlastnění bez náhrady, porušení vlastnických práv. To je naštěstí také v České republice protiústavní a soudkyně tedy dala zapravdu Student Agency: takovou službu nemusí poskytovat.

Dopravní podnik hl. m. Prahy je akciová společnost, kterou vlastní Praha, nikoliv stát. Je tedy evidentní, že zákon umožňující bezplatné jízdné poslanců a senátorů nezakládá vztah mezi nimi a Dopravním podnikem. Pozor, tímto není zpochybněno právo těchto lidí jezdit zadarmo. Na to mají podle zákona stále právo. Ale není možné tolerovat situaci, kdy je toto právo vynucováno naprosto vadným a protiústavním způsobem.

Proto jsem vyzvala ředitele Dopravního podniku, aby této praxi učinil přítrž a přestal uznávat poslanecké legitimace jako důvod k neplacení jízdného. Je to podle argumentace založené na úctě k vlastnickým právům, což může být důvod k odsouzení ze strany levicového poslance.

Dovolte mi ještě jednu reakci na texty obou zmíněných pánů: boj proti bezplatnému jízdnému se vede už několik let. Spolu s europoslancem Josefem Zieleniecem jsem byla u toho, když cestoval se Student Agency záměrně zdarma, aby společně s šéfem firmy vyvolali soudní spor, který měl rozhodnout, zda stát opravdu může klidně porušit vlastnická práva privátních firem. Soud rozhodl na konci listopadu loňského roku. Poté jsme vyzvali předsedu sněmovny Vlčka k reakci. Ta přišla až před několika týdny. Samozřejmě byla odmítavá. Hned poté jsem učinila krok, za který jsem sklidila kritiku na stránkách Neviditelného psa.

P.S.: Novelu zákona jsme samozřejmě už do poslanecké sněmovny jednou předložili. Tehdy z toho nic nebylo. Další je připravena k projednání na Radě a pražském zastupitelstvu. Radši bych ale byla, aby onu novelu navrhli samotní poslanci…

náměstkyně pražského primátora