To jsem zase včera trefil do živého. Komentáře byly velmi poučné čtení, navíc Patrick připomněl svůj tři roky starý článek, a když jsem si ho znovu četl (a znovu nad ním kroutil hlavou), tak jsem si řekl, že bude asi nezbytné připomenout nějaké základy autorského práva. Nechci polemizovat s Patrickem, to za mne udělali jiní, ale rozhodně je na místě připomenout pár základních věcí, které se ve zjitřené debatě jaksi ztrácí ze zřetele.
Historicky je ochrana autorských práv stejný umělý konstrukt, jako třeba volební právo. Jeho kodifikace ale postavila autorskou tvorbu na úroveň běžného zaměstnání – umělci už nebyli bez výjimky odkázáni na donátory a mecenáše, jejich dílům se dostalo nějaké ochrany (osobnostní i majetkové) a mohlo se stát živobytím. Jistě můžeme polemizovat, můžeme snášet důkazy, že umělcům svědčí trocha té bídy, že díky ochraně vzniká spousta braku… to je všechno možné, ale není to důkaz, že koncept ochrany autorského díla je špatný. Pak bychom mohli třeba říct, že všeobecné volební právo, které umožnilo legitimně zvolit NSDAP nebo různé populisty, je špatné a patří zrušit, protože jaksi neodráží novou realitu, kde je možné marketingem ovlivnit masy atd.
V diskusích o autorských právech se míchá spousta věcí dohromady. Míchá se tam leckdy nemravné chování autorských svazů, které zaspaly dobu. Chování distributorů, kteří si našli svůj obchodní model v době "předkopírovací" a rigidně na něm lpí, místo aby ho upravili pro novou realitu. Mísí se do toho zbožná přání o sdílení informací (kde rezonují komunitární myšlenky o sdílení statků). No a v neposlední řadě někteří aplikují autorské právo na věci, které do něj nespadají. To je asi zásadní problém, takže dovolte drobný výklad a la "Autorské právo 101″.
Co je vlastně předmětem ochrany?
Člověk by si myslel, že si kritici autorských práv dají aspoň tu práci, že si autorský zákonpřečtou. Minimálně první dva paragrafy. To přeci není takový problém. Jenže pak čtete "argumenty" proti autorskému zákonu, ze kterých je jasně vidět, že to problém je. Když tedy dovolíte, tak ocituju:
§ 2 Autorské dílo
(1) Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.
(2) Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní ve smyslu věty první, jsou chráněny jako dílo fotografické.
(3) Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.
(4) Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.
(5) Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle odstavce 1, je dílem souborným.
(6) Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.
Co tenhle paragraf říká? Asi nejčastější problém bývá s odstavcem 6. Mnoho reformátorů totiž (správně) podotýká, že přeci nemůže být chráněná myšlenka, nápad nebo něco takového, že nikdo nemůže na nějakou myšlenku udělit monopol. A co říká odstavec 6? Inu, přesně toto: Dílem, které požívá ochrany podle aut.z. není myšlenka, nápad, námět…
Když vás napadne napsat knížku o mladém čarodějovi, tak tenhle nápad není autorským dílem. Není chráněný. Nemůžete si ho nijak nárokovat, nemůžete po nikom chtít, aby tu knížku nenapsal, a když ji napíše, aby vám za to zaplatil, protože to byl přeci váš nápad! Ne, to není předmětem autorských práv. (Ochranou v tomto smyslu se zabývají patenty, ale to je jiná písnička.)
Co tedy JE předmětem autorského zákona? Je jím autorské dílo, které má několik atributů, viz odstavec 1. Je to především dílo, které:
- je výsledkem duševní činnosti autora
- je vyjádřené ve vnímatelné podobě
Pokud složíte písničku a posloucháte ji jen v duchu ve své hlavě, není to autorské dílo ve smyslu tohoto zákona. Autorským dílem se stane ve chvíli, kdy ho vyjádříte v nějaké vnímatelné podobě – v notovém zápisu, když ho nahrajete, zazpíváte…
Linie, která odděluje autorské dílo od myšlenky, je jasná. Startupisticky řečeno: je to exekuce, česky též provedení. Autor musí svůj nápad, myšlenku atd. vyjádřit v podobě, kdy ji mohou vnímat jiní lidé. Právě toto konkrétní vyjádření je autorským dílem, a to je chráněné autorským zákonem.
Takže prosímvás: protestujte proti autorskému právu. Označte ho za přežité, protestujte proti zoufalé praxi, proti obchodnímu modelu, ale nikdy, NIKDY netvrďte, že autorský zákon je špatný proto, že zcela uměle chrání nápady a myšlenky! Autorský zákon chrání konkrétní realizaci oné myšlenky a chrání práci, která byla k té realizaci potřebná.
Zadruhé: autorský zákon se nevztahuje jen na písničky a filmy. Stejně tak se vztahuje na knížky, vědecké studie, na obrazy, fotografie, sochy, na architekturu a další výsledky duševní činnosti. Nezapomínejte na to ve svém spravedlivém rozhořčení vůči "kopírovacím monopolům", když se snažíte ospravedlnit stahování písniček.
Zatřetí, taková odbočka k legendám: Znáte tu poučku o tom, že autorské právo garantuje každému právo použít čtyři takty z cizí písně? Ano? Tak nic takového negarantuje… "Použití čtyř taktů" je nepsaná džentlmenská dohoda.
—
Víte, člověk by rád věřil tomu, že "kdyby nebylo rigidní ochrany autorských práv, tak by všichni mohli volně používat díla jiných a vedlo by to k lepším dílům a orgiím kreativity". Ale ono to tak nebude. Za většinou děl je spousta práce a nákladů, a pokud autor nebude mít šanci na to, aby se mu alespoň část nákladů vrátila, tak se na to spíš vykašle a půjde dělat něco, co mu zaplatí složenky. Zůstanou jen opravdoví nadšenci, pak zoufalci a pak ti, co si jinde vydělali a tvoří už jen pro zábavu. Ovšem to se neposlouchá tak dobře jako vzletné vize o sdílení coby matce pokroku, které brání jen ten špatný zákon, že?
Převzato z webu Misantropův zápisník se svolením autora