(dopis strýci do zámoří)

Milý Radovane,

konečně mám pro Tebe tuze dobrou zprávu: Klidně se vrať, není kam Tě zavřít. Žaláře máme vyprodané jak brněnské hokejové Rondo na sezónu dopředu a žaláře domácí, co jsou teď in, nevypadají jinak. Neboť představa mravokárců, ministra a podobných chytráků, jak jimi uleví přecpaným kartouzím, ostrouhala. Přitom absence elektronických náramků není vůbec to, oč tu běží. Mně je kách, jak a kdo odsouzeného hlídá. Já taky nejezdím do Valdic ověřovat tloušťku mříží. Ale skorem všici, kteří by si domácí arest zasloužili, bydlí každej tejden jinde podle toho, koho zrovna sbalí, kam se vnutí nebo kterej most je přijme. Zavři pak někoho do domácnosti, kterou nemá!

Podmínky uložení toho trestu jsou beztak vtipný – samosebou opsaný odněkud od sousedů. Kde však nezavírají každýho čórkaře anglickýho rohlíku na krámě. Pachatel u nás musí před verdiktem písemně slíbit, že se na jím udané adrese bude vyskytovat. Něco jako když jsi na základce podepisoval školní řád nebo na vojně přísahu, aby ses pak nemohl vymlouvat. Takže si představ dobráka, který celou dobu vece, že je nevinnej. Nejpozději před jeho posledním slovem nezbude sudímu, který ho chce zavřít jen do obýváku, než dát mu k podpisu slib, že půl roku může maximálně do kuchyně. Chlapci musí spadnout čelist. Proč se dál hájit, když jeho osud je zpečetěn?! Těžko mu asi soudce dává papír o hausarestu, pokud by ho chtěl náhodou zprostit! Význam takového lejstra mi navíc uniká. Když při kontrole frajer nebude doma (= ve vězení), určitě bude s bolavým břichem u lékaře, poveze těhotnou sousedku tamtéž, zvonek u dveří i telefon zkratoval, probační úředníci lžou. Původní písemný slib mu nepřitíží, jak taky? Považuji proto domovní arestanty za diskriminované. Žádám, ať i odsouzení k trestům zákazu činnosti, pobytu, vstupu a vězení se sami zavazují jasně, že po stanovenou dobu do auta nesednou, do Králova Pole či Hušákovy arény nevkročí a z pevnosti neutečou. Jenom nevím, k čemu to bude.

Tobě, Radovane, k ničemu. Na Tebe už cela stejně nevybyla. Všechny jsou přeplněny zloději rohlíků a tuňáků Rio mare. Na spravedlivý nátlak veřejného mínění a obchodních domů, kde už je prodavačů míň než všudypřítomných kamer a detektivů umístěných sem úřady práce, jsme od Silvestra tyhle zločiny zase zpřísnili. Chvíli jsme je už zavírali, jen když do tří roků po větší krádeži ukradli tuňáka. Včil už za každou plechovku, pokud mají v poslední tříletce za podobný lup zářez v rejstříku.

Ale ono to prý, Radovane, nestačí. Proto ministerstvo připravuje suprový vynález: Centrální registr přestupků. Cílem je "zpřísnění odpovědnosti za přestupkovou recidivu včetně možné trestní odpovědnosti u recidivy vybraných druhů přestupků". Z tiskové zprávy ministerstva se můžeš dočíst, že vybranými delikty bude např. porušení nočního klidu, znečištění veřejného prostranství, ublížení na cti urážkou nebo vydáním v posměch či úmyslné narušení občanského soužití schválnostmi. Přestupky se mají evidovat 100 let. Časové rozpětí mezi jednotlivými delikty potřebné pro trestnost snad bude o něco kratší. Jinak bys, Radovane, taky mohl dostat vězeňský mundúr (jestli ve chvatu nemilosrdní poslanci přidají i retroaktivitu), pokud bys ve spolupachatelství s hostinským Palivcem sundal obraz mocnáře ze zdi, aby naň mouchy nekálely, následně nazval Lídu Baarovou děvkou a nakonec počůral tůje soudružce hodlající zavřít Mašínovu sestru za schvalování jeho vražd. Ale samozřejmě hlavním důvodem navrhované úpravy mají být drobné krádeže do pěti táců, aby se o nich centrálně vědělo, lumpovi se sečetly a on úpěl. Promiň mi, Radovane, drobný právní výklad. Zloděje už jedenkrát za krádež odlepenýho, každý další čmajznutý rohlík jednou za tři roky beztak dožene k trestnímu tribunálu se stejně dlouhou sazbou za krkem. I dosud se totiž čórky sčítají. Takže když ukradneš mezi Aší a Hodonínem co dva měsíce jedno balení Rio mare za tisícovku, při pátém už máš trestný čin jak vyšitý. Teda pokud Ti aktivní měšťák nedá za některé z čórek pokutu. Ale překážku věci rozsouzené nevyřeší ani sebecentrálnější registr. Nicméně ke každému chmatákovi jezdí nějací zbrojnoši, takže si můžou jen své záznamy o výjezdech z počítače dát dokupy a je vymalováno. I dnes a bez registrace.

A to ještě nechám stranou úděsnou práci obžaloby prokázat spáchání opakovaných přestupků. Za ně musely být přirozeně uloženy sankce. Procesně sice správně, ale už vidím ty udivené tváře: "Vždyť mi nic nebylo doručeno a já o tom vůbec nevím! To projednali beze mne! Předsedkyně komise mne nesnášela, neb můj Azor dávil její slepice! Chci slyšet svědky, kteří mne ve Včele viděli a urážku Národního Bohatství slyšeli!" Každopádně po obsáhlém dokazování se nějaký ten viník usvědčí. Bude-li mít aspoň stan, nejméně domácího vězení se dočká.

A to jen proto, že my v podstatě kromě kriminálů nic jiného vymyslet neumíme. Peněžitý flastr z odsouzeného nejdřív mámíme, a pokud marně, za trest ho zavřeme. Místo abychom s pohledávkou nakládali jako i ten poslední dopravní podnik, který pětistovku pokuty výhodně prodá a postupník odere pak z černého pasažéra i kalhoty, neboť za pět let dluh činí k potěše všech mezitímních exekutorů a vymahačů desetitisíce. Každý dlužník není doživotní bezdomovec a nechce si do smrti psát majetek na jiného jako Tomáš Pitr, proto nakonec rád zaplatí. Přitom pohledávky za pravomocně uložené peněžité tresty by šly určitě na dračku, na kterých by vydělali všichni, možná i na naše ministerstvo by zbylo. Nejinak by na tom byly přestupkové komise, což je jinak orgán poněkud předpotopní, třímající v rukávu takové sankce jako třeba napomenutí nebo pokuty v astronomické výši 200 eur, z nichž dává nejčastěji 25. Právě sem ale patří ti naši žrouti Rio mare. Co takhle je zanést do registru, na základě kterého jim nikdo nedá spotřební úvěr? (Slyšel jsem ve Švédsku, že to tam takhle mají). Nemožnost pořídit si iPod a psát na zeď Facebooku je pro leckoho strašlivější představa než pro Jana Amose vyhnanství. Nebo na nějakou dobu vyvěsit jejich fotky v jimi vykrádaném chrámu konzumu? Zakázat jim sem vstup? Nebo do heren? Těch sankcí je možno vymyslet neurekom, včetně důrazné, a obchodovatelné, peněžité.

Tož se, Radovane, ničeho neboj. Za chvíli už nebudou mít flek v lochu ani na stojáka. A zanedlouho tam přibudou ještě lupiči právničtí, tedy obchodní společnosti. Ale o tom až příště, až to nastuduji a pochopím.

Tvůj

jinak soudce Městského soudu v Brně