Žijeme v době bezhlavě prosazovaných práv a naprostého ignorování povinností. Někdejší pravidlo, že s každým právem je spojena odpovědnost se vypařilo a nastoupilo nové, kdy je na kde co právo, ale odpovědnost není žádná – za všechno odpovídá nějaká abstraktní společnost, stát nebo prozřetelnost, ale rozhodně ne člověk.

Nově se v občanském zákoníku objevuje princip, podle kterého jsou nepřípustné tělesné tresty. Ty jsou ve skutečnosti zapovězeny již dlouho, celá desetiletí, jen je to dnes více zdůrazňováno. Ale – proč jsou zapovězeny a co je tedy nahrazuje? Nenahrazuje je – nic.

Ze školních let si vzpomínám na situaci, kdy jsme během vyučování vyrušovali. Už nevím, co přesně jsme vyváděli, nicméně náš učitel, tehdy mi připadal jako starý pán (ale kdo ví, možná by mi dnes připadal v nejlepších letech) si nás zavolal před tabuli a každému provinilci uštědřil tři rány ukazovátkem. Bolelo to a byl klid, už jsme ani nepípli. A to je přesně podstata tělesného trestu – je nepříjemný a motivuje provinilce chovat se tak, aby se mu vyhnul. Dnes je naprosto nemyslitelné, že by učitel vztáhl ruku na zlobivého žáka, podle aktivistů lidských práv by to bylo pro žáka ponižující (ano, bylo, proto se takový trest používal) a poškodilo by to jeho vývoj (blbost, jen by to srovnalo rozjíveného uličníka). Jenomže, jaké jiné možnosti učitel má, pokud žáci během vyučování zlobí?

Víme to všichni, nemá žádné. Může napsat poznámku do žákovské knížky, což doma žák vysvětlí tím, že je učitel debil (vzhledem k feminizaci školství spíše že učitelka je kráva, a to používám slušnější oslovení, než ten žák) a jeho rodiče s tím budou souhlasit. Provinilce to jen povzbudí k tomu, aby ve svém zlobení pokračoval. Znám žačku, která si stěžovala, že neslyší, co učitelka během výuky říká, jaký je ve třídě kravál. Škola nemá žádný prostředek, jak umravnit žáky, kteří nejen vyrušují, ale nosí do školy zakázané předměty nebo ubližují slabším spolužákům. Poznámky rodiče ignorují, případnou zhoršenou známku z chování přičtou k tíži zapšklosti neschopného pedagoga, který si na jejich výjimečně talentovaného potomka zasedl. Na chování zlobivého žáka to nemá žádný vliv, je mu to jedno.

Situace se pak stupňuje tak dlouho, až musí věc řešit policie a sociálka. Až nastoupí velký trest.

Ale to už je pozdě, to už se z původního uličníka stal skutečný grázl a jaké stopy zanechalo jeho řádění na jeho slabších a slušnějších spolužácích, to žádného aktivistu nezajímá.

A tak se ptám, proč nezachováme malé tresty? Dítě není malý dospělý, neuvědomuje si důležitost vzdělání pro budoucí kariéru, jeho mozek nefunguje jako mozek dospělého. Když kluk ve škole zlobí, připadá si jako frajer a očekává obdiv davu. Pohlavek před katedrou udělá s jeho frajerstvím krátký proces. Je to malý trest, ale přišel včas, ještě dříve, než se situace vymkla kontrole, nikomu nevznikla žádná škoda a vytýčení hranic je jasné všem, kdo jsou svědky tohoto trestu. Škola nemusí volat policii, rodiče šikanovaných dětí nemusí navštěvovat psychologa, sociálka nemusí nic řešit.

Já vím, v dnešní době je takový názor kacířstvím a planoucí hranice je nejmírnějším osudem, který zastánce podobných názorů čeká. Ale i tak jsem přesvědčen, že malé tresty jsou blahodárnou medicínou proti přestupování pravidel a to samozřejmě i u dospělých. Jenomže zatímco dospělého můžete potrestat pokutou (i když takové tři dny v káznici, praktikované za Rakouska by byly asi ještě účinnější), dítě nemáte jak trestat. Museli by to udělat rodiče, ale ti jsou na straně dítěte a neudělají to. Ve školách v USA existuje dočasné vyloučení ze školy – obávám se ovšem, že u určité části populace by to bylo vnímáno spíše jako odměna.

Ocitáme se tak v situaci, kdy jsme proti dětem porušujícím pravidla bezmocní, dokud neporuší zákon způsobem, který je přivede před prokuraturu. A to proto, že zakazujeme malé tresty.

Zákaz malých trestů, zdůvodňován snahou uchránit křehkou dětskou psychiku, ovšem vede právě k těžkému poškození dětské psychiky. Na jedné straně u těch, kdo pravidla porušují, pokud neskončí v rukou policie, na straně druhé u jejich obětí, které si (a právem) připadají bezmocné.

Proto se ptám, neměli bychom vzít rozum do hrsti a malé tresty nezakazovat a naopak je zachovat? Pro dobro uličníků, kterým zabrání stát se grázly i dětí hodných, které před těmi uličníky ochráníme?