V souvislosti s aktuálními diskusemi ve společnosti rád bych připomenul nedávný zážitek. Účastnil jsem se před několika dny zajímavého představení divadla Archa jako jeden ze čtyř diskutujících o problematice a právech Romů. Zajímavost pořadu spočívala v tom, že diskutující byli v anonymitě, ve svých kabinkách a za ně mluvily na jevišti loutky. Byl jsem tam, jak už to bývá jako jeden proti třem, ale přes to byla diskuse velmi zajímavá. Zazněly názory nejrůznější, často až nepředstavitelně absurdní a také různě přijímané publikem . A podobně zajímavě koncipované pořady v divadle Archa moc doporučuji.

Jeden z diskutujících účastníků onoho představení, který byl pak na závěr odhalení totožnosti diskutujících bouřlivě přivítán publikem, jako významný představitel Romů v diskusi prohlásil, že zatímco černoši byli v otroctví 200 let, Romové v takovém otroctví byli nuceni pracovat 500 let, byly jim uřezávány uši a nosy. A z toho se prý dodnes nemohou vzpamatovat (záznam jistě na podcastu) . Připomněl jsem si toto v souvislosti s neutuchající zarputilou a podle mého názoru nevěcnou debatou o přesunutí kompetencí, působnosti nebo čeho vlastně z úřadu vlády na jednotlivá ministerstva.

Pokud totiž existují mezi Romy takové představy o své existenci, pak řešení tohoto problému, pokud by bylo převedeno na ministerstvo práce a sociálních věcí, byla by to pro ministra Juchelku jistě pořádná kláda. To asi bude muset řešit někdo jiný a možná my všichni.

Pro každého, kdo by podlehl výkřikům z nedávných protestů musí být nahlédnutím do dokumentu, kterým se to celé zavádí jistým překvapením. Zůstávají Rady vlády, zmocněnci a zmocněnkyně (dokonce nově i vládní zmocněnkyně pro zavádění stavebního zákona, což je až komické). Nevím kam se podějí ti odborníci, o které prý těmito, úpravami přijdeme a co jim bude bránit pro dobro společnosti stále pracovat. Ale určitě všechno by to mělo být napříště lepší než tomu bylo dosud. V oblasti ochrany lidských práv se v minulosti namlátilo příliš prázdné slámy než by bylo únosné.

V každém případě snaha o sjednocení společnosti dostává jednu ránu za druhou. Společnost je znepokojována nikoliv názorovými střety, nikoliv spory o poplatky, neziskovky, dotace, kompetence ministerstev , ale stále znovu a znovu voláním o pomoc, neboť prý jde o ohrožení základních náležitostí právního státu. O svobodu a demokracii. Už to začíná být únavné. A nemuselo by se to vyplatit.