Tak jsme oslovovali v době svého mládí osoby, které nám byly hodně nepříjemné a výrazně překračovaly naše kolektivní domluvy. Nedávno jsem si na to vzpomněl, když jsem jel taxíkem dolů Trojskou ulicí. Která vypadá tak, jako kdyby byla naposledy opravována před 8.květnem 1945, kdy tamtudy do Kobylis jela jednotka tanků SS.

Taxikář dělal, co mohl ale vyhýbat se všem dírám a vystupujícím kovovým vrškům kanálů nestačil. Navíc když v protisměru jela dodávka. Takže jsme jedním předním kolem propadli do díry, ozvala se rána, auto to sice vydrželo, ale nevydržel to taxikář a zařval: „Zasraný kanály!“. I já jsem přidal svůj neslušný výkřik, protože to byla rána jako z děla. A pak jsme si povídali s dotyčným starším pánem o kanálových vpustích a jiných deklech, kterých je v Praze na ulicích nepočítaně. Samozřejmě, že to nejsou jen kanálové vršky, ale i vstupy do různých podzemních prostor. Ovšem mají prakticky všechny jednu vlastnost. A to, že nejsou v jedné rovině s asfaltem nebo dlažbou. Buď jsou propadlé, nebo nakřivo. Nebo nějaký idiot objednává takové dekly, že vnější rámeček je sice v úrovni silnice ale prostředek je propadlý o dva nebo tři cm, takže to vyjde nastejno.

Fakt je, že ať jsem projel kus světa a sám řídil různá vozidla v různých státech, nikde, ba dokonce ani v Bulharsku anebo hornatém Řecku jsem něco takového neviděl. To i venkovské silnice v Turecku jsou proti tomu, co předkládají řidičům jako silnice naše české firmy, terény naprosto rovné jako golfové hřiště.

Protože jsem získal řidičský průkaz již v roce 1963, mohu konstatovat, že lemplovská práce našich silničářům a údržbářů je jednou z věcí, která se nejenže nezlepšila, ale ještě zhoršila. Takovou fušeřinu a mizernou práci, aby člověk ve světě pohledal. Nejen, že to ničí vozidla soukromníkům, ale ani nechci slyšet, kolik peněz stojí opravy například v Praze v autobusové dopravě. Když třeba při cestě z Kobylis autobusem do Vysočan slyšíte rány podvozku o propadlé či vstupující dekly snad 200x.

Jistý slavný černý Američan kdysi začal svůj slavný projev slovy: „Mám sen …“ Já mám také sen. Protože jsme si užili za poslední dobu už několik „nouzových stavů“, tak pokud si na podzim s další vlnou covidu zase něco podobného neužijeme, přál bych si, aby pod tlakem obyvatel byl vyhlášen „deklový nouzový stav“. A já bych byl jmenován na všeobecnou žádost „Deklovým diktátorem“, případně zvláštní ministrem s právem vyžadovat v celé ČR srovnání všech kanálů, deklů a podobných zařízení do roviny s plochou vozovky. Vyžádal bych si zrušení všech výběrových řízení z důvodu nouzového stavu. Protože podle naší zkušenosti jsou všechna výběrová řízení buď důvodem pro to, aby se nic nedělalo, nebo kvůli tomu, aby měla policie, státní zástupci a soudy koho obžalovat, vyšetřovat a soudit.

Mimochodem, dozvěděl jsem se, že taková udání na zfalšovaná výběrová řízení anebo jinou „trestnou činnost“, či jen žaloba na zabránění, aby se cokoliv postavilo anebo pořádně opravilo, máme u nás speciální eseróčka a jiné různé „neziskové“ organizace. Ba dokonce právní poradny, které dokáží zakázat cokoliv anebo udat kohokoliv, a to podle požadavku „zadavatele“. Takže jinak než v nouzovém stavu by se ty dekly na silnicích opravit nedaly. Pak bych svolal poradu všech odborníků ze stavebních úřadů, technikům, mistrů a dělníků od silničářů a měl bych na ně jeden dotaz: „Učili jste se ve fyzice, co je to rovina?“ Pak bych si vzal rovnou lať a celou tuto bandu vytáhl na jakoukoliv ulici v Praze a za pomoci obyčejné latě jim ukázal, jak má vypadat zapuštění deklu anebo jiného podobného zařízení do silnice.

Nemám rád všelijaké soudy a žaloby na kohokoliv, u nás se už žaluje jako na pouti. Z důvodu své úřední moci bych nechal podle starých rakouských zákonů u dotyčných úředníků a techniků přezkoumat způsobilost k příslušnému zaměstnání či službě pro zdravotní nebo duševní vadu a v případě důkazu, že to v praxi ten či onen nezvládá, nechal bych je „superarbitrovat pro blbost“.

Také bych nařídil okamžitě vyhodit všechny objednavatele deklů s propadlými prostředky a zakázal bych od firem, které je dodávají, na 100 let nakupovat jakákoliv taková zařízení. Myslím, že by si zasloužili také okamžitou výpověď všichni ti činovníci, co takovou práci přebrali, a nechal bych je zaplatit náklady na opravy.

Jako variantu bych nechal možnost dotyčné lúzry a lemply projít starým zvykem. V českých zemích se nejvíce proslavilo máčení nepoctivců v řece. Odsouzený byl vsazen do železného koše a spouštěn do vody, ať bylo zrovna léto, či zima. Kat ho mohl spouštět a vytahovat k pobavení publika po dlouhou dobu jak sám chtěl, ale jen tak, aby nedošlo k utopení. Mimochodem, pořádat to na Karlově mostě, je v cuku letu zase Praha plná turistů.

Trest máčení se praktikoval zejména za doby císaře Rudolfa II., který zavedl na tržnicích pravidelné kontroly prováděné rychtářem za asistence biřiců. Dneska by dekly mohla kontrolovat městská policie s latí a mobilem na zajištění důkazů.

V tomto mém snu by musel každý, kdo má co do činění se stavem pražských silnic a ulic, prakticky dokázat, že ví, co je to rovina z hlediska fyzikálního. A všichni zaměstnanci silničářských firem by museli osobně dokázat, že chápou, jak v civilizovaném státě má vypadat vozovka a všechny poklopy a dekly které jsou v ní umístěny.

Ti, co by to nedokázali, byli by propuštěni pro odbornou neschopnost. Navíc bych v nouzovém stavu zařídil, aby ty různé šmírovací kamery na silnicích, co jich je u nás teď „hafo“ na každém kousku silnice, byly vždy zaměřeny na místo, kde se začalo na vozovce pracovat. A celý ten postup údajné práce, která většinou spočívá v tom, že se pět lidí opírá o lopatu a jeden předstírá práci, nechal natočit. Dobu, co dotyční pokuřují, posedávají po obrubnících, opírají se o lopaty či podřimují v kabinách silničních strojů bych jim nejen nezaplatil, ale započítal bych jim opotřebování příslušného zařízení a případně spotřebu pohonných hmot.

Po roce 89 se mnoho věcí jakoby mávnutím proutku změnilo. Zrušili jsme všechny domovní správy a OPBH (zkratka se překládala jako: Odevzdej Peníze, Bydlíš Hned). A najednou jsou domy opravené, mají nové fasády, ráno v 10 hodin už nejsou plné hospody všech tzv. údržbářů OPBH, kteří se tam mísili se soudruhy úředníky z národních výborů. Najednou jsou továrny, které si pamatujeme jako špinavé díry plné zaolejovaný podlah a desetiletí nevymalovaných stěn pryč a v továrnách by se dalo mnohde jíst z podlahy. Obchody Pramene a Jednoty jsou pryč a není nutno někomu strkat pětistovku, aby vám prodal televizi anebo kamna.

To všechno se povedlo. Tedy i když ne všechno, ale ono stačí vzpomenout, jak vypadaly benzinové pumpy v době, kdy patřily n.p. Benzina. Plné grázlů ve špinavých montérkách a stojany naštelované tak, že jste do nádrže škodovky o objemu 45 l lehce dotankovali podle počítadla více než 50 litrů.

Nevím, proč to u silnic a ulic nejde. Představa, že by v tomto systému někdo někdy, alespoň za mých vnuků, dostavěl Pražský okruh, se zdá jen blouznivou chimérou. Takže Pražského okruhu já už se určitě nedočkám, a pokud se nezavede „nouzový deklový stav“, tak se nedočkám nejen toho, že jízda po Hlávkově mostě přestane připomínat dráhu pro buggy a všichni jen čekáme, kdy spadne Libeňský most.

Jak kdysi Jan Werich říkal v pořadu „Táto, povídej!“, jak jsme od roku 1918 do roku 1938 neustále jásali: „Hej Slované“ a hrdě jsme vzhlíželi k Hradu. Ale od pádu Rakouska do protektorátu jsme v Praze neodstranili ani jedny železniční šraňky, ale zato jsme se bili v prsa, jací jsme jinak pašáci.

Některé věci se opakují. Prý jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Ale to, co předvádíme ve stavbě a údržbě silnic, není žádná fraška, ale je to spíš k pláči. Z Prahy jsme vyrobili skanzen, kde se nesmí nic stavět a na silnicích se fušeřina se střídá s lemplovinou.

Má-li někdo nějaký jiný nápad, jak nakopat do zadku celou tu partu, co už 30 let není schopna postavit kus pořádné silnice a zarovnat kanály tak, aby si na nich auta nelámala kola, ať se ozve. Já jsem na nic jiného, než na „Deklový nouzový stav“ nepřišel.