Není důležité, zda je už rozhodnuto nebo se o tom teprve jedná nebo se teprve začne nebo se zatím jen uvažuje nebo jen mluví v kuloárech. Nejde o to, jestli nakonec bude nebo nebude postavena na pražské letenské pláni nová knihovna podle projektu architekta toho či onoho. Není podstatné, jestli to bude nebo nebude blob architekta Jana Kaplického a jeho ateliéru Future Systems.

Tím nejdůležitějším, čemu bychom měli rychle věnovat pozornost, je signál, vlastně jasný vzkaz, jehož se nám dostává od zástupců Občanské demokratické strany na radnici našeho hlavního města.

Tito lidé, kteří byli zvoleni, protože reprezentují politickou stranu nabízející občanům konzervativní hodnoty, kladoucí důraz na intelektuální a ekonomickou soutěž, vyznávající maximální svobodu osobnosti a jejího duchovního rozvoje, se totiž rozhodli všechno z toho zapomenout a udělat na voliče dlouhý nos.

I kdyby šlo zatím pouze o úvahy, už jenom to, že pravicový konzervativní politik vůbec připouští možnost změnit rozhodnutí podle stanovených pravidel řádně jmenovaného arbitra soutěže, který postupoval a jednal rovněž podle předem stanovených a schválených pravidel, už jenom to je zlověstným signálem o jeho politické upřímnosti.

Pražští zastupitelé v čele s primátorem Bémem se zaštiťují poukazováním na polemiku kolem vítězného projektu na budovu Národní knihovny. Na polemiku sice reálnou, ale ve své podstatě eticky, kulturně i politicky iracionální a nihilistickou, neboť neuznává za základ organizace společnosti systém soutěže, dohodnutá pravidla a dohodnuté arbitry. Navíc požadující mocenskou regulaci přijímaných rozhodnutí, v tomto případě rozhodnutí estetických, která však nikdy nemohou být neovlivňována subjektivními pocity, takže ani mocní nemohou rozhodovat objektivně. Jenže horší je to, že popření principu soutěže vede pouze dvěma směry: k absolutní mravní a společenské anarchii a nihilismu nebo k nové totalitě.

Dnes jim vadí blob, co se jim znelíbí zítra?

Pražští zastupitelé za ODS se zaštiťují odpovědností za vzhled města, za co nejlepší využití jeho pozemků a konec konců také investic. K tomu samozřejmě dostali od voličů puvoár. Ale kdo z nich dostal pověření rozhodovat za občany o tom, co je estetické a co nikoli, co je a není moderní, co je uměleckým činem nebo škvárem?

Při volbách všichni deklarovali svou příslušnost k politické straně či proudu, své ekonomické vize, své představy o organizaci života v metropoli, ovšem žádný neupozorňoval voliče na to, zda má rád holky nebo homolky, dechovku nebo hip hop, Homéra nebo Viewegha, Ladu nebo Toyen, Krohu nebo Niemeyera, o jejich kulturních prioritách a estetických ideálech a představách se nikdy nemluvilo. Odkud tedy berou odvahu, nikoli vyjadřovat se, neboť na to mají ve svobodné zemi stejné právo jako všichni ostatní občané, ale rozhodovat? Kdo jim dal mandát rozhodovat, co je krásné a co nikoli? Odkud se v nich bere drzost chtít zadupat do země mínění odborníků, jejichž velikost a zkušenosti nejprve uznávali a respektovali, ale jen do té doby, než tito odborníci měli mínění odlišné od toho, co se vylíhlo v hlavách laických nekvalifikovaných, leč majících tu moc všechno změnit po svém.

Jestliže popření autority soutěže jako základního hybatele rozvoje moderní společnosti může vést k totalitě, pak jakákoli myšlenka na mocenskou regulaci estetického cítění a estetických norem vede přímo k této nové totalitě. Dnes pražští zastupitelé uvažují o tom, zda blob architekta Kaplického vadí na Letenské pláni a zda by nebylo lepší jej odsunout na periferii. A možná někteří touží vůbec zabránit stavbě. Zítra však může přijít na řadu návrh, aby kina na Václavském náměstí nehrála příliš umělecké filmy, protože to vadí místní klientele prostitutek a kapsářů. Pozítří může dojít na knihy ve výlohách knihkupectví v centru města, kde by měly být hlavně publikace pro turisty. Už se bohužel stává, že zastupitelé, nejen pražští, zakazují nejrůznější výtvarné výstavy. A jednoho dne se třeba dočkáme, že rozhodnutí a zákazy vystřídají příkazy stavět takové a takové budovy, vytvářet taková a taková umělecká díla. Konec konců už to dělali Hitler, Stalin i Ceaucescu či Saddám Husajn, tak proč by to nešlo také u nás.

Paní a páni zastupující na pražské radnici Občanskou demokratickou stranu, uvědomujete si, že neuznáváním posvátnosti principu svobodné soutěže svobodných občanů a místo toho rozhodováním, regulováním a glajchšaltováním dnes v oblasti duchovních a estetických hodnot vstupujete na šikmou plochu, která zítra povede zákonitě k znehodnocení principů svobodné ekonomické soutěže a vůbec svobodného života svobodných lidí ve svobodné společnosti? Uvědomujete si, že tím směřujete nikoli po spirále vedoucí k rozvoji demokratické společnosti, který vaše politická strana slibuje, ale řítíte se na toboganu do žumpy nové totality? Opakuji: a vůbec nejde o Kaplického blob, ten ať třeba vezme čert, ale o vaše myšlení, kterého se jako pravicový volič začínám vážně bát.

LN, 13.10.2007

Autor je publicista