Pražská magistrála je vřed na urbanistické koncepci města. Urbanistická východiska projektu magistrály vycházejí z roštového uspořádání dopravy, které se prosazovalo v poválečném období v USA a vedlo k naprostému přeplnění center měst osobními auty. Toto řešení je navíc v členitém terénu Prahy s rozsáhlým historickým jádrem zcela nevhodné.

V současné době magistrála přivádí především na území Prahy 2 po vícepruhové komunikaci prakticky dálničního typu tisíce aut denně. Doprava se v centru Prahy mezi rokem 1990 a 2005 zvýšila celkem o 32 procent. Křižovatky magistrály s Ječnou a Žitnou jsou centrálními křižovatkami, které rozdělují dopravu na sever a jih, východ a západ Prahy. Křižovatky na magistrále patří podle Ústavu dopravního inženýrství Praha k nejvíce zatíženým. Na křížení Anglická - Legerova projede 74 000 vozidel za den a na křížení Žitná - Mezibranská denně projede 72 000 vozidel.

Magistrála necitlivě oddělila historickou budovu Národního muzea od Václavského náměstí a zcela tak znehodnotila jednu z pražských dominant. Vliv magistrály na stavebně technický stav budovy je zcela zřetelný a přispívá k rychlejší devastaci jednotlivých architektonických prvků fasády. Na magistrále jsou podle měření ČHMÚ výrazně překračovány imisní limity oxidů dusíku i suspenzních částic. Magistrála také výrazně snižuje dostupnost Národního muzea pro veřejnost, protože ne každý návštěvník je ochoten prodírat se podchodem nebo čekat na frekventované křižovatce na přechodu.

Obě silnice přerušují tradiční urbanistickou osu Prahy 2 od Karlova náměstí Ječnou ulicí na náměstí I.P. Pavlova, Tylovo náměstí až k chrámu sv. Ludmily na nám. Míru. Přirozené vazby mezi dominantními stavbami Nového Města a Vinohrad jsou přerušeny a navíc zatíženy extrémní dopravou. Stejně tak je odděleno i Václavské náměstí od Vinohradské třídy.

Přes magistrálu se od Národního muzea až na Karlov dostanete pouze na několika místech. Podchodem a přechodem u Muzea, přechodem v Žitné a Ječné a dále podchody na Fűgnerově náměstí a Karlově. Odbočení a přirozené křížení s bočními ulicemi je také omezeno.

Původní rezidenční ulice na pomezí Nového Města a Vinohrad, Legerova a Sokolská, byly zcela zničeny. Domy se proměnily v kanceláře s trojitými skly a s možností větrání pouze do dvora. Legerova a Sokolská ulice byly koncipovány stejně jako srovnatelná Anglická a Belgická - se spoustou uliční zeleně, předzahrádkami a klidným bydlením. Magistrála je proměnila v automobilové stoky.

Řešení tohoto urbanistického omylu je nutné okamžitě. Není možné dále čekat na úplné vybudování městského okruhu, jak opakovaně slibují představitelé magistrátu. Městský okruh bude dokončen v dlouhém horizontu a obyvatelé Prahy a návštěvníci i Národního muzea mají právo na okamžité řešení tragické situace.

Proto navrhujeme omezení provozu na magistrále pouze na dva jízdní pruhy v obou směrech. V Legerově, Sokolské i Mezibranské je možné rozšířit především zeleň a doplnit ulice stromy, které budou působit jako jedna z hlukových bariér a vizuálně magistrálu zklidní. Je nutné obnovit přirozené křížení s dalšími ulicemi a změnit celou magistrálu ze silnice dálničního typu na běžnou městskou ulici s možností odbočování, přechodů pro chodce ale i nutností zpomalení nebo zastavení pro řidiče.

Podporujeme navrácení historické budovy Národního muzea zpět k Václavskému náměstí. Proto je nutné převést magistrálu za muzeum, a to i za cenu dílčího zmenšení Čelakovského sadů. Za Muzeem by měla existovat normální povrchová křižovatka, která umožní jak průjezd tramvají z Vinohrad na Václavské náměstí, tak i odbočení na Vinohradskou třídu. Vybudování tunelu v této části se složitým systémem nadjezdů, podjezdů a křížení je zbytečně drahý luxus a navíc nepřispívá k hlavnímu cíli.

Obyvatelé nejen Prahy 2 si nezaslouží v další generaci prožít vedle magistrály v extrémně znečištěném a mimořádně hlučném prostředí. Cílem musí být zklidnění dopravy a omezení počtu projíždějících aut.

Institut evropské demokracie