Když před čtyřmi léty začalo vysílat pražské Radio Beat, na konci prvního roku existence založili jeho pracovníci pěknou tradici, kterou nazvali Prasárna. Samozřejmě se nejedná o žádnou špinavost, jak by leckdo mohl z názvu soudit, je to prostě zabijačkové pohoštění posluchačů stanice, která po celý den a po celou noc vysílá do éteru těm zhruba sto tisícům příznivců jejich oblíbenou muziku - beat, rock, hard&heavy a podobné žánry.

Už nevím proč, ale na první Prasárně jsem nebyl, zato všechny tři následující jsem absolvoval a postupně se zkamarádil i s osazenstvem rádia. Takže nyní na Silvestra (proboha, to bylo už loni!) jsem se ze Žižkova vyštrachal sobotním mrazivým odpolednem až na Vinohrady, abych ochutnal něco zabijačkových lahůdek, vypil pohárek svařáku a popovídal si s moderátory.

Po zkušenostech z předchozích let, kdy se o slavnosti záhadným způsobem dozvídali bezdomovci z Hlavního nádraží, kteří se pak na zahradu rádia chodili zdarma najíst a hlavně opít, šéf stanice pozval pár hromotluků, kteří návštěvníky v bráně kontrolovali. Vstupenka byla jednoduchá, leč pro houmlesáky nedosažitelná - příchozí měl jmenovat aspoň jednoho moderátora stanice. Kdo neposlouchá Radio Beat, těžko mohl znát jméno Katka Seibertová, Honza Tomek, Pavel Malúš nebo jiné, tudíž mezi příznivce rádia nepatřil a vstup mu byl odepřen.

Vzhledem k tomu, že mě vysílání Radia Beatu budí a vypínám je až dlouho po půlnoci, když jdu spát, vyslovení namátkou zvolených jmen mi pochopitelně potíže nedělalo, takže jsem byl brzy mezi lidmi, které spojuje láska k rocku a radost z existence "jejich" rozhlasové stanice (ostatně nedávno jsme se všichni sešli na mnohem monstróznější akci, na Beat Festu v Sazka Aréně).

Poručil jsem si guláš, ale i když jsem po jeho snězení dostal od výčepnice Katky Seibertové "protekční" kelímek svařáku, trochu mě mrzelo, že jsme spolu prohodili jen pár vět. Co naplat, Katka se pochopitelně musela víc věnovat obsluze svařákuchtivých návštěvníků než jednomu otravovi - třebaže ten chlápek byl z Neviditelného psa. Ale aspoň jsme se nezdržovali navzájem a já mohl fotit, takže se na mých stránkách můžete přesvědčit, že složení osazenstva na zahradě bylo skutečně vícegenerační - od špuntů až po úctyhodné kmety. Bez ohledu na věk spolu všichni klábosili, většinou samozřejmě o muzice. Byla mezi nimi i patrně nejkrásnější bíťačka, mladá paní, majitelka pravděpodobně nejdelších vlasů, jaké jsem kdy v životě viděl.

Krátce jsem zašel i do studia, prohodit pár slov s ředitelem Martinem Hrochem, moderátorem Honzou Hamerníkem a poslechnout si už skoro umluveného Standu Rubáše, který jednotlivým skupinkám zvědavců stále dokola vysvětloval, jak vlastně takové vysílání vypadá a co všechno při tom musí moderátor umět, znát a dělat. Pro lidi venku hráli (uvnitř) "Melouni", kytarista skupiny Yoyo band Mirek Linhart a vítěz Guitarfest Lukáš Zíta.

Na rozloučenou jsem dostal samolepky, od nástěnné až po mrňavé, které mají posluchači rádia přilepené na autě. Není to jenom reklama stanice, vždy v pátek totiž vyráží Katka se služební Hondou do terénu a průběžně do studia hlásí svoji pozici. Je-li poblíž posluchač Radia Beat a Katku na jejím stanovišti zastihne, dostane jako odměnu vždy nějaké cédéčko s vynikající muzikou. Podmínkou ovšem je, aby měl na svém autě právě onu samolepku, jinak může být sebezanícenější rocker a může poslouchat Radio Beat od rána do večera, cédéčko nedostane.

Ale to už se blížila čtvrtá a já musel mazat zpátky domů, ve čtyři na Radiu Beat začínal hodinový rozhovor s prezidentem Klausem. Jak vím z předchozích let, Václav Klaus je při rozhovoru pro tuto stanici jako vyměněný a mám pocit, že z něj láska k muzice dělá na Silvestra jiného člověka, než jakého znají lidé po zbývajících 364 dní. Ani tentokrát jsem nepospíchal domů nadarmo, prezident, vyprávějící si s Katkou Seibertovou nejen - ale hlavně - o muzice, byl výtečným společníkem. Katce i všem, kteří ho u rádia poslouchali.

P.S. - V úvodu jsem se o Radiu Beat zmínil jako o pražské stanici. Kdo se ale podívá na mapu pokrytí, zjistí, že dnes už je to stanice v podstatě středočeská - a na internetu samozřejmě celosvětová.