Neviditelný pes

PRAHA: Obchodní dům Máj a Milan Knížák

1.11.2006

Nevím kolik, ale zřejmě hodně Pražanů ví o snahách majitelů přestavět obchodní dům Tesco, dříve Máj na Národní třídě. Vyvolalo to bouřlivou diskuzi; jedni volají zbourat, druzí nechat. Nakonec se rozhodlo, že dům je vlastně „skvostem architektury 70. let“ a na jeho design se nesmí sahat.

Ředitel Národní galerie Milan Knížák se k celé záležitosti celkem přímočaře vyjádřil ve čtvrtek 26. října v MF Dnes.

Mohu říci, že mě s Milanem Knížátkem spojuje jen to, že jsme stejně staří (nebo mladí?). Navíc, kdykoli jsem slyšel jeho názory na cokoli včetně umění, nesouhlasil jsem s ním. Nejsem umělec, ale jakýsi cit pro umění mám, nicméně respektuji, že každý má právo na svůj osobní názor.

Existují však názory, jejichž prosazování už jde do roviny zájmu obecného a já se ptám, jakým právem se musí většina dívat na něco, co někdo prosadil bez ohledu na názory ostatních.

A právě na tuto otázku, aspoň podle mého názoru pan Knížák rozhodně odpověděl. Naprosto s ním souhlasím, když poukázal na to, že Národní třída je jistým symbolem státnosti a také hlavního města a tato budova tyto atributy rozhodně nereprezentuje. Argument, že vypovídá o architektuře let sedmdesátých, je chabý. (Ať se ti, kteří po tom touží, jdou podívat na sídliště.)

Pan Knížák dodal, že by zboural i Novou scénu ND. Naprostý souhlas. Mnohokrát jsem slyšel lidi, kteří navštěvovali Prahu a jako zlatý hřeb navštívili Národní divadlo, jak nevěřícně kroutili hlavami, jak mohl někdo k tomuto skvostu a chloubě národa „přilepit takový hybrid“.

Pan Knížák se zmínil i o Tančícím domě na Jiráskově náměstí a velmi vtipně ho označil ekvivalentním názvem „Kulhavý dům“. I když proti němu v zásadě nic neměl, jen jeho umístění. Já, který ho vidím přes řeku ze strany Smíchova, se na něho vždy dívám jako na „pěst na oko“ ve srovnání se secesními domy na nábřeží. Spíše bych si ho dovedl představit v novém Riu mezi budovami Oskara Niemayera. Ale budiž, s tím už se nedá nic dělat a těm, kterým se líbí, nebudu oponovat.

Závěrem: Politici stále debatují o lidových referendech k tomu, či onomu, ale ona se většinou nekonají, protože, jak jsme slyšeli, je to velmi nákladné. Jestli je referendum skutečně tak nákladné, pak peněz na referendum o vzhledu Národní třídy bychom skutečně litovat nemuseli. Myslím, že příště budu připomínkám pana Milana Knížáka věnovat větší pozornost.

publicista



zpět na článek