Jak známo, dvaadvacet českých architektů odeslalo dne 24. října Ministrovi kultury ČR otevřený dopis, ve kterém upozorňují, že soutěžní porota byla povinna vyloučit „chobotnici“ v 1. kole soutěže. Žádný "vítězný" návrh Jana Kaplického na Letnou po právní stránce vlastně neexistuje. Hezky po lopatě: nejsou vlastně veškeré diskuse jen kamufláží? Viníkem neplatnosti soutěžních výsledků je jednak soutěžní jury, která porušila klíčovou soutěžní podmínku, jednak vypisovatel, který toto porušení inicioval. Signatáři požadují, aby řešení převzalo Ministerstvo kultury, aby Národní knihovna přestala utajovat stavební program a soutěžní podmínky atd.

Je pozoruhodné, že požadavky signatářů z tiskové konference v Mánesu se nedostaly na veřejnost odpovídajícím způsobem. Veřejnoprávní Česká televize zařadila informaci o tiskovce jen do odpoledního vysílání, Lidové noviny sice zprávu přinesly, ale lehce, s prominutím, ji zkreslily (zn. Kla), Hospodářské noviny i Mladá fronta Dnes ji raději zatajily… Aspoň, že zaúřadovala „normálně“ ČTK a aspoň, že zprávu zařadila soukromá Nova do večerních zpráv na „primetime“... Vážnost situace akcentuje i fakt, že každý soutěžící uzavřel s Národní knihovnou de iure obchodní smlouvu, a může tak nyní postupovat podle obchodního zákona a nárokovat dokonce náhradu škody! Ale proč o tom píšu: nazítří, dne 25. 10. 2007 se konala jiná tisková konference. Tu uspořádalo vedení Národní knihovny a pražské radnice. Pavel Bém a Vlastimil Ježek se nádherně doplňovali a kouzelně dokázali neztratit jediné slůvko reakce na Otevřený dopis! A přítomní novináři? Poslušní beránci (!?) nevnesli ani jediný dotaz k soutěži. Truchlivá, lépe řečeno nekulturní tiskovka nad symbolem kultury, kterým Národní knihovna bezpochyby je. Jméno architekta vítězného návrhu poté zaznělo ovšem asi padesátkrát, s vítězným návrhem se na konferenci zacházelo ze strany obou mužů jako s danou a neměnnou věcí, ba co ještě, pánové Bém a Ježek též zdůraznili, že nehodlají hledat viníka. Tím se ale prozradili na celé čáře. Stala se veliká chyba, která stojí už dnes desítky milionů korun a „pachatel“ existuje. Proč ho neoznačit?

Mluvení a nadávání do větru nepomůže, obzvláště když vane silně z jedné strany. Proti němu nelze ani předat sdělení médiím, která také slyší jen to, co slyšet chtějí. Účastníkům soutěže, která neprobíhala podle předem stanovených pravidel, resp. UIA i českého právního řádu nezbývá než se obrátit na soud. Nedají přece vzniknout nebezpečnému precedentu, který by nepřímo potvrdil jakýsi standard – porušování domluvených pravidel v demokratické zemi a ve svém důsledku by zpochybnil prakticky všechny architektonické soutěže, konané na půdě ČR. Přestaneme-li se zasazovat o svá práva, ztratíme je. A to je také nebezpečný precedens.

studentka Fakulta architektury ČVUT