Hra o Masarykovo nádraží nabírá na obrátkách. Sedmihektarový pozemek v centru Prahy má být prodán za cenu, která nepřekročí 900 milionů korun, tedy maximálně za čtvrtinu své reálné ceny.

Bývalý náměstek ministra dopravy Zdeněk Žák na tuto zprávu reagoval otázkou, jestli se příště bude prodávat Karlštejn.

Tato reakce od značné míry osvětluje situaci, před kterou stojí ministerstvo dopravy a vlastně celá česká vláda.

Secesní Masarykovo nádraží je v českých podmínkách unikátem, protože jde o nejstarší klíčový prvek dopravního systému Prahy.

Dopravní stavbu takového formátu a navíc ze čtyřicátých let devatenáctého století nemá k dispozici žádné jiné české ani moravské město.

Zároveň jde o zdaleka největší volný pozemek v centru Prahy. Dosud slouží veřejnosti a není přitom pochyb, že by ho bylo možné využít víc efektivně. Nedává však smysl plán na předání do soukromých rukou, i když jde pochopit soukromé firmy, že by tak cenný pozemek chtěly využít.

Masarykovo nádraží má dosud klíčovou roli v dopravním systému hlavního města. Tvoří jediné přímé spojení pražského centra s blízkým téměř stotisícovým Kladnem. Plánuje se také rychlodráha, která by\ s centrem spojila letiště, kam se dosud může jezdit pouze autobusy a taxíky.

Teď se mají rozhodnutím dozorčí rady Českých drah poměry významně změnit. Nejcennější pozemky této státní organizace mají být fakticky darovány společnosti Penta. Tento ortel je důsledkem vývoje posledních sedmi let, zvláště nezodpovědného chování představitelů drah v tomto období.

V roce 2004 schválila dozorčí rada Českých drah smlouvu na revitalizaci Masarykova nádraží. Starat se o ni měla společnost Masaryk Station Development, kde drahám patřila třetina akcií. O zbylé akcie se podělila banka ING s developerskými firmami Morávka Centrum a SUDOP Group. Smlouva o novém podniku předpokládala, že se nádraží zachová a opraví, zároveň v něm vznikne obchodní centrum, jak je zvykem na nádražích v západní Evropě. Do rekonstrukce a dodatečné výstavby měl soukromý partner investovat osm miliard korun. Za to měl nárok na pozemky pod novými obchodními budovami. Smlouva slibovala soukromníkům jeden a půl hektaru za devět set milionů korun.

Od té doby se poměry změnily. Dvě třetiny akcií společnosti Masaryk Station Development už neovládají tři firmy, ale podle vlastního prohlášení finanční skupina Penta. A České dráhy připouštějí, že ji bez jakýchkoli podmínek prodají nejen jeden a půl slíbeného hektaru, ale sedm hektarů za 900 milionů korun.

Sama Penta tvrdí, že se rozvoje nádraží nechce vzdát a že do centra Prahy přivede i rychlodráhu z ruzyňského letiště, resp. z Kladna. Žádný psaný závazek tak neučinila a žádný zástupce státu nepřipomíná závazek na osmimiliardovou investici.

Pokud tedy dozorčí rada Českých drah o prodeji Pentě rozhodne, nebude mít Masarykovo nádraží nic jistého. Mimo jiné hrozí, že vlaky z Kladna budou končit na veleslavínském nádraží daleko od centra a že spojení na letiště zůstane stejně komplikované jako dosud. Teď jde o to, co dozorčí rada vlastně připustí.

Zůstává otázka, jak mohlo ke katastrofickému vývoji na Masarykově nádraží dojít. Teoreticky je možné, že smlouva z roku 2004 byla napsána tak špatně, že umožňuje také státu nepříznivý výklad. Anebo se některé okolnosti smlouvy posouvaly, třeba prostřednictvím dodatků či následných rozhodnutí dozorčí rady. V takovém případě by bylo možné dohledat, kdo ze zástupců státu udělal chybu a způsobil veřejnému sektoru třímiliardovou škodu.

Pak by bylo na místě potrestat viníka, aby občanům při ztrátě nádraží zůstalo aspoň drobné zadostiučinění.

Stále ale existuje i lepší možnost. Třeba o prodeji za nevýhodných podmínek ještě nikdo nerozhodl a třeba bude záležet na verdiktu dozorčí rady Českých drah. Takovému výkladu přeje skutečnost, že se dozorčí rada na prodeji neshodla na svém čtvrtečním zasedání. Kdyby šlo o formalitu, tak by nebylo nad čím váhat.

Pokud tedy stojí nevýhodný prodej na verdiktu politiků v dozorčí radě, pak je možné ještě vzít všechno zpátky a zachránit nádraží před nejhorší variantou, že se totiž stane obětí spekulantů s pozemky.

Ať už tedy politici rozhodnou jakýmkoli způsobem, budou muset své rozhodnutí zdůvodnit a obhájit před veřejností. Právě v tom tkví naděje pro Masarykovo nádraží.

Foto: Jiří Wagner