Když už se ocitneme ve válce, je prioritou ji vyhrát. To říká mediální klišé, které se opírá více o selský rozum než o myšlenky válečného teoretika von Clausewitze. Ten si spíše kladl otázky typu: Za jakých podmínek má smysl do války jít? Kdy je lepší do ní nejít? Máme strategii dosažení cíle? Ale kdo by ho dnes četl. Proto byl „válkou“ i zprvu společenský, pak politický a nakonec mezinárodní spor o pomník maršála Koněva v Praze 6. Lze říci, že z pohledu selského rozumu Praha 6 „válku“ vyhrála. Ve čtvrtek její zastupitelé rozhodli, že pomník se z náměstí Interbrigády (hrome, ten název nevadí?) odstraní a nahradí ho památník osvobození Prahy. Je to vítězství, jak dokládají reakce v médiích i na webu. Ale člověk se neubrání pocitu, že von Clausewitz by možná hovořil o vyhrané bitvě, leč zpochybněné válce.

Cítí-li se Praha 6 jako vítěz, někdo jiný se musí cítit jako poražený. Tím někým – odmyslíme-li si zdejší stalinisty – je Rusko jako stát. A to si dá pozor, aby se něco takového už neopakovalo. Odstranění Koněva posílí ruský argument: Co začíná umístěním nevinné vysvětlující cedule, končí odstraněním pomníku. Máme tedy pádný důvod, abychom trvali na naší interpretaci dějin. Na tom, že co se stalo roku 1945 a po něm, je kánon, a kdo ho jakkoliv naruší, řadí se mezi nacisty.

Lze samozřejmě namítnout, že přesně to by si Moskva myslela i bez verdiktu Prahy 6 o Koněvovi. Ale teď má v ruce hmatatelný argument, že co začíná zdánlivě nevinnou cedulí, vede nevyhnutelně k odstranění. Připadá si podražena, jako když byla navzdory slibům NATO vyhlášena nezávislost Kosova či když navzdory slibům Západu skončily nálety na Libyi změnou režimu. Ti, kteří si teď v Praze připadají jako definitivní vítězové, zapomínají na jednu věc. Akci takového ražení je možné provést jen tehdy, otevře-li se k tomu historické okno: jako třeba po roce 1989, kdy byl z pražského Smíchova odsunut sovětský tank č. 23. Dnes už by to bez následků neprošlo.

V tomto smyslu připomíná „válka o Koněva“ kampaň MeToo. Tak jako si herečky vzpomínají, že je před třiceti lety někdo osahával, Praha 6 si vzpomněla, že před třiceti lety prošvihla odsunutí normalizačního pomníku maršála Koněva. Americké herečky i pražští politici sice sklízejí potlesk, ale když přijde do tuhého (na soudní důkazy či na jednání s Ruskem), začne se pocit vítězství jaksi rozplývat.

LN, 14.9.2019