Co se děje kolem stavby nové budovy Národní knihovny, mi silně připomíná martýrium, jakým byla volba českého prezidenta. Zákulisní informace a dohady o důvodech, proč by nakonec stavba na Letné stát neměla, jen zabírají delší časový úsek.

Pro mne je naprosto nepochopitelné, jak někteří politikové a státní úředníci dokáží uvažovat o Národní knihovně někde na Stodůlkách nebo na Bílé hoře. I kdybych pominul některé články zmiňující možnost, že na předpokládané letenské ploše by místo knihovny raději viděli další hotel a řádně si tak namastili kapsy:

Jsem naprosto "fascinován" také jejich zřejmým nepochopením účelu takovéto knihovny. Přece politik či státní úředník minimálně na vyšším postu by měl být schopen uvažovat v horizontu širším, než že někde v Praze je pozemek, na který by se dala zapíchnout stavba za několik miliard, kterou zrovna nedokáží umělecky docenit.

Knihovna by měla plnit i ten účel, ze zaměří ducha v ní se pohybujícího studenta či jiného badatele k budoucnosti a novým perpektivám. Sám jsem ve studovně Národní knihovny Klementina, kterou považuji za nejlepší studovnu v republice, strávil několik měsíců při psaní magisterské práce a dost času učením k mnoha jiným příležitostem. Stará budova má v sobě "ducha" dávných dob, je skvěle umístěna u metra Staroměstská nedaleko od mnoha hlavních studijních center českého státu, jako jsou Filosofická fakulta UK, Právnická fakulta UK, FSV UK, FAMU atd..To si je schopen uvědomovat další skvělý architekt a autor Tančícího domu Vlado Milunič, byť by místo Letné preferoval místo ještě blíže centru jako Klárov.

A tady máme osoby ve vedení Prahy i státu, které evidentně nechápou, že:

1) Studenti nemají čas každý den jezdit studovat někam mimo centrum či za město.
2) Mají mít možnost co nejvíce času věnovat rozvíjení svých znalostí a schopností, než se mačkat v MHD.
3) Hlavní studovna má být blízko dalších studijních center, knihoven i knihkupectví.
4) Nová knihovna v sobě má mít ducha něčeho nového. Působit tak jako další synergizující vliv toho, k čemu má Praha i ČR směřovat.

V budově současného Klementina jsem již našel informace, že se do budoucna, až bude nová Národní knihovna stát, počítá s prioritním zpřístupněním současné studovny jako další atrakce zahračním turistům, kterých tam myslím už teď ruší dostatek. Ještě velmi mírně to její generální ředitel popsal zde.

Neustálé snahy vše v Praze komercializovat, jako např. měnit budovy školy jako UMPRUM v hotely a školy stěhovat na periferie, ze studoven dělat turistické atrakce, z kolejí na Letné, odkud to mají studenti kousek na fakulty, chtít udělat pozemek pro několik milionářských vil, případně dávat turistům přednost před vědci, to vše vidím jako cestu ke stagnaci ČR. Ta by měla být exemplárně trestána. Přece nechceme mít z Čechů národ hoteliérů a sluhů v turistickém ruchu, ale sebevědomých vědců, podnikatelů a hospodářů, kteří nemusí poklonkovat cizím státům či jejich občanům.

Kontext stavby nové budovy ukazuje na malost v uvažování zdánlivě "zodpovědných osob". Praha by přece neměla být jen středověk. Je třeba směřovat do budoucnosti a k tomu už myšlením a cítěním vychovávat občany namísto stálého uvažování, jak Prahu co nejlépe "zakonzervovat" ve starém duchu. Dobře to bylo popsáno v jisté diskusi replikou, která by se skvěle hodila na odpůrce Kaplického: "To máte těžké. Vy byste v románské Praze nikdy nedovolili postavit gotickou stavbu, v Praze gotické byste nedovolili postavit stavbu renesanční, v Praze renesanční byste nedovolili postavit stavbu barokní atd., atd.".

Jiný architekt o plánu Kaplického napsal: "Vítězstvím by měl dostat Johan absolutní volnost pokračovat dál v navrhování, fandím mu a přál bych mu, aby byl schopen oslovit generaci sochařů a malířů, například žáků Michala Gabriela nebo Margity Titlové, kteří by jeho dílo podpořili a učinili by ho pro veřejnost stravitelnější. Zdroj protestů pro nesplnění podmínek obráží tendenci komory architektů dodržovat slepě pravidla bez ohledu na cokoliv v duchu K und K rakouské monarchie."

Souhlasím s tímto pohledem na Kaplického: "Co je pro české kolegy těžko snesitelné na Johanovi, je jeho přesvědčení, že rolí architekta je stát se Bohem pankreátorem, neomezeným tvůrcem všehomíra. Touha po kráse tvaru je přednější než mechanistická funkčnost řešených dispozic. Síla mentálního náboje je ve formě. Nelze zaměňovat přijetí obrovské odpovědnosti s bohorovností. ......".

V ČR dnes sleduji velmi malou schopnost snít i za těmi sny jít. České filmy jsou povětšinou stále mdlejším řešením lidských vztahů. Na pořádné myšlenky o tom, jak směřovat ČR do budoucnosti či efekty alespoň kvality Kaplického blobu asi nejsou nápady ani peníze. Česká kultura se zmítá v podobných křečích. Tady je konečně něco, co by mohlo být impulsem k dalším podobným stavbám, činům i myšlenkám. Je třeba dát prostor kreativitě, novým projektům a nápadům. Věčně si s krásamí "stověžaté matičky Prahy" a výrobou automobilů nevystačíme. ČR musí mít projekty, které budou alespoň v některých oblastech předstihovat výzkum a vývoj v jiných zemích. K tomu potřebujeme zapálené studenty s vizemi, mající stejně jako výzkumníci optimální podmínky k bádání. Zapálenost může vzbudit lepší literatura, umění (k němuž i Kaplického návrh jasně patří) i kvalita médií. Realizace Kaplického knihovny na Letné by byla myslím jedním z kroků, jak ukázat občanům, že nechceme jen žít v minulosti, ale jsme také schopni vytvářet a realizovat vize. Zajímavější budoucnost pak na sebe nenechá dlouho čekat.