Pokud je to poslední možnost, jak v klidu prosadit nějaké změny ve zcela zjevně nepovedeném a nedotaženém konceptu řešení dopravy, kterému všichni říkáme tak nějak lidově „parkovací zony“, pak určitě ano.

Navržený a na Praze 2, 3 a 7 již realizovaný koncept parkovacích zon obsahoval již od začátku mnoho velmi problematických bodů. Ochota politického vedení pražské radnice a magistrátu, který byl zastoupen odborem dopravy, diskutovat o magistrátem navrženém konceptu, byla však v komisi, která byla pro tento účel zřízena, velmi malá.

V komisi bylo během jejích dlouhých jednání předloženo poměrně dost pozměňovacích návrhů, které přinesla jak opozice, tak odborníci a rovněž občanské sdružení My Pražané, které vzniklo na Praze 3 právě na protest proti zavedení parkovacích zon. Mnohým věcem, které dnes po faktické realizaci působí problémy, se dalo předejít. Pozměňovací návrhy ze strany opozice a občanského sdružení předložené vedení města totiž reagovaly na stejné okruhy problémů, na které reaguje aktuální podání k Ústavnímu soudu.

A co nám nejvíc vadilo? Především nekoncepčnost návrhu, který se soustřeďuje na represi ve formě vytlačení aut ne-residentů mimo zony, ale nenabízí žádnou alternativu „úklidu aut“ na záchytná parkoviště či plány na výstavbu podzemních parkovišť či dalších P+R a velmi problematické je i nakládání s finančními výnosy ze zon, protože výnosy ze zon nejsou v rámci městského rozpočtu pevně a účelově vázány na další řešení dopravy v klidu.

Přinejmenším zarážející je i rozhodnutí Prahy uvalit na vybranou skupinu svých obyvatel další přímou daň ve formě platby za parkovací kartu, jejíž vlastnictví v žádném případě nezaručuje odběr protislužby, totiž možnosti zaparkovat. Je možné, že jde o daňovou diskriminaci určité skupiny obyvatel Prahy.

Zavedení parkovacích zon přináší mnoho problémů i živnostníkům a podnikatelům, kteří mají v „zazonovaných“ městských částech provozovnu nebo sídlo a čas ukáže, jak dopadnou malá i větší business centra na Praze 2, 3 a 7 potom, co vyprší nájemcům kanceláří nájemní smlouva. Který podnikatel totiž chce vedle nájmu platit i za každé služební auto, které jeho firma používá, a předplácet parkování i svým zákazníkům? Jediné racionální vysvětlení by mohlo být, že je záměrem pražských radních vytlačit kanceláře na okraj Prahy.

Realizovaný koncept parkovacích zon je navíc zjevně v rozporu se zásadou rovného přístupu v oblasti podnikání. Proč má firma platit více než živnostník? Je snad někde v nějakém zákoně dáno, že živnostník má menší obrat než firma nebo menší výdělek a naopak? Není, a navíc se v tomto případě může jednat i o porušení zákona na ochranu hospodářské soutěže. Výrazný rozdíl ve výši platby za parkovací kartu mezi živnostníky a firmami dává totiž zcela neopodstatněnou a neoprávněnou konkurenční výhodu jedné skupině podnikajících subjektů vůči jiní skupině. Když už mají za parkování platit, tak stejnou částku.

Důvod jít s návrhem k soudu tady zjevně je a „řádění“ odtahovek je v tomhle případě už jenom malý střípek v parkovací mozaice.

(Autorka byla v roce 2002 až 2006 členkou ZHMP)