Známe pohádky s pravdivým jádrem. Jednu vám stručně odvyprávím. Je o rekultivaci povrchových dolů.

Vše začalo před dávnými, dávnými časy. Konkrétně v padesátých létech minulého století. Tehdy se domluvila neformální skupina odborníků a nadšenců různých států, napříč železnou oponou, jak je možné vrátit do života měsíční krajinu vyčerpaných povrchových dolů. Princip je jednoduchý. Při rozšiřování dolu se nejdřív sejme ornice a uloží stranou, pak se taky uloží hluchá zemina. Když se pak uhlí vytěží, uložená půda se vrací a účelně osází. Teď to hlavní: kde na to vzít peníze. Musí to být dlouhodobý, trvalý proces. Stal se zázrak. Podařilo se protlačit do zákona, že z výtěžku prodeje uhlí jde část do fondu na obnovu krajiny.

Takto to fungovalo v Československu a posléze Česku po desítky let.

Výsledky můžete uvidět, když si uděláte výlet do oblasti vyčerpaných hnědouhelných dolů na severu Čech. Navštívíte hluboké smíšené lesy, projedete mezi pastvinami a poli, uvidíte obytné i rekreační a sportovní areály. Nenapadne vás, že máte pod nohama někdejší měsíční krajinu.

Zní to jako pohádka, ale nikdo vám o rekultivaci nevyprávěl. Nemluvilo se o ní. Co je přirozené a funguje, o tom se mlčí.

V tomto případě na škodu věci.

Přišla nová doba s novými myšlenkami. Některé jsou atraktivní a mají silné dopady. Například že člověk je škodlivý jev. Do přírody nepatří a cokoli v ní udělá, je špatně. Nová pohádka je o bezzásahovosti. Příroda v ní vystupuje jako mocná čarodějka, která si za všech okolností pomůže sama. Když kupříkladu kůrovec zničí obrovské plochy monokulturních smrkových lesů, nechme ho řádit. Z mrtvého monokulturního lesa sám od sebe vzejde rozmanitý, silný, svěže dýchající hvozd, jaké tu byly před příchodem praotce Čecha. Postará se o to pohádková bytost jménem Příroda. Hlavně do ní nepouštět zloducha člověka!

Že to není pohádka, ale blbost? Já si to tedy myslím.

Rozhodnutím vlády se teď stejná pohádka vrací na sever Čech. Rekultivace zastavena. Lom Československé armády se sám od sebe promění v motýlí louku. Říká se tomu sukcesivní rekultivace a bude u nás uplatněna poprvé. Tisíc dvě stě hektarů se samo od sebe obnoví silou přírody. Ono tedy i za vlády staré pohádky o promyšlené rekultivace se deset procent plochy nechávalo bez zásahu a nic se tam neobnovilo, můžete se tam jet podívat. V nové pohádce to ale bude jiné, protože se o to postará agentura AOPK.

Jestli jste opravdu zlí, jako jsem já, napadne vás, kam asi přijdou ty prachy, které jsou pro skutečnou rekultivaci alokované. Jistě se o ně někdo postará. O tohle opravdu nemusíme mít starost. Těžit se přestane napřesrok. Motýlí luka začne vznikat hned potom. Už si chystám síťku na motýly. Doufám, že mi je nevychytá potvora linduška úhorní, ta se prý na motýlí louku už stěhuje.

Psáno jako Poslední slovo pro Lidovky.cz