POZVÁNKA: Poslední boj a další osudy

Za pár dní si mnoho lidí připomene poslední statečný boj československých parašutistů z 18. června 1942 v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Skupina zainteresovaných se pak schází každoročně o půlnoci ze 17. na 18. června na pietní vzpomínku a minutu ticha na rohu Resslovy a Václavské ulice. Hlavní vzpomínka se odehraje v Památníku hrdinů, který je součástí chrámového komplexu, v 10 hodin dopoledne. Jistě se bude vzpomínat i na jiných místech a je to tak dobře.

Úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 a následující události lze pro jejich význam porovnat v dalšími historickými událostmi českých dějin, jako byla například smrt sv. Václava a převzetí moci Bořivojem I., Zlatá bulla sicilská, smrt Jana Husa a bitva na Vítkově, vznik republiky v říjnu 1918 atd.

Poslední statečný boj v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje je dramatickým vyvrcholením historického děje, ale není jeho koncem. Pak následovalo „druhé stanné právo“, kdy němečtí okupanti nechali zavraždit několik tisíc obyvatel protektorátu. Z toho 540 za pouhé - někdy údajné - „schvalování atentátu“. Jako akt bestiálního šílenství pak na svět zapůsobilo vyhlazení Lidic. To plně ukázalo světu, do té doby skrytou skutečnou tvář německého nacismu.

Tyto události byly zaznamenány literárně, na divadle i ve filmu (první byl americký film „Hangmen Also Die!“ („I katové umírají!“) z roku 1943. Poněkud však zapadly další s atentátem svázané události.

Běžné texty v učebnicích i na netu stručně uvádí, že „v rámci nacistické odplaty za atentát na Reinharda Heydricha nacisté dne 24. října 1942 během jediného dne popravili 261 československých občanů, z toho 126 mužů a 135 žen. Celé rodiny parašutistů, odbojářů a jejich spolupracovníků umírají střelou do týlu. Další Češi byli v souvislosti s pomocí československým parašutistům popraveni v lednu 1943 a únoru 1944.“ Je zajímavé, že se v tomto textu, který se učí i na školách, chybí základní informace: a to kde se to stalo a proč právě tam.

Toto často záměrné „zapomínání“ na velkou část tohoto historického děje však nedalo spát části historiků a zájemců o naše dějiny. A tak postupně vyšlo několik děl na toto téma. Koncentrační tábor Mauthausen je totiž místem, kde byli záměrně a plánovitě a také naprosto utajeně (dokonce i před vězni) bestiálně zavražděni nejen tzv. spolupachatelé atentátu. Osudy českých odbojářů, ale i intelektuální elity národa, a to včetně duchovních, v Mauthausenu ukazují, jak bychom dopadli jako národ, kdyby Němci (neříkejme politicky korektně „nacisté“, byli to Němci a německé plány pro další osud světa) ve válce zvítězili.

Postupně v poslední době vznikly dvě knihy o koncentračním táboře Mauthausen, které jsou jedna druhé pandánem (doplňujícím protějškem). Kniha „Mauthausen – ďábel v líbezné krajině“ (Grada, prosinec 2019), autor Václav Vlk st., a kniha Vlastislava Janíka „Mauthausen – konečná stanice“ (Toužimský a Moravec 2021). První kniha čtenáře provedehistorií popisujícím vznik KZ Mauthausen a jeho fungování v průběhu 2 světové války, kdy byl vedle vraždící mašinérie určené na likvidaci „nepřátel Říše“ také silně výdělečným podnikem, kde vězni za nelidských podmínek otročili. Kniha se významně zabývá osudy spolupracovníků a rodinných příslušníků parašutistů, kteří byli v Mauthausenu po věznění v tzv. Malé pevnosti Terezín odtransportování na smrt do Mauthausenu. Kniha ovšem osvětluje i další politické reálie té doby, význam prvních vítězství nacistů a jejich postupný pád na život protektorátu i osudy vězňů koncentračních táborů.

Mnoho událostí se vyrovnává svojí hrůzou Dantovu Peklu. Kniha například seznamuje čtenáře s takzvaným „Mühlviertler Hasenjagd“, česky Hon na zajíce v Mühlviertel (oblast v Horním Rakousku). Což je název honu a zavraždění několika stovek sovětských zajatců uprchlých po vzpouře počátkem února 1945 z koncentračního tábora Mauthausen. Tohoto „honu“ se nadšeně“ zúčastnili také obyvatelé Mauthausenu, hasiči, myslivci a členové Hitlerjugend. V knize je popisována i část vraždění vězňů chladem a vodou, což byl osud mimo jiné také českého písničkáře Karla Hašlera. Mnoho dalších informací, třeba o obrovském podzemním komplexu, kde otročily tisíce vězňů, je u nás téměř neznámých.

Kniha Vlastislava Janíka je pak plná hlavně významných dokumentárních fotografií, kdy čtenář to, co doposud jen slyšel či četl, vidí v reálném pohledu. Fotografie jsou doplněny v Česku dosud neuveřejněným textem rakouského Čecha Hanse Maršálka, vězně Mauthausenu.

Na obou knihách spolupracoval známý odborník na tuto tematiku Jaroslav Čvančara a poskytl dokumentární fotografie ze svého archivu.

Doba „koronavirová“ neumožnila uspořádat obvyklé křty a představení knihy na trhu, besedy se čtenáři a podobně. A tak, jakmile to bylo možné, ve spolupráci s „Památníkem šoa“ v Praze Bubny, kde je světově známá skulptura „Cesta do nebe“ a odkud odjížděly židovské transporty to Terezína, bylo uspořádáno setkání se čtenáři a zájemci v akci „Dva pohledy na Mauthausen“. Akce začíná na peronu nádraží Bubny v 18 hod. 18 června, tedy tento pátek v podvečer.

Místem vybraným pro akci jsou Bubny, tedy nádraží dnes poněkud omšelé, právě proto, že odtud nejen odjížděly transporty židů do Terezína, ale také tudy jezdily vlaky, které vezly vězně a „spolupachatele“ atentátu z věznici SS v Terezíně do Mauthausenu na smrt.

Jsou tedy místem, kde se tyto strašlivé dějiny skutečně odehrávaly. Projel-li pak vlak za Hlavním nádražím tunelem, byl osud vězňů zpečetěn. Cesta pak vedla do Mauthausenu. Což znamenalo skoro jistou smrt.

Podíváte li se na pozvánku na akci, možná vás překvapí, proč na této akci budou hrát jako kapela Taxmeni, známá country kapela.

Pokud jste četli moji knihu, jistě si to domyslíte. Koncentrační tábor Mauthausen byl osvobozen na základě aktivity švýcarského člena kontroly Červeného kříže Louise Häfligera, který byl na konci války do koncentráku přes odpor vedoucího koncentráku Standartenführera F. Ziereise vpuštěn s dodávkou balíčků Červeného kříže. Tento muž, zvaný vězni „Anděl z Mauthausenu“, původním povoláním bankéř, zorganizoval za zády nacistického vedení koncentračního tábora a proti názorům vedení Červeného kříže v Ženevě akci, která nemá obdoby. Celý děj, byl pak divočejší než příběhy Indiana Jonese.

Nejprve se mu podařilo zabránit možná největší plánované vraždě na světě. Vedoucí tábora vypracoval plán, na odvedení cca 40 000 vězňů a také obyvatel okolních vesnic, aby nebyli svědci, do chodeb rozlehlých podzemních továren. Pak měly byt vyhozeny do vzduchu všechny vchody, a tak by všichni zahynuli. Louis Häfliger tomu vyjednáváním a chytrou taktikou zabránil.

Pak zorganizoval neuvěřitelný plán. Vydal se z území, které mělo podle dohody Spojenců být obsazeno Sověty, v na bílo natřeném osobním voze a v doprovodu člena SS, bývalého bankéře, přes frontu u Linze. Když konečně narazil na tankové jednotky US Army, přesvědčil místní velení, že nutně potřebuje „pár tanků“ a nějaké vojáky, aby osvobodili koncentrační tábor Mauthausen. Malá americká jednotka s několika tanky pod vedením seržanta Alberta Kosieka, 28letého syna polských přistěhovalců žijících v Chicagu, pak skutečně projela frontou hluboko do týlu nacistů. A dne 5.5.1945 osvobodila koncentrační tábor Mauthausen táborů s desetitisíci vězňů umírajících hlady a na nemoci.

Tak bude jistě vhodné, aby Taxmeni, oslavující právě 50 let existence kapely, na místě setkání zahrají část písní ze svého slavného koncertu „pocta válečným veteránům“.

Srdečně vás zvu k návštěvě setkání „Dva pohledy na Mauthausen“ také jménem pracovníků Památníku šoa v Praze Bubnech.