Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

F

Tak za cikánskou kriminalitu můžem my bílí Češi? Geniální výstup. A co se týče těch únavnejch žvástů o rasismu-to Jim, Zamazal, za celej život nikdo neprozradil, že cikáni jsou stejný, indoevropský rasy, jako my? Miluju, když neinteligenti (to je hezky korektní výraz, že jo?) poučujou ostatní. Jsou se někam vožrat s Gabalem, aspoň pak nebudou schopnej psát chu.joviny.

Z Cikánů se stali Romové, ale toto politicky korektní řešení bylo přijato a skončilo jako cecík státního rozpočtu pro různé neziskovky, které z něj vydatně sají. Na životě Cikánů se mnoho podstatného nezměnilo, kromě toho, že u nás už nekočují.

Skuteční Cikáni si říkají Cikáni a je to historické etnikum žijící i jinde v Evropě. Bez pejorativního podbarvení při používání tohoto názvu. Romové spíš očekávají pozitivní diskriminaci.

Jest s podivem, že cikáni MAJÍ STÁLE stejné problémy už několik století a stále se nic "nelepší", spíš naopak.

Vůbec nikdo se nepozastavuje nad tím, že Vietnamci, Číňané a vlastně všechna ostatní etnika tyto zmiňované pseudo-diskriminační problémy nemají. Vietnamské děti patří mezi premianty a jejich rodiče pracují od "nevidím do nevidím" a neslyšel jsem, že by si chodili na úřad pro sociální dávky

Takže chyba bude asi spíš na straně toho "diskriminovaného" etnika, nežli na straně ostatních, veskrze kladně přijímaných etnik a naprosté většiny "domorodců".

Klasika.

Když dva činí totéž, není to totéž.

Dřív, abychom nenarazili, bylo by třeba říct, že věc je nutno posuzovat politicky a třídně, soudruzi. Myslete třídně!

Dnes, abychom nenarazili, musíme říct, že věc je nutno posuzovat politicky s pohledem progresivním, soudruzi. Myslete progresivně!

Romové jsou největší etnickou menšinou žijící v EU, odhadem je jich tu cca 6 milionů, z toho v ČR cca 300 tisíc. A všude existuje obdobný problém jejich diskriminace v důsledku předsudků etnické majority. Nikde se zatím nepodařilo tento problém vyřešit. Možná proto, že se nikdo nezabývá primárním problémem, tj. ochotou či neochotou Romů přizpůsobit se kultuře a zvyklostem etnické většiny.

300 tisíc jich žije tak možná v severních a západních Čechách. Celorepublikově se motáme někde kolem milionu.

Donedávna jsem naštěstí paní senátorku Zwyrtek Hamplovou neznal, bohužel teď už ji poznávat začínám a není o co stát. Senát je ale jednou z komor parlamentu a část spoluobčanů reprezentuje. Buďme rádi, že někdo v důvěryhodném senátu prezentuje názor také této skupiny občanů a zbytečně si nenasazujme růžové brýle. Názory děsivé, ale jsou tady.

Pan Zamazal napsal dlouhý užvaněný odstavec co měla paní Hamplová správně říci. To už je celkem jasný signál jak si autor představuje svobodu projevu. Výrok paní Hamplové je , jak jinak, vytržený z kontextu, jinak to novinářské děvky z Respektu ani neumí. Takže s prapodivnou "obranou" práva na šíření ohavných myšlének běžte pane Zamazale, ve vší úctě, do hajzlu.

Nenapsal. Zřejmě jste nepochopil poslední větu toho odstavce, ukončenou otazníkem (nebo jste k ní nedočetl).

Přečtěte si, co píše o Cikánech náčelník pařížské policie E. F. Vidoq před 200 lety. Pro jejich většinu to platí pořád.

Samozřejmě, přítomnost nepřizpůsobivých ve třídě zdevalvuje výuku pro všechny!

Ono s tou segregací je to tak nějak zvláštně řešené. Pocházím z generace, která pamatuje cigánské etnikum, jak s vozem a jedním koníkem objíždělo vesnice a nabízelo své služby: broušení nožů, sekyrek, drátování keramických (za nás se říkalo hliněných) hrnců a také třeba letování hrnců děravých. Ale někteří nabízeli i další služby: třeba prodávali kosiště, násady k lopatám, motykám i jinému nářadí. Živili se sice skromně, ale vesměs poctivě (když pominu nějakou tu slepici, která nejspíš už byla přestárlá, protože se nechala chytit. Později, ve škole se spolužáci vyskytovali tak do 6. třídy, těch úspěšnějších už tolik nebylo. Ale vyučili se nějakému řemeslu a žili si svým životem. Když jsem začal studovat VŠ, neměl jsem nárok na koleje, protože 55 km a dva a půl hodinová cesta vlakem + 4 km pěšky k vlaku nebyl dostatečný důvod k jejich přidělení. A tak po mnohostranné intervenci jsem získal podnájem (sestra paní bydlící proti nám přes rybník s silnici) v Brně na okraji, jíž se dnes říká brněnský Bronx. V přízemí bydlela cikánská rodinan se 4 dětmi, které chodily slušně oblečené a dokonce mne 17 letého mladíka zdravily. A okna jejich bytu zářila čistotou. Takže ono záleželo na tom, zda se chtějí a umějí o sebe postarat. Na vojně jsem měl ve své četě víc než polovinu cikánů a občas s některými byly jisté problémy. Řešil je i vojenský prokurátor JUDr Karel Holomek a vzhledem k tomu, že náš velitel roty měl vůči cikánům značné výhrady a neshody mezi vojáky a jím jsem často urovnával, býval jsem jím delegován k projednávání přestupků zasluhujících si pozornosti vojenského prokurátora. Takže vím, že pozitivní diskriminace není užitečná, spíš naopak. Ale také umět včas podat pomocnou ruku v konkrétním případě je užitečné.