Na Ukrajině se sice válčí a válčí se i v zálivu (tedy Perském), ale i tak s růstem teploty nastupuje ospalost a nuda okurkové sezóny.

Bernd Posselt už taky odjel z Brna, a tak i to žití Brna už ztrácí ten správný říz… Ale panu Posseltovi to vyšlo, brněnská veselice dorazila i do titulků německých novin - třeba si ho doma zapamatují.

Ale nezoufejme, v horkém bezčasí nastupujícího léta nás před smrtí z nudy zachrání pražská kavárna. Ta brněnská má už odpracováno - viz o odstavec výš.

Co se stalo? Nějak se nám rozhádala posádka na palubě Knihovny Václava Havla.

Ne, že bych rozuměl tomu, co si ctihodná vdova a excentrický ředitel na straně jedné a sponzor se zbytkem posádky na straně druhé vyčítají. A popravdě, ne, že bych tomu rozumět chtěl. Bude to něco o správné formě adorace velikána a o jeho odkazu.

Inu, to jsou ty problémy kultu osobnosti.

On se vlastně v Čechách ten kult osobnosti nikdy moc nedařil. Z historie tu máme Jana Husa. To byl takový ten kult revolučního mučedníka, co v bouřlivé době vyroste sám. Bohužel nám ho pak rukama profesora Nejedlého trochu pokřivil bolševik.

Máme tu Komenského, ale to je a vždy byla postava spíš pro pár vzdělanců a stádečko snobů. Ale, zase má v Akademii věd ústav jen sám pro sebe.

Máme tu tatíčka presidenta osvoboditele T.G. Masaryka. To je příkladný kus práce doktora Guth - Jarkovského, který vymodeloval symbol nového státu podle císaře pána toho státu minulého. A taky to dotáhl až k vlastnímu ústavu (tedy ne Guth – Jarkovský, ale Masaryk). Možná by si svůj ústav v rámci Akademie zasloužil i Jára Cimrman. Za filozofický krok stranou a slepou uličku jako metodu poznání ho už dávno měl mít. No, a teď tu máme Václava Havla. A ten nemá ústav, ten má knihovnu. Otázka je, jestli je to víc nebo míň než institut - ten má Václav Klaus.

Je ten Havlův kult takový neúplný. Vnitřní kruh zasvěcených uctívá jméno prorokovo, většina je lhostejná a odpadlíci (bude jich asi tak stejně jako těch z vnitřního kruhu) říkají, že to byl vlastně nic moc člověk, kterého udělala hvězdná hodina rozpadu východního bloku, aniž by za to vlastně mohl.

To, co nám zpestří letošní léto, bude, zdá se, souboj pravdy s láskou. Kromě už zmíněného osazenstva kaváren to nikoho moc nebere, ale nakonec určitě dojde na nějaké to špinavé prádlo…

Je tu samozřejmě ještě konkurence kauzy Losna nebo Mažňák - tedy jsi pro Moravce nebo pro Českou televizi? Já osobně ani pro jednoho, a kromě toho to brzo vyšumí.

A pokud jde o toho Havla, ať už se na to díváme tak nebo onak, je to symbol té hvězdné hodiny, díky které jsme tam, kde jsme (a není to tak špatné místo). A je celkem jedno, jestli byl Havel víc subjektem nebo víc objektem dějin. Je to prostě kus legendy tohoto státu.

Prostě, milá kavárno, pokud máte potřebu se hádat, zavřete si předtím dveře. My ostatní si necháme ten kus příběhu.

Musím ovšem uznat, že jsou tu i problémy, kterým náleží přízvisko kruciální.

Ten nejkruciálnější je otázka, kde bude pan prezident 6. července večeřet. Tedy on by rád v Ankaře. Osobně mu doporučuji zajít do Nerudovky ke Dvěma sluncům. Z hradu to má kousek, ceny jsou tam umírněné a kuchyně kvalitní.

Tak ještě, aby se v té okurkové sezóně dařilo i okurkám. Zatím nic moc - nezaprší a nezaprší.