Antonín Novotný si koupil novou motorku a hned si ji pořádně vyzkoušel. Namířil si to z Letňan do Kostelce nad Labem a potom zahnul přes Brandýs zpátky. Byl ještě zvědavý, jak bude stroj jezdit se zátěží, a proto před domem naložil manželku. I nyní byl se svou jawou spokojen. Řezal zatáčky a stále přidával plyn, až někde u Veltrus svou ženu vysypal do příkopu. Přišel na to až na křižovatce v Mělníku. Jel tedy menší rychlostí zpátky a zamračeně koukal na obě strany.

Konečně mezi patníky manželku zahlédl, vyválenou, ale zdravou. Seděla za příkopem vedle tašky a tvářila se docela spokojeně.

„To ses nemohla držet pořádně?“ pokáral ji.

„Promiň, Tondo,“ omlouvala se žena. „Ale podívej se, kolik jsem načesala švestek. Zítra udělám švestkové knedlíky a určitě zbyde ještě něco na koláč. Škoda, že mám jenom jednu tašku. Jsi tak moudrý... Kdybys mě vyklopil o kilometr dál, nemohla bych ty krásné švestky natrhat. Ty bys měl být prezident, až Masaryk umře.“

„Nemel a nasedej,“ zabručel Novotný skromně.

A třebaže měl v hospodě s karbaníky domluvený mariáš, vracel se do Letňan už opatrněji. Za jízdy tak trochu přemýšlel a tehdy ho napadlo: Kruci, vždyť ona má náhodou vlastně docela pravdu.