Úterý 11. února 2025, svátek má Božena
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POVÍDKA: V Česku jest prý neblaze

diskuse (18)

Stěžovali si mi mnozí krajani, že v Česku jest neblaze. Ba tvrdili, že leccos i hůř než za komunistů... Co se týče blbé nálady, tak na to nejsem odborník, já jsem celkem šťasten a vesel ať tu či onde a když má někdo blbou náladu, musí se z ní dostat sám. Odmítám se blbých nálad zúčastňovat, ale rád bych všem trpícím krajanům připomněl, jak to pro nás cizince bývávalo ještě ani ne před deseti lety. Tenhle článek jsem psal v roce 2003, dnes je neaktuální a my, cizinci, se už nikde přihlašovat nemusíme. Snad to mnohým zvedne náladu.

Letos jsem domů jel z povinnosti. Vydali mi tam knihu "Upadlí vlastenci aneb český wake" a já měl na křtinách té knihy něco přečíst. Jel jsem docela rád, jednak jsem už doma skoro tři roky nebyl, a tak mne vedle mé knihy zajímalo i to, jak se republika od té doby, co jsem tam byl naposled, změnila. Pochopitelně že k lepšímu, předpokládal jsem. Zajímalo mě, jak se u nás zabydluje pokrok a demokracie, i když, chudinka jedna křehká, musí navazovat na komunistický řád, a tedy v něm i do určité míry pokračovat. Tomu se říká kontinuita a tu my Češi máme rádi. Jinak, předpokládám, bychom ji netolerovali.

Cesta do republiky byla únavná jako vždy. Nejprve šest hodin autem do Sydney, pak osm a půl hodiny do Singapuru a odsud štreka nejdelší, třináct hodin do Frankfurtu. Kvůli válce v Iráku jsme si zaletěli přes Rusko. Nakonec to je z Frankfurtu už jen hodinka do Prahy, ale když k tomu připočtete všechna ta čekání na letištích, pak je z toho šňůra, která vám vezme třicet osm hodin. Tedy jeden pracovní týden... akorát že to je v jednom zátahu.

Bratr už na mne čekal, ale protože se živí jako kurýr, musel jsem s ním ještě hodinu jezdit po Praze, než nás jeho práce zavedla na Žižkov, kde mne i s kufrem vyklopil před svým domem. Zajel jsem výtahem k němu do bytu a nejprve se vykoupal. To už jsem skutečně potřeboval, ale párkrát jsem ve vaně usnul, a tak jsem vylezl ven a převlékl se do zimní soupravy, kterou mi bratr nachystal (já nic do zimy už léta nemám). Bylo jedenáct ráno. Kdybych si teď lehl, probudil bych se až večer a celou noc bych pak neusnul, to už mám vyzkoušené. Věděl jsem, že do večera nesmím usnout a pak budu spát jako dudek a ráno příštího dne se probudím, jako kdybych se tu narodil... Ježiši, co to kecám! Vždyť jsem se tu narodil! To ta únava, promiňte... Takže jsem se rozhodl, jako každý rok, že si půjdu vyřídit přihlášení na policii. Tímto ponižujícím nařízením nám česká strana ukazuje, že právní kontinuitu s komunistickým režimem míní vážně, nikoli jen tak. Přihlašuje se na Olšanech, v budově, kterou pan Hulík trefně nazval "Zámkem", inspirován Franzem Kafkou.

Jelikož se jako cizinec musím přihlašovat vždy, když do republiky přijedu, vím, o čem mluví. Je to začarovaná budova plná byrokratické magie, kde soudný rozum zůstává stát a mythologické podvědomí vyplouvá na povrch. Je to jako v pohádce o Jeníčkovi a Mařence, kteří bloudí v hlubokém lese plném statných stromů. Zde se bloudí hlubokými koridory plnými statných Rusů, Ukrajinců a Slováků. Běda všem, kteří neumí číst česky nebo kteří se píchnou o byrokratický osten zabalený rafinovaně do různých žádostí, dotazníků a formulářů. Usnou na sto let, protože tak dlouho je nechají čekat. Dodnes mi je záhadou, jak to na Olšanech dělají, že jejich čekárny nejsou plné zapavučinovaných a spících postav z minulého století... čistá magie!

Dobře obeznámen se stavem Zámku ze svých minulých návštěv, vypracoval jsem plán, jak byrokracii obelstít. Sjel jsem výtahem dolů a přešel naši ulici na roh, kde jsem v restauraci "U Veverků" zkonzumoval ve stoje dvě piva a dva panáky na dodání kuráže. Vstoje proto, abych neusnul. Ty dva panáky jsem měl jaksi navíc, protože mě kunčafti u Veverků znají, a tak jsem na přivítanou musel ...

Na Olšany jsem šel pěšky, věda, že to jsou jen dvě stanice tramvají a že mi čerstvý vzduch jen pomůže. Bylo na nule, takže se mi srážela nejen má subtropická krev, ale i nudle u nosu. Před budovou jsem se zhluboka nadechl, utřel si nos a vstoupil.

Koridory ušlápnutých žadatelů o kus papíru v budově Bé načichlé soudružskou zpupností posledního půlstoletí pořád ještě dýchaly atmosférou strachu a neodvolatelnosti, ale nezdály se mi tak plné jako jindy. Fronty unavených a otrávených cizinců stály jako vždy přede dveřmi kanceláří, jež měly rozhodnout o jejich osudu, ale nějak prořídly. Ba bylo i možné se kolem nich protáhnout, aniž by si jeden musel držet ruku na zadní kapse kalhot (kde jsem měl peněženku) a druhou rukou na prsou tisknout v kapse saka pas. Prošel jsem tedy ke správným dveřím a vyčůraně se postavil stranou fronty, kde jsem měl dobrý výhled na kliku od dveří, před kterými fronta stála. Měl jsem totiž s čekáním na Zámku své zkušenosti. Jednou jsem tu odstál dva dny, než se mi podařilo dostat potřebné razítko. Když jsem si tenkrát na dobu čekání stěžoval, úředník mě odbyl mávnutím ruky řka, že jsem čekat nemusel... Na prosté přihlášení se nečeká, to můžete rovnou ... tvrdil ... měli jsme na dveřích plakát, ale ta svoloč to vždycky strhne.

Takže jsem vypracoval plán, který jsem od té doby poměrně úspěšně uplatňoval. Jakmile se dveře kanceláře otevřely, vřítil jsem se neurvale před frontu za hlasitého pokřiku "Izvinítě, ja inostráněc i miňjá bumášky nádo" a uvnitř jsem pak na zaraženého - ale nasraností - úředníka mrkal, šeptaje: "Vole, já jsem Čech, ale jsem tady inkognito, a tak se musím přihlásit." I tentokrát plán vyšel, jak jsem předpokládal, akorát že jsem musel vypustit toho vola, protože v kanceláři seděla slečna.

"Jo, vy se chcete přihlásit," odpověděla, aniž by zvedla hlavu od papírů, "tak to musíte na Pankrác, ulice Sdružení číslo čtyři. Další!"

"Ježišikriste,"zaúpěl jsem, neboť jsem si dovedl živě představit, jak zase vystávám frontu, ale tentokrát na Pankráci. Ten den jsem policejní přihlášení vzdal.

Druhého dne mne bratr kurýr odvezl při práci na Pankrác, do ulice Sdružení, kde mne na rohu vyklopil a jel dál. Chvíli jsem marně hledal číslo 4 a pak se vydal do budovy, do které pořád někdo chodil, a tam jsem zjistil, že jsem nejen na správné adrese, ale že číslo 4 neznamená čtyřku dům, jak by se nám, prostým cizincům mohlo zdát, ale čtvrtou přepážku v přízemí...

U té mně bez prodlení i bez fronty vystavila mladá slečna bumážku s razítkem a já jsem budovu opustil za pět minut po vstupu! Takovou rychlost jsem nečekal.

S radostí tedy oznamuji, že pokrok v naší bývalé vlasti je, ne že ne, a to i v oblastech, v kterých by to jeden nečekal. Sice to vzalo čtrnáct let, než příslušná byrokracie zbytečné policejní přihlašování zjednodušila, ale buďme rádi i za malá zlepšení. Razítko bez čekání, bez úplaty a navíc mně ani nic neukradli, když jsem si v tom úžasu zapoměl držet obě kapsy rukama... Co bych chtěl víc?

Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Tomáš Vodvářka
11. 2. 2025

Budu bit, haněn, osočován, skandalizován jako zastydlý boomer.

Jan Bartoň
11. 2. 2025

Předčasné volby do německého parlamentu se blíží.

Tomáš Břicháček
11. 2. 2025

Nedávné krize pomohly zelené plány posílit a urychlit.

čtenáře Ohlas
11. 2. 2025

Mendel poprvé prezentoval výsledky bádání na poli dědičnosti.

Aston Ondřej Neff
10. 2. 2025

Babišovi se můžeme smát, že prohlašuje „Green Deal je mrtvý“.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Chechtavej tygr
8. 2. 2025

Stojí nervózní chlap na mostě, na krku má provaz...

bigben Benjamin Kuras
8. 2. 2025

Vlády nemají jiné peníze než ty, které sebraly občanům.

Josef Kopecký
11. 2. 2025

Sněmovnu paralyzuje diskuse o tom, čím by se poslanci vlastně měli na schůzi zabývat. Řeší to už...

Zbyněk Petráček
11. 2. 2025

Winston Churchill prý řekl, že věří jen těm statistikám, které sám zfalšoval. V tom případě by se...

ČTK, Lidovky.cz
11. 2. 2025

Desítka lidí v úterý utrpěla zranění při srážce vlaku s nákladním vozem v Hamburku na severu...

ČTK
11. 2. 2025

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček se zabýval zvýšeným výskytem bakterie legionella na kolejích...

dch David Chuchma
11. 2. 2025

Cesta srbského prezidenta Aleksandara Vučiče do města Kikinda se nečekaně proměnila v incident,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz