Známe to všichni. Cosi děláme a nedopadne to dobře. Z negativní zkušenosti si vezmeme ponaučení a příště to uděláme lépe. Říká se tomu historická zkušenost.

Je to princip učení. Malé dítě staví komínek z kostek a pokud je neklade přesně na sebe, sloupec se mu při třetí čtvrté zřítí. Zkusí to znovu, dává je přesněji a sloupeček je vyšší. Robě získává svou zkušenost, že musí dát větší pozor a vyhnout se špatnému základu své stavby pokud chce, aby jím stavěný komín byl co nejvyšší.

I v pozdějším věku se učíme, třeba partnerským vztahům, kdy je ve vztahu k druhé osobě nutné používat jistou strategii ve snaze si toho druhého udržet a vycházet s ním po dobrém, což v optimálním případě vydrží celý pozemský život. Říká se tomu láska, tolerance, soudržnost atd.

Učíme se de facto celý život, pokud nechceme skončit jako nerudný jedinec, kterého nemá nikdo rád, s nímž nelze vyjít ani po dobrém ani po zlém a v okamžiku, když z našeho světa zmizí, si všichni oddechneme.

Co platí v popsaném mikrosvětě, platí samozřejmě i v tom velkém.

Naše země má historickou zkušenost s jednou větší, ležící na východě. Země, která ovlivňuje naše dějiny již od první republiky, masivně pak po 2. světové válce a mezi lety 1968 až do 1991 i svou vojenskou přítomností. Nepochybný přínos osvobození od nacistů bohužel dokonale smazala následujícím konáním, které v modifikované formě provádí dodnes. Pamětníci u nás dosud žijí a jen málokdo hodnotí její působení a vliv jako pozitivní. Historická zkušenost nám velí být velmi obezřetní vůči jakémukoliv vměšování do našich záležitostí, abychom zase po cca 35 letech svobody neměli problém. Koneckonců pomníky popravených či zabitých z oněch dob jsou poměrně snadno vyhledatelné.

Stát Israel má rovněž historickou zkušenost. Několik let před jeho vznikem bylo vlivem šílenství nacionálního socialismu zavražděno cca 6 miliónů Židů a to nikoli na bojišti jako nepřátelský element, ale v plynových komorách a jámách kdekoli na Němci dobytém území. Logika vzniku samostatného státu, posvěceném OSN, se nabízela jako jediné možné řešení. Jejich arabským sousedům v kraji zvaném Palestina byla dána stejná historická možnost. Stačilo v roce 1947 přijmout resoluci OSN o vzniku dvou samostatných států. Nestalo se. V dalších letech jim byly nabídnuty velkorysé dohody z Oslo, posléze vyklizení pásma Gaza, aby si mohli vládnout sami. Ani jednu příležitost nevyužili. Místo vybudování luxusního turistického resortu na vlídném mořském pobřeží se soustředili na likvidaci svého úspěšnějšího souseda, který před cca 80 lety začínal za prakticky stejných podmínek – tedy nehostinné místo plné pouště či naopak bažin. Když k tomu přidali i nevyprokovaný bestiální vpád na území svrchovaného státu v říjnu 2023, je současný tristní stav v pásmu Gaza nikoli překvapením, ale logickým důsledkem nerespektování historické zkušenosti.

Všichni to známe ze svých životů. Uděláme chybu. Začasté se nám vyskytne příležitost ji napravit. Někdy dokonce těch šancí dostaneme více. Moudrý člověk se ze svého omylu poučí a příště jej neudělá. Ten, kdo moudrý není, je odsouzen ji stále opakovat se stejným výsledkem. Můžeme mu podat ruku, můžeme mu jeho mylné konání objasnit.

Pokud však na naše dobře míněné rady nedbá, pokud naši pomocnou ruku odmítne, jeho pláč nad mizerným osudem nás nedojme. Máme spíše tendenci se mu vyhnout a o jeho osud se již dále nezajímat.

Protože – jak se zdá – poučit se z historické zkušenosti není dáno každému.

Autor si nepřeje zařadit diskuse, vadí mu agresivita některých účastníků.