Předvánoční nakupování je za námi. Po vánocích pak čeká další závod: tentokrát ve vyměňování nevhodných druhů a velikostí dárků, tedy různého šatstva, botiček, pokrývek hlavy a dalšího důležitého tovaru, který prý každý obdarovaný určitě potřebuje. U dětí je to jednodušší: pokud se pod stromečkem sejdou tři krabice úplně stejného lega, dají se použít-přeposlat jako další dárek pro ratolesti příbuzných a přátel, kteří také mají děti podobného věku, ale které nemají lego.

Nevyměňují se dary neutrálně působící: kolínské vody či voňavky pro muže i ženy, těch je v přeplněných tramvajích vždy třeba, zvláště kolem poloviny roku, kdy začínají letní vedra a parfému v lahvičce rychle ubývá, až je ho tak na dně. Lamentování nad tím, že dárek nevystačil, že zase bude další neplánovaný výdaj, nepomáhá. Ale pokud počkáte, horké léto pomine a ve studeném, deštivém podzimu již vůně tolik netřeba. A za chvíli zase budou vánoce a zase Ježíšek nadělí další parfém.

Proto ty nejméně složité dárky, nenáchylné k vracení, jsou vstupenky na některá z vánočních představení vlastních ratolestí či vnoučat. které dojatého příbuzného z před a ještě z předchozí generace potěší nejen tím, že od bohatě prostřeného stolu se celá rodina musí zvednout a ratolesti do některého kulturního stánku dopravit a tím si i trochu protáhnout ztuhlé kosti a získat další chuť na ty báječné vanilkové rohlíčky. A navíc se ty před a předpředchozí generace mohou – řečeno slovy Jiřího Suchého - kulturně povznést a lidsky povyrazit.

Jinak je tomu ale každoročně, už téměř 25 let před, na a po koncertě, konaném pravidelně o druhém svátku vánočním, tedy o svátku sv. Štěpána, ale normálně se přece říká na Štěpána, na stejném místě. Místo konání je vybráno tak, aby odpovídalo nejen vánočnímu času, nejen krásnému programu, nejen schopnostem zpěváků, ale i výkonu a úrovni celého vystupujícího pěveckého tělesa. Koncert se totiž odehrává pravidelně v pražském Rudolfinu. Na tento koncert se členové rodin nedohadují, kdo malé dětičky tramvají, autem nebo metrem doveze. Na tento koncert se všichni! všichni!!! velmi těší. Nemusím zdůrazňovat, že Rudolfinum je vyprodané do posledního místa.

A konkrétně? Každoroční koncert Sborového studia Zvoneček je tímto krásným zážitkem. Vystoupení tohoto sboru, který působí již téměř 30 let (založen 1996) při Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy na Komenského nám. v Praze 3, je nejen krásným hudebním zážitkem, kdy mladé hlasy holčiček, děvčat, slečen, ale i kluků dostávají posluchače k silnému, dlouhotrvajícímu potlesku. Tvrzení, že maličké děti nemohou zpívat, protož jsou stále pouze hravé potřebují se hlavně „vyřádit“ na skluzavkách, kolotočích a dalších zařízeních na dětských hřištích, je sporné. Pravda, pohyb děti potřebují, abychom neměli za pár let na ulicích samé tlouštíky, ale objevovat jinou oblast lidské schopnosti, objevovat krásu zpěvu a hudby je stejně, ne-li více důležité.

Koncert, provedený čtyřmi věkovými kategoriemi zpěváčků od těch maličkých, tří-čtyřletých, přes školáky až po slečny z vysokých škol, je nezapomenutelným zážitkem. Na samém konci koncertu se k celému tomuto společnému sboru přidají i dospělé, pánské hlasy a celé těleso má téměř 70 členů. Po odeznění posledních tónů se nechce žádnému posluchači z pohodlných sedadel zvedat a odcházet.

Žádný koncert-a že už jich bylo-není stejný. Závěr toho letošního byl ale opravdu o hodně jiný. Po doznění posledních tónů se posluchači sice postupně zvedali, ale neodcházeli. A pak se strhl obrovský aplaus, potlesk ve stoje pro ty malé zpěváčky i pro ty velké slečny, pro pana varhaníka i pro paní klavíristky, pro celý ten velký sbor. Ale největší, nejsilnější potlesk, ten patřil paní sbormistryni. Dámě, která se stále a stále, už mnoho let s velkým nasazením odborným i lidským o děti stará a vede je k výsledkům, jaké by podobné sbory mohly jen závidět. Nejen na koncertech a nejen na tomto vánočním. Soutěží pro sborový zpěv je u nás i v zahraničí přehršel. Zvonečci se jich zúčastňují a pod jejím vedením vozí domů zlaté medaile. A pokud se něco ne tak úplně podaří, což je velmi zřídka, pak ta medaile je stříbrná.

Vypisovat všechna místa, kde sbor koncertoval, kde soutěžil, kde měl každoroční, prázdninová soustředění, k tomu poslouží atlas světa. Kromě Antarktidy, Arktidy a Lofotských ostrovů snad byl Zvoneček všude. A všude sklidil veliký úspěch! Dlouholetá, systematická práce, která rozvíjí schopnosti mladých lidí, je nedocenitelná!