POSTŘEH: Budoucnosti se bojí blbec. Kdo se na ni těší, ten je taky.
Kdo se děsí budoucnosti, je blbec. Kdo se na ni těší, ten taky. |
Zítřek nevíš. A jestli víš, není to zítřek.
Nebylo vám třicet a už řešíte starobní důchod. Dopodrobna si předbarvujete kariérní „stezky slávy“. Háček: klopíte výsledek k rovnici, v níž halej fůru čísel – všude, vždy. Dospěle počítáte se změnami ve svém životě, ale proměny okolního světa nesečtete. Jako by všechno kolem zkamenělo, jenom se staly chytřejšími chytré telefony. Jenže dlouhodobá budoucnost je nepředvídatelná budoucnost.
Že ji dovedete odhadnout?
Tak schválně… Kdo by před 40 lety trefil tuhle kombinaci? Že za 40 let bude existovat samostatná Česká republika? A že bude demokratická i kapitalistická? A že bude v NATO? A že jejím nejmocnějším mužem bude uherský magnát s StB v CV? A že jeho nejskalnější fans budou ti nejchudší Češi virtuálně sjetí tuctovou emocí etnonacionalismu (“Čechy Čechům!“)?
Co bude, to nevydumáš. To budeš. Sci-fi poručme předškolákům.
My si střežme naši esenciální nepřipravenost. Ať jsme si něčím jisti.
Autor je právník a básník.
