Dodržuji jedno pravidlo – nezapojuji se do debaty pod svými články. Uznávám, že jsem měl dost prostoru k vyjádření svého názoru v samotném článku a fórum je určeno čtenářům, kteří za to, že článek (nebo alespoň jeho název) přečetli, získávají odměnu v možnosti autora patřičně znectít, případně se jej zastat, zcela dle svého gusta.

U článků, ve kterých nastiňuji myšlenku, že určitá věc je nepotřebná a neměla by být dále státem dotována, například Česká pošta, se zhusta setkávám nesouhlasnými reakcemi specifického typu. Daly by se parafrázovat větou „A co když budu chtít, a co když budu potřebovat ….“ A dále následuje název určité služby, kterou diskutující vyžaduje zachovat. Domnívám se, že je to postoj, který se dá najít i v jiných oblastech.

Úplně ten samý přístup jsem zažil v jedné nejmenované lokalitě, využívané místními obyvateli (ale i návštěvníky odjinud) k nedělním procházkám. Lidé se dožadovali kavárny, kterou by na tomto místě mohli využít k občerstvení. I samotné vedení obce opakovaně navrhovalo majiteli lokality, aby tam takový podnik zřídil. Ten nakonec těmto požadavkům podlehl a kavárnu za nemalé peníze vybudoval a otevřel. A co se stalo? Asi už tušíte sami, návštěvnost byla naprosto minimální a provozovna byla neustále ve ztrátě. Vtip byl v tom, že lidé tu kavárnu ve skutečnosti nepotřebovali, jen chtěli mít tu možnost tam zajít, kdyby se jim náhodou zachtělo.

Totožnou zkušenost zažilo mnoho obcí, které vybudovaly plovárny (dnes samozřejmě zvané aquaparky), kina, obecní obchody a jiné služby. Nádherným příkladem je nedávno slavnostně otevřená autobusová linka na Ještěd. Lidé sice naléhali na vedení obce, aby takovou službu zřídilo, ale pak ji nevyužili. Není pro ně totiž problém dojet si na jiné koupaliště vybavené tobogány, kde to děti víc baví, do většího a levnějšího supermarketu, do multiplexu s větším plátnem. Do místní, malé a proto dražší prodejny nechodí, jen ji požadovali pro případ, že by jim doma došlo mléko nebo podobná drobnost. Do místního malého kina nezajdou, na film se povídají v televizi, jen ho chtěli mít k dispozici, kdyby je přemohla nostalgie vzpomínek na doby, kdy chodili do podobného kina randit. Možná by jednou týdně zašli na pivo do obecní hospody, ale oběd si dají doma, je to levnější.

Jednoduše spoustu věcí ve skutečnosti nechtějí používat, jen je chtějí mít k dispozici.

Problém je v tom, že provozovat takovou službu něco stojí a těch pár zákazníků, kteří ji z času na čas využijí, ji neuživí. Proto ji žádný soukromník neprovozuje, nevyplatí se to. Ale, když se taková služba nevyplatí, proč by ji měli platit daňoví poplatníci, kterým k ničemu není?

Domnívám se, že pokud někdo požaduje nějakou službu, měl by se zavázat k tomu, že její provoz uhradí. Chceš obecní poštu, kavárnu, obchod, hospodu? Fajn, pak se tedy musíš zavázat, že v ní každý měsíc utratíš alespoň 500 Kč a když ne, bude ti tato částka naúčtována jako poplatek na její udržení. Jsem přesvědčen, že by počet lidí, požadujících, aby byla daná provozovna v obci zachována, rapidně poklesl. Lidé by se zamysleli nad tím, jak moc budou skutečně služby využívat. Kolik pošlou měsíčně dopisů, kolikrát si zajdou zaplavat, jak často si zajdou do obchůdku pro rohlíky, jestli si vážně chtějí sednout každou neděli na zákusek a kávu se šlehačkou.

Opravdu nemá smysl takové služby dotovat. A pokud podobnou službu jednou za čas skutečně potřebuji, je ekonomičtější dojet na místo, kde je o ni větší zájem, takže se vyplatí a provozuje ji někdo, kdo se tím živí. Kupříkladu, pokud mohu použít výše zmíněnou Českou poštu, jeden z diskutujících použil námitku, že pokud by chtěl poslat dopis soukromým přepravcem, musel by zaplatit cenu jako za balík. Ano, to je pravda, ale co to v praxi znamená? Dopis na konkrétní adresu doručí Česká pošta za 30 Kč. Doporučený dopis za 79 Kč. Když ho pošlu jako balík pomocí Zásilkovny, bude mne to stát 79 Kč při doručení do výdejního boxu nebo 109 Kč při doručení na adresu. Řekněme, že si vyberu dražší službu, zaplatím tedy oproti České poště navíc 79 Kč. Je to dražší?

Česká pošta má roční ztrátu asi 2 mld Kč. Ty zaplatí stát, tedy daňový poplatník. Každý z nás, včetně nemluvňat, zaplatí 200 Kč ročně. A jelikož nemluvňata daně neplatí, budou to spíše tři stovky. Musel bych poslat více než 3 dopisy za rok, aby mne to stálo stejně, pokud jich pošlu méně (jeden diskutující argumentoval dopisem dětem na tábor, to je jeden ročně) ve skutečnosti zaplatím víc. Při jednom dopise ročně mne to stojí 330 Kč. Zásilkovna 109 Kč. Co je levnější?

Ale abych se vrátil k úvodní myšlence. Lidé, kteří požadují existenci nějaké provozovny jen pro případ, že by se jim někdy zachtělo jí využít, by samotné provozování takové provozovny měli brát jako službu, kterou si objednali a za kterou samozřejmě musí zaplatit. Pokud, jako například já, k takovému paušálnímu poplatku nejsou svolní, musí v případě potřeby použít nějakou jinou, třeba vzdálenější provozovnu, která, díky dostatečnému množství zákazníků, žádné dotace nepotřebuje.

Takže, vážení, kdo z vás je ochoten platit každý měsíc paušální poplatek za to, že v jeho obci bude pošta?