Naši někteří „osvícení“ politici si konečně všimli, že už několik let strmě klesá porodnost i úhrnná plodnost naší populace. V roce 2025 se dostala na alarmujících 1,28 dítěte na ženu. Předseda vlády, zdá se patří v této věci mezi osvícenější osoby, a proto uspořádal na Úřadu vlády dne 14.5.2026 konferenci s přiléhavým názvem „Proč se rodí v Česku málo dětí a co s tím?“.

Rád bych připomněl, že v minulém volebním období, konkrétně v lednu 2025, jsem spolu se svými spolupracovníky na půdě Poslanecké sněmovny ČR pořádal odborný seminář s totožnou tematikou pod názvem: „Současný pokles porodnosti v ČR a v Evropě“. Tehdy však politici z žádné z parlamentních politických stran, a stejně tak ani samozvaní „hlídací psi demokracie“ z řad mainstreamových novinářů, neprojevili o tuto problematiku sebemenší zájem a na náš seminář se nedostavili. Inu, zřejmě tehdy uměle konstruovali a řešili pseudokauzy, které měly efektivně odvést pozornost veřejnosti od témat skutečně podstatných pro budoucí existenci naší státnosti i našeho národa.

Zmíněné konference na Úřadu vlády jsem se chtěl zúčastnit osobně a řádně jsem se přihlásil. Ale bylo mi sděleno, že místa jsou striktně omezena jen pro zvané. Tak jsem mohl průběh konference sledovat pouze pasivně prostřednictvím online přenosu, a to bez možnosti vznesení dotazu či připomínky. Asi někdo tušil, že bych mohl být zdrojem problémových dotazů a připomínek.

Doslova mě totiž konsternovala úvodní přednáška pana Tomáše Sobotky, Ph.D., zástupce ředitele Vídeňského institutu pro demografii. Ten se snažil přítomné uhranout tezí, že současný propad úhrnné plodnosti je primárně důsledkem vnějších krizí – počínaje hypoteční krizí z roku 2008 přes pandemii onemocnění covid-19 až po válečný konflikt na Ukrajině. Pan doktor ovšem zcela zamlčel kardinální fakt, že k poklesu úhrnné plodnosti dochází dlouhodobě a systematicky v přímé souvislosti se zvyšováním materiální životní úrovně obyvatelstva a s rozvojem vzdělanosti zejména žen (2. demografický přechod). Přitom paradoxně sám promítal během svého vystoupení graf globálního demografického vývoje od 50. let minulého století, který toto tvrzení jednoznačně dokládal. Zmíněné socioekonomické či geopolitické krize vytvářejí z dlouhodobého hlediska na této setrvale klesající trajektorii křivek změn úhrnné plodnosti v závislosti na čase pouze drobné, dočasné fluktuace pouze urychlující negativní tendence.

Dědičný hřích rozumu a rozpad evolučních pojistek

Musíme si otevřeně přiznat základní premisu: zvyšující se životní úroveň paradoxně tlumí reprodukční schopnost populace. V minulosti neomalthusiánci tuto tendenci až fanaticky oslavovali jako pozitivní trend, který spasí planetu před domnělým přelidněním. Jak se však dalo na základě chladné logiky předpokládat, tento proces setrvačně pokračoval dál a dnes dosáhl stadia, kdy bezprostředně ohrožuje samotnou existenciální podstatu civilizací rozvinutého světa.

Zatím se tyto patologické jevy projevují jako nevratné demografické změny vymírajících populací postižených zemí skrze migrační přetoky z méně ekonomicky rozvinutých zemí s nižší životní úrovní a vyšší úhrnnou plodností. Již brzy se však plně přetaví do omezení výkonnosti jejich ekonomik, narušení sociálních a zdravotních systémů a drastického oslabení jejich obranyschopnosti i akceschopnosti čelit budoucím vnějším i vnitřním hrozbám z důvodu stárnutí obyvatelstva a nedostatku práceschopné populace.

Zvídavý člověk si tedy bude klást tyto otázky: Proč lidé, kteří žijí v nesrovnatelně komfortnějších podmínkách než jejich předkové, odmítají mít dostatek dětí? Jak tento vzrůstající materiální blahobyt deformuje jejich rozhodování o rodičovství, a kdy došlo k onomu pomyslnému dědičnému hříchu, který tuto krizi odstartoval?

Na rozdíl od ostatních živočišných druhů jsme my, lidé, byli zatíženi „dědičným hříchem“ rozumu a tím i poznání základních mechanismů vlastní reprodukce (koitus vede k možnosti koncepce, odhad období největší pravděpodobnosti koncepce, ejakulát je nosič koncepce) . Pro ženu představuje těhotenství, porod a následná dlouhodobá péče o potomky z biologického i sociálního hlediska vysoce rizikovou a náročnou záležitost. Z těchto důvodů si evoluce proto lidské rozmnožování a dlouhodobou péči o potomky v průběhu věků pojistila sofistikovanými mechanismy:

• biologickou a sociální komplementaritou obou pohlaví v rámci monogamních svazků (jediný z lidoopů) vedoucí k zapojení muže do péče o vlastní potomky s dominantnějším postavením muže ve vztahu
• robustním pohlavním a mateřským pudem,
• permanentní sexuální receptivitou žen bez omezení na dobu říje,
• a v neposlední řadě nemožností záměrně snadno a spolehlivě zabránit koncepci či záměrně bezpečně uměle přerušit graviditu.
• zapojení dětí do činností související s přežitím rodiny a lidských skupin

Příroda zkrátka člověka za podstoupení těhotenského a porodního rizika a následné strasti spojené s dlouhodobou výchovou bezbranného lidského mláděte odměnila mohutnou neurochemickou porcí sexuálních slastí a uspokojením z plnění rodičovských povinností a děti byly výhodnou investicí pro zabezpečení přežití a prosperity lidských skupin. Tato evoluční adaptace nám zajistila přežití nejen v krutých podmínkách paleolitických lovců a sběračů, ale umožnila i náš bezprecedentní celosvětový demografický rozmach v posledních staletích, kdy došlo ke zlepšení výživy, kvality pitné vody, hygienických podmínek a medicínské péče (1. demografický přechod).

Temná strana pokroku a znásilnění dopaminového systému

Bohužel, vědecko-technický pokrok a společenský vývoj nám dnes odhaluje i svou odvrácenou, hluboce sebedestruktivní tvář. Postupně likviduje jednu evoluční podmínku zajišťující zachování lidského rodu za druhou.

1. -Odpojil slast od reprodukce prostřednictvím masové dostupnosti bezpečné a levné hormonální antikoncepce.
2. -Umožnil bezpečné umělé přerušení těhotenství na pouhé vyžádání.
3. - Narušil přirozený monogamní vztah muže a ženy v rámci nukleární rodiny prostřednictvím zpochybňování evolučně vzniklého dominantnějšího postavení muže feminismem a přestřelenou ženskou emancipací a podporou života žen v izolaci bez partnera (singl styl bez dětí) – žena si konečně může užívat života a vyhne se tzv. toxické maskulinitě. Společenskou a mediální podporou reprodukčně sterilního homo a transsexualismu podkopává základní evolučně osvědčené reprodukční procesy lidského druhu .
4. - Narušil přirozené rozdělení na dvě základní pohlaví zajišťující rozmnožování rozvojem genderového polymorfismu s neustálou produkcí nových genderových reálných fenotypů i myšlenkových konstruktů
5. -Způsobil oslabení pohlavních a rodičovských pudů

Člověku však zůstal chladný, kalkulující rozum, který ho pod vlivem současné konzumní společnosti svádí na scestí neomezeného hedonismu. Tento kalkul mu velí procházet životem s minimem osobního nepohodlí a s maximálním vytěžením okamžitých materiálních a jiných požitků a zážitků. Dopaminový odměnový systém lidského mozku, jehož primárním fylogenetickým účelem bylo motivovat jedince k přežití a k reprodukci, byl současným společenským uspořádáním fatálně zneužit a hacknut. Vrcholem tohoto neurobiologického znásilnění je transformace dopaminového systému vedoucí k vytvoření těžké závislosti na informačních technologiích a digitálním virtuálním prostoru již od raného dětství. To pravděpodobně již má a hlavně bude mít v nejbližší budoucnosti devastující dopad na sexuální a sociální chování takto modifikovaných mladých generací.

(Dokončení zítra)