Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dramaticky pokles porodnosti se odehrava pouze v Evrope a nekterych dalsich zemich, vetsinou prvniho a druheho sveta. Na pr obyvatelstvo Nigerie ,cca 140 milionu lidi se zdvlojnasobuje kazdych 10 let, coz znamena populacni katastrofu.

Řešením je to nijak NEPODPORIVAT, a dobře OPEVNIT HRANICE.

Az potom MOŽNÁ bude mít cenu vychovávat vlastní děti.

Nedokážu posoudit reálnost sociálněpsychologických postřehů paní senátorky, ale nepopírám je. Nicméně ze své praxe vidím jako problém zvyšující se nákladnost lákadel konzumního způsobu života, honbu matek za kariérou a proti tomu nehorázné náklady na péči o mimino.

Naše první dítě přišlo na svět v polovině 60. let. Byli jsme oba hodně mladí (20 a 21 let) a oba jsme ještě studovali. Já poslední rok VŠ, manželka poslední rok průmyslovky (vzhledem k tomu, že její otec byl legionář, musela se nejprve vyučit a teprve potom mohla studovat průmyslovku. Vzali jsme se a bydleli v domácnosti její matky (62 let a důchodkyně) v jednom pokoji 4 x4,5 m.Moji rodiče také nebyli finančně za vodou (během studií jsem žil ze stipendia 350 Kčs a z rezerv vytvořených během prázdninových brigád většinou v uranových dolech. Takže když jsme češili, jak si dál život zařídit, rozhodli jsme, že manželka dokončí školu a odmaturuje a já přeruším asi tak na 2 roky studia, abych vytvořil nějakou rezervu (práce sice těžká a nebezpečná, ale slušně placená a navíc by mě vojenská správa nemohla povolat k ZVS. Potom bych se vrátil dodělat VŠ a bylo by vše OK podle našich plánů. Jenže jsme se ocitli v závalu a byl jsem jediný, kdo přežil. Přeřadili mne na povrch a to už pro mne odklad VZS nepřicházel v úvahu a dokonce mimořádně v listopadu jsem narukoval a na dva roky. A po dvou letech už jsem z procesu studia vypadl a také na mne cosi vyhrabali z veřejného vyjádření k bratrské pomoci a třídního původu a bylo po studiích. Naštěstí se mi podařilo najít zaměstnání, které se mi stalo životním koníčkem.

Hlavní změnou oproti minulosti není jen to, že mladí lidé méně telefonují nebo se bojí oslovit prodavače. Zásadně se změnilo prostředí, v němž hledají partnera.

Dříve si člověk vybíral především mezi lidmi ze své obce, školy, zaměstnání nebo okruhu známých. Nabídka byla omezená, lidé se navzájem znali a každý musel počítat s tím, že ideální partner pravděpodobně neexistuje. Vztah vznikal mezi dvěma konkrétními lidmi, kteří spolu postupně něco budovali.

Dnes sociální sítě a seznamovací aplikace vytvářejí dojem téměř neomezeného výběru. Dívka již nesrovnává několik chlapců ze svého okolí, ale potenciálně tisíce mužů z celé země, někdy i ze světa. Současně však také soutěží s obrovským množstvím jiných žen. Totéž v jiné podobě platí pro muže: většina z nich se ocitá v konkurenci s malou skupinou mimořádně přitažlivých, úspěšných nebo viditelných mužů, které digitální prostředí neustále nabízí k porovnání.

Taková konkurence nezlepšuje automaticky kvalitu vztahů. Naopak zvyšuje očekávání, zesiluje pocit nahraditelnosti a vytváří trvalou pochybnost, zda někde nečeká někdo lepší. Lidé potom odmítají přijatelného partnera nikoli proto, že by s ním nemohli být šťastní, ale protože nekonečná nabídka vytváří iluzi, že další volba bude dokonalejší.

Globalizovaná konkurence může fungovat při výrobě telefonů nebo automobilů. V mezilidských vztazích však může rozbít místní vazby, snížit ochotu ke kompromisu a soustředit zájem na malou část nejžádanějších lidí. Výsledkem není více spokojených párů, ale rostoucí počet osamělých mužů i žen, kteří mají teoreticky větší výběr než kdykoli dříve, ale prakticky stále menší schopnost vytvořit trvalý vztah.

Problém tedy není pouze v tom, že mladí neumějí začít rozhovor. Často žijí v prostředí, které z každého rozhovoru udělalo konkurz a z každého partnera jen dočasnou možnost mezi stovkami dalších. Konkurence, která překročí určitou mez, už vztahy nezlepšuje. Začne je ničit.

Oni zase tak osamělí nejsou, to je kec. Jenom nemají náladu na to zakládat rodinu a pořizovat si děti, když vidí, jak musí rodiče makat, aby to všechno uživili.

To ovšem zdaleka neplatí pro ty, kdo nic takového NEVIDÍ, a žijí pěkně v klidu z dávek.

Až to bude obráceně, zase se budou normálním rodinám rodit "normální" děti.

Ale to v dohledné době nijak nehrozí, že?

souhlas s autorkou--až na jednu věc: v oblasti Sahelu se nízká porodnost jaksi neprojevuje-- a to je pro civilizaci daleko větší průšvih než to, že se mladí bojí telefonovat.

Odněkud ty pracovníky budou muset dovážet, zvláště když po nich chtějí, aby pracovali za minimální mzdu (z toho domorodci rodiny neuživí)

Kupř. v Portugalsku si na práci v tamních agrofertech zvou Asiaty, Afričané vesměs přijíždějí jen proto, aby pomohli zachraňovat demografické křivky a pozvednout úroveň evropského altruismu. Jedni hosté jsou prostě předurčeni do tahu, ty druhé zde máme na chov.

A domorodci jsou určeni k zapomnění a postupnému vymazání z dějin, viz filmy a média

Ano......zapříst hovor, obecně. Již několikrát se mi stalo, že jsme oslovil třeba v MHD někoho z mladé generace. Jen tak, aby řeč nestála, nebo z legrace. Většinou jsem se dočkal vylekané reakce, pohledu vyplašené srnky jako "co chcete"......Problém ještě je v tom, že většina mladých má v uších sluchátka = vypnutý zvuk, takže stejně pokud něco řeknete neslyší váš = nestojí o to. Lidská komunikace člověk/člověk je vypnutá. Zničená....všichni koukají do mobilů kde mají stovku "přátel", lidé kolem je nezajímají. Neumí navázat hovor a snad ani nechtějí - nemají proč. je to pro ně nuda, bavit se s jedním člověkem když se on-line mohou bavit s deseti najednou. Oslovíte = vylekáte je. Nejsou zvyklí......To že neumí zakládat rodiny.....Ono to je hodně o sobectví. Vztah = kompromis. Ústupek, souznění, obětování.....a tohle nechtějí. Jsou od mala vychováni k tomu, že mohou vše - nemusí nic. A tak když je pak sežehne realita života, světa a zjistí, že to tak není, že se musí oni obětovat pros vět který je válcuje, chtějí si alespoň tu trochu soukromí a pohodlí uchovat. Není se jim ve své podstatě co divit. nechtějí přijít z korporátu kde je 10 hodin někdo vysává a rozdávat lásku, vyšťavovat se ještě pro někoho jiného než jsou oni sami. Chtějí zábavu, život.....volnost...a to ve vztahu nejde. Proto jsou raději sami - a koupí si psa. Psa - životního partnera a citového a emočního prostituta, který jim za granuli olíže co chtějí a je vděčný a vždy po ruce.

Zábava, život. Nevím co to znamená pro dnešní mladé. U mne to byly holky, sport a chlast s opravdovými živými kámoši. Vše ostatní byla pěna dní.

Upřímně řečeno, ničeho takového jsem si u dnešních mladých nevšiml.

Že ale v dnešní době nemají zájem zakládat rodiny a živit kromě Green Dealu a nelegálních imigrantů ještě vlastní děti, to se jim opravdu nedivím. Do takové společnosti nemám zájem přivést děti ani já.

Když nemáte zájem, tak s tím halt budou muset něco udělat děti nás ostatních. Protože samo se to nespraví.

Pokud vím, již nás bude 11 milionů a EU je připravena dodávat další a další nové občany z celého světa de facto v neomezeném množství. V Ceutě za den bylo připraveno 60 000 mladých mužů k expedici. Podle Darwina je to prý geneticky super. Nakonec i Ukrajinci finálně pocit občanů ČR výrazně navýší. Mnozí z nich se ani po válce nevrátí na Ukrajinu. Za dvacet let bude republika nádherně barevná a jazykově pestrá. Autorka vidí problém tam, kde není, přesněji tam, kde nemůže nic změnit. Problém politiků je státní dluh, který ničí hodnotu peněz, doslova fantasticky navyšuje cenu nemovitostí, a tím i náklady na bydlení. Kolik vůbec máme bezdomovců?

Za dvacet let se možná od nás bude prchat na Ukrajinu.

Dramaticky pokles porodnosti v barbarskych a necivilisovanych shihole countries je dobra zprava. Ten samy jev v civilisovanych zemich evropske kultury je tragedie. Dobre to ukazuje film Idiocracy...https://www.youtube.com/watch?v=6lai9QhBibk

Budou za tím lidé jako já, pohybující se ve vyšších sférách humanismu - tedy v prostoru nedotknutém nízkými pudy nenávisti a zloby vůči těm, kteří přinášejí změny do jejich života. Sám ještě pamatuji slavné instrukce Kominterny pro české dělníky za Protektorátu, že se nemají nechat strhnout k nenávisti proti německým dělníkům oblečeným do vojenských uniforem.

Článek jsem celý nečetl. Názory Daniely Kovářové respektuji. Informace šířené médii o tom, jak klesá porodnost či přímo vymíráme, jsou zcestné. Jako fyzik jsem se naučil vnímat realitu. V Nových Butovicích narůstá počet děcek, z nichž drtivá většina mluví čistou češtinou, takže imigranty do toho netahejte. Každý den vidím spoustu kočárků s miminy a jedním či dvěma odrostlejšími dětmi, které kolem nich pobíhají. Popovídal jsem si dvěma maminkami - jedna kolem sebe dvě, druhá tři děti - a pokusil jsem se jim vysvětlit, že vymíráme. Strašně jsme se nasmáli. Teď je čtvrt na sedm a hřiště asi třicet metrů od mé lodžie je plné děcek a dorostenců. Asi hologramy nebo tak něco.

Přesně tak.

Dokonce ani nezáleží na počtu narozených dětí za rok - na planetě se rodí lidí dost, tudíž je lze vždy dovézt dle potřeby že zemí více zalidněných.

Lidstvo nemůže nikdy vymřít, je nás přes osm miliard