Je tomu skoro přesně deset let, kdy obviněný a zadržený poslanec David Rath hovořil ve Sněmovně. Tehdy řekl, že jeho trestní stíhání je připravená politická pomsta, směřující k odstranění tvrdého kritika. Stojí prý za ní chobotnice ministra vnitra Jana Kubice. Jeho projev tehdy trval 45 minut a byl pronesen za dozoru tří ozbrojených členů policejní eskorty, protože byl již ve vazbě a odmítl se vzdát poslaneckého mandátu. Ve vazbě se ocitl kvůli přijetí sedmimilionového úplatku, s kterým byl zadržen. Obdržel ho za zmanipulování zakázky na opravu buštěhradského zámku. Proslov zakončil větou: Pokud odsouhlasíte mé stíhání, uděláte z toho politický proces a ze mě politického vězně.

A před pár dny Andrej Babiš, který sám sebe prohlásil za předsedu opozice, kvůli neoprávněnému přijetí padesátimilionové dotace na stavbu Čapího hnízda, kvůli kterému stojí před soudem, hovořil skoro půl druhé hodiny a stejně jako Rath proces, který je proti němu veden, nazval prvním politickým procesem od revoluce a vyústěním dlouhodobé snahy o jeho diskreditaci a odstranění z politiky. Kartel, který se o to snaží, je podle něj „neformální mocenský kolos“, který tvoří tradiční politici, novináři, aktivisté, úředníci, podnikatelé, které spojuje snaha „privatizovat si moc“, v klidu vládnout a prosazovat svoje kšefty.

Oba poslanci, jak je zřejmé, se snažili z viníka učinit oběť. Podobná faleš má u nás tradici: v padesátých letech zase mocní dělali z nevinných oběti. Obě deformace značně poškodily víru v justici a dnešní právem obvinění politici toho zneužívají. Jak praví klasik: Tradice je silnější než nové změny, a proto musíme být na pozoru.

Bohužel hned po rozpadu společného státu se Slováky začala u nás zase vítězit provinční mentalita: model Našich furiantů, jak říkával Jiří Gruša. Degradovali jsme politiku, jak dokazují oba citované projevy, na hospodský stůl. Přesně na to nedávno upozornil profesor ústavního práva z Cardiffu Jiří Příbáň, který řekl, cituji: „Když se ukázalo, že Boris Johnson porušil zákon, tak se z toho ještě politicky vyvlékl a zaplatil pokutu. Ale když se ukázalo, že lhal parlamentu, skončil, i když na to neexistoval konkrétní právní předpis. Představa, že premiér parlamentu lhal, představuje v Británii těžké provinění, proto ho z úřadu doslova vykopali v řádu hodin.“ V tom je ten rozdíl mezi fungující demokracií a naší republikou. Politici si u nás myslí, že právo mohou ohýbat ke svému prospěchu a nestydí se o tom hovořit a lhát i ve Sněmovně. Jenže teprve tam, kde právo není a nemůže být nástrojem moci, můžeme mluvit o demokracii. Právo musí sloužit jako nástroj politické sebekontroly a sebeomezení.

Soudní řízení, které se právě koná, je tedy nikoliv politickým procesem, ale procesem s politikem, který při dodržení všech řádných zákonů nám předvede, k jaké tradici se hlásíme: jestli k té zdeformované, nebo k té, kde právo slouží jako obrana občanů proti mocným. Jestli patříme na Východ, kde platí: Pro mé přátele vše, pro mé nepřátele zákon.

Psáno pro ČRo Plus.